Spor mezi ředitelkou Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřinou Musílkovou a ministrem zdravotnictví Jozefem Kubinyim není nic osobního, v tom má ministr pravdu. Do konfliktu se dostaly dvě nejdůležitější instituce českého zdravotnictví.
Bojují o to, kdo bude mít v resortu větší slovo, a nezáleží na tom, kdo právě stojí v jejich čele.
Není divu, že spor se vyostřuje, že ministr žádá odstoupení Musílkové a spojenci ředitelky zase rezignaci Kubinyiho.
Zdravotnický systém se propadá do dalších dluhů a ti, kdo si uvědomují nadcházející krizi, předem hledají viníka.
Musílková: ministerstvo je viníkem miliardových dluhů
Výzvy ke spolupráci, který Musílková adresuje ministerstvu, proto vyznívají jen platonicky.
Je známo, že představitelé Všeobecné zdravotní pojišťovny neměli dobré mínění o Kubinyiho předchůdkyni Marii Součkové. Ředitelka Musílková ve středu, při svém monologu ve sněmovně, dokonce kritizovala práci ministerstva od roku 2001.
Nedělá prý nic užitečného, jen se snaží získat co nejvíc peněz pro lékaře. Dokonce neváhá nařizovat pojišťovnám větší výdaje a je tedy viníkem každoročních miliardových schodků.
Kubinyi ví, že peníze snadno nedostane
Ředitelka má pravdu, ministři to skutečně dělali. Úspěšný v tom byl za Zemanovy éry Bohumil Fišer. Přesvědčil vládu, aby oddlužila nemocnice i pojišťovny, pak nařídil pojišťovnám víc platit nemocnicím, nemocnicím zas zvýšit platy lékařů.
Jen částečně byla úspěšná Marie Součková. Zkoušela všechno a přesvědčila vládu, že musí oddlužit krajské nemocnice, převzít pohledávky pojišťoven a donutit živnostníky platit vyšší pojistné. Když ale žádala spoluúčast pacientů a vyšší platby za státní pojištěnce, ministři ji odmítli tak razantně, že nakonec musela z vlády odejít.
Kubinyi ví, že peníze snadno nedostane. Proto prohlašuje, že je ani nechce. Nejjednodušším receptem je pro něho prosadit, aby se ve zdravotnictví nikdo nezadlužoval.
Nemocnice, které přešly pod kraje, dokážou zpravidla hospodařit bez dluhů, proč by to tedy nedokázaly velké státní nemocnice? Oborové pojišťovny mohou být bez dluhů, tak proč nedonutit VZP, aby je napodobila?
Z omylu Kubinyiho vyvedla právě Musílková, když problém vysvětlila v souvislostech. VZP je zadlužená, protože za pojištěnce utratí v průměru o dva tisíce korun víc.
Jenže víc utratí, protože má starší klienty. Kdyby oborové pojišťovny na tom byly stejně, měly by i stejné dluhy.
Podobně argumentují i velké nemocnice: malé ústavy jim posílají ty nemocné, na kterých se už nedá vydělat.
Kubinyi ovšem našel ještě jeden argument. VZP analyzuje, kolik stojí pojištěnci, kteří žijí v jednotlivých okresech. Vychází jí, že v některých krajích dokážou lékaři léčit s průměrným rozdílem až tři tisíce korun na jednotlivého pacienta, mezi okresy je rozdíl až šest tisíc korun.
Kubinyi na to upozornil a s pomocí dosud tajných čísel Všeobecné zdravotní pojišťovny ukázal, že ušetřit je možné.
Není vinou VZP, že se v regionech ještě šetřit nezačalo. O tom svědčí, že výdaje podle okresů jde vysvětlit historicky. Nejvyšší jsou tam, kde byly za socialismu postaveny velké nemocnice, případně tam, kde si pojišťovny konkurují a tudíž musí přeplácet lékaře. Důležitý vliv na výdaje má i počet lékáren.
Teoreticky by se teď mohly pojišťovna a ministerstvo domluvit, kde se tedy začne škrtat. K dispozici jsou nakonec i údaje o kvalitě léčby v jednotlivých nemocnicích a ordinacích, ty se ale pojišťovnám dosud daří před zveřejněním ubránit. V praxi ale domluva zřejmě možná není.
Oba soupeři totiž chtějí mít poslední slovo a jeden druhému nechce ustoupit. Bez komunikace pak už vůbec nejde najít mechanismus, podle kterého by měly jednotlivé nemocnice, ambulantní zařízení, ale také pacienti přístup do systému veřejného pojištění.
Platba podle diagnózy
VZP navrhuje řešení pro nemocnice: systém platby podle diagnózy by umožnil vytipovat ty méně kvalitní ústavy a zrušit jim smlouvy. Ministerstvo zase chce vypisovat výběrová řízení, kde by státní a krajští úředníci přidělovali jednotlivým zájemcům zakázky.
Tento konkrétní spor začal už před rokem, za ministryně Součkové, Kubinyi nastoupil pouze do rozjetého vlaku. Rozhoduje se při něm, jestli ve zdravotnických financích budou mít hlavní slovo pojišťovny, anebo stát.
Svou pravdu má Musílková i Kubinyi. Najít systémové řešení tak musí vláda a parlament.
Hospodářské noviny, Petr Holub
petr.holub@economia.cz