(komunikace s agresivním pacientem – I. část)
„Dívenka nesmí být zlá.“ Díky tomuto poselství přestane mnoho žen akceptovat agresivitu jako možnou součást své osobnosti. V případě, že se setkají s projevy agrese, prožívají silný pocit ohrožení a tím zvyšují pravděpodobnost vlastní neadekvátní reakce. Ráda bych poukázala na některé druhy agresivního chování, což by mohlo napomoci sestrám v pochopení faktu, že tento typ chování není příznačný pouze pro pacienta, ale i pro ně samotné, což by mohlo vést následně i k pochopení některých reakcí a umenšení strachu z nich.
Sublimovaná agrese – Chuť ubližovat se neprojeví v adekvátní negativní činnosti, ale v jiné – chvályhodné aktivitě. Příkladem by mohla být volba povolání – oblast chirurgie, aktivní sportovec, řezník apod.
Převrácená agrese – Například přehnaná péče matky o nechtěné dítě, kdy mu touto péčí může i ubližovat. Je nasnadě paralela k přehnané péči sestry o pacienta, jenž v ní vzbuzuje nepříjemné pocity.
Přenesená agrese – Přenesená z člověka, vůči kterému si nemůžeme agresi dovolit, na jiného. Při konfl iktu s nadřízeným reaguje sestra mlčením a projevy agrese se odrazí až při kontaktu s pacientem. Velmi podobně tato reakce proběhne, pokud se pacient zlobí na příbuzné, kteří ho nenavštívili a jeho agresivní počin se obrátí vůči sestře.
Zadržená agrese – „Počkej, až jednou …“
Racionalizovaná agrese – Rodič udeří své dítě s vysvětlením, že to činí v jeho prospěch: „Já to dělám, protože ho mám rád“. V sesterském povolání rovněž činíme mnoho výkonů, které jsou nepříjemné nebo časově pacientům nevyhovují, s vysvětlením, že je to v jejich prospěch.
Autoagrese – Přenesení agrese na vlastní osobu. Netroufám si na někoho jiného, tak jsem naštvaný na sebe.
Kresba agresívní sestry
Na seminářích nechávám sestřičky namalovat „typickou agresivní sestru“ a „typického agresivního pacienta“. Bývá velmi zajímavé, že tyto osoby namalované na papíře vypadají téměř totožně – objevují se zde křičící, dupající osoby s vyceněnými zuby a vytřeštěnýma očima, naběhnutými žilami na krku, ruce bývají v obou případech v pěst nebo drží nějaký útočný nástroj. V případě pacientů to bývají různé hole, skleničky, židle a podobně, u sester se zde objevují legálnější nástroje útoku jako injekční stříkačky apod. Nicméně se v tomto podání rovněž jedná o nástroj moci a převahy nad druhým.
Agresívní styl komunikace
Z hlediska komunikačních stylů zařazujeme tyto projevy do tzv. agresívního stylu komunikování, jenž je defi nován jako překračování práv a hranic druhých lidí. Může se to dít jako formální překračování hranic, což znamená, že komunikující nedodržuje vhodnou sebeúctu podporující formu sdělení a svým chováním nepochybně naznačuje útok.
Tato forma sdělení není na pohled hezká, nicméně z komunikačního hlediska není zdaleka tak nebezpečná, jak by se zdálo. Většinou se dá ze sdělení pochopit, o co komunikujícímu jde.
V tomto cyklu se budeme zmiňovat i o daleko nebezpečnějších způsobech vyjadřování komunikační agrese, než je tento otevřený útok. Někdy je dokonce velmi složité usuzovat o tom, kdo byl v interakci prvním agresorem, neboť překračovat hranice druhých lze i velmi klidnou a kultivovanou formou. Nicméně i velmi kultivovaně překročené hranice vedou k protiútoku druhé strany, což bývá následně čteno z chování jako agrese.
Příklad komunikační agrese
Vyjdeme-li z předpokladu, že každý jedinec má právo se vůči druhým vymezovat – říkat, co si od nich přeje a co nikoli, a druzí mají povinnost toto dodržovat, můžeme uvést tento příklad komunikační agrese. Sestřička chce pacientovi vyměnit plenu a provést hygienický úkon. Pacient jí jasně říká, že si to nyní nepřeje, nicméně ona přesto naléhá a úkon provede. Pacient se na ni zlobí, v průběhu výkonu jí nadává a při příštím měnění plen je ještě nerudnější. Sestra provedla to, co jsme na začátku nazvali jako racionalizovanou agresi: „Já to udělat musím pro jeho dobro.“ Přestože při povrchním sledování této scénky se bude sestra jevit jako klidná a pacient jako agresivní, je jasné, že prvoagresorem byla sestra a pacientova komunikační agrese byla sekundární. Správná reakce sestry v této situaci by byla „Vím, že se na mě nyní trochu zlobíte a je to pochopitelné, protože to není asi moc příjemné.“
Jak nespustit agresi
Můžeme se dokonce pustit na tenký led fantazií. Představte si, že se v této chvíli někdo rozhodne, že se musíte umýt, protože jste zpocená. Vám se to nyní nehodí, nechce se Vám a toto rozhodnutí sdělujete komunikačnímu partnerovi. Nicméně jste stejně v této chvíli donucena k hygieně – odnesena do vany a opláchnuta. Je pochopitelné, že začnete cítit beznaděj a verbálně i neverbálně se bránit. Stejná reakce by nastala, pokud by Vám někdo chtěl odebrat věci, na nichž Vám z nepochopitelných důvodů záleží, protože on by je viděl jako zbytečné, hygienicky závadné apod. Měli bychom si uvědomit, že některé agresivní počiny našich pacientů spouštíme i my sami a prostě nezbude, než si za komunikační agresi našich pacientů vzít i trochu zodpovědnosti, naučit se ji tzv. legitimizovat a akceptovat.
O autorovi: Mgr. Šárka Dynáková (eruditio@seznam.cz)
