Úniku (inkontinenci) moči není žena schopna svou vůlí zabránit. Někdy nabývá takových rozměrů, že nepřijatelně ovlivňuje běžné denní aktivity, narušena je i hygienická, sociální a ekonomická situace – nastává tedy snížení kvality života.
Porod, obezita i těžká práce
Moč může nechtěně unikat na základě působení různých mechanismů. Lékaři, v tomto případě gynekologové a urologové, proto nežádoucí únik moči rozdělují na samostatný typ stresový a na únik moči, který může být přítomen u tzv. hyperaktivního močového měchýře (běžná je také anglická zkratka OAB – Over Active Blader), pro který je typická urgence, tedy náhlé nucení na močení. Třetím typem je pak inkontinence smíšená, která má obě složky – urgentní i stresovou. Při stresové inkontinenci nastává únik moči při zvýšení nitrobřišního tlaku, například při zakašlání, popoběhnutí či poskočení.
„Nejčastěji jej pozorujeme u žen mezi 45–55 lety. Hlavní příčinou bývá nedostatečná mechanická podpora hrdla močového měchýře a močové roury, kdy je při zvýšení nitrobřišního tlaku močová trubice pohyblivější. Tento stav může nastat například po těžkém porodu, při silné obezitě nebo dlouhodobé, fyzicky náročné práci. U žen po přechodu se vzhledem k poklesu hladiny pohlavních hormonů mění struktura vaziva a ubývá svaloviny močové trubice, snižuje se i její prokrvení a výška sliznice. To vše napomáhá rozvoji stresového typu inkontinence,“ vysvětluje prof. MUDr. Alois Martan, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Takto postižené pacientky čeká obvykle operační zákrok, při kterém jsou napravovány poruchy podpůrných tkání a močové trubice.
Co říkají statistiky
Jak jsem již uvedli, pro hyperaktivní močový měchýř (OAB) je typická urgence – neodkladné nucení se vymočit. Této potřebě musí nemocné co nejdříve nebo téměř okamžitě, v řádu několika málo desítek vteřin, vyhovět. Pokud není nablízku toaleta, může (ale také nemusí) dojít až k úniku moči, tedy k urgentní inkontinenci.
Platí, že asi jedna třetina žen s OAB má zároveň urgentní inkontinenci, zbylé dvě třetiny trpí „jen“ urgencemi bez úniku moči. Dalším příznakem je příliš časté močení (frekvence) během dne, kdy žena navštíví toaletu osm či vícekrát. Jakékoli probouzení v noci kvůli nucení na močení (nykturie) rovněž patří mezi typické příznaky, samozřejmě je třeba brát v potaz případný nadměrný příjem tekutin před spaním.
Inkontinence je mimořádným celospolečenským problémem, vždyť urgentními obtížemi trpí v České republice téměř 20 procent žen. Čím je člověk starší, tím je pravděpodobnější, že se s tímto onemocněním setká.
Do 50 let jsou častěji postiženy ženy, poté se poměr obou pohlaví postupně vyrovnává. Ve skupině lidí starších 75 let už převládají muži. Důvodem je především časté zbytnění prostaty, které způsobí zúžení močové trubice.
Hlavními příčinami OAB jsou především zvýšená dráždivost a nesprávná funkce svaloviny močového měchýře, poruchy její inervace, dále opakované záněty močových cest a močové kameny. Příčina nicméně někdy zůstává skryta, v tom případě se lékaři soustřeďují na odstranění či zmírnění příznaků onemocnění.
Čas varování
Bohužel stále platí, že kvůli nepříznivým společenským aspektům se řada nemocných velmi trápí. Pociťují stud a nechtějí si připustit, že mají problém. Život s urgencí není jednoduchý. Postižení mívají podrobně naplánovanou cestu do zaměstnání, přesně vědí, kde je nejbližší toaleta a kolik času ještě mají, aby se k ní včas dostali. Jejich běžné denní aktivity jsou tím zásadně narušeny.
Trpí poruchami spánku, narušena je i kvalita sexuálního života, postupně se dostávají do izolace – bojí se jít ven, do míst, která nemají dobře „zmapovaná“, a prakticky neustále pobývají pouze v domácím prostředí.
Pokud nemocní nestačí doběhnout na toaletu, mohou se někdy pomočit – postupně se začnou stranit ostatních, důvodem jsou obavy z obtěžování okolí zápachem moči, která ulpěla v šatech. Sociální izolace je zkrátka často u tohoto onemocnění běžná.
Postižení se své problémy snaží tajit tak dlouho, jak to jen jde, pokoušejí se opakovaně a zbytečně o samoléčbu a lékaře nenavštíví včas. „Rádi bychom, aby nemocní věděli, že jejich problémy se většinou dají rychle řešit a že je to příliš nezatíží. Vždyť první zlepšení kvality života nastává již po jednom až dvou měsících po nasazení léků. Naším cílem je, aby vhodně poučení pacienti aktivně směřovali do ambulancí lékařů a nebáli se tam o svých problémech hovořit,“ říká prof. Martan.
V současnosti je jedním ze sledovaných parametrů úspěšnosti účinku léčiv tzv. čas varování (warning time) – doba, kterou mají nemocní od okamžiku urgence ještě k dobru, aby stačili doběhnout na toaletu. „Moderní léčiva tento čas dokážou prodloužit. Z 30–60 vteřin se dostáváme až na 3–4 minuty. To má na kvalitu života pacientek přímo zásadní dopad. Vědí, že se nepomočí, protože stačí nalézt WC. V kině či divadle mají dostatek času na to, aby se zvedly a došly na toaletu,“ dodává prof. Martan.
Problematickým jevem jsou naopak „preventivní“ návštěvy toalety. Ženy v zaměstnání například vědí, že se musí vymočit přibližně každou půlhodinu a začnou raději navštěvovat WC „preventivně“, například každých 20 minut. Postupně si vytvoří reflex a musí chodit močit častěji, než je nutí jejich už tak komplikované onemocnění. Vzniká bludný kruh, nemocné mají silně narušené sociální vazby, v práci se obtížně soustřeďují. Jen tehdy, pokud je WC opravdu „za rohem“, na něj přestávají myslet, protože vědí, že doběhnou včas.
Úspěšná terapie
V terapii inkontinence moči jsou velmi úspěšně používány moderní léky – parasympatolytika, která slouží k uvolnění (relaxaci) stěny močového měchýře, snižují i frekvenci močení a výskyt urgencí. Výhodnější jsou léky ve formě, která se podává jen jednou za den a je cíleněji zaměřená na močový měchýř, u tohoto typu léčby se vyskytuje méně nežádoucích účinků, jako jsou například sucho v ústech, poruchy paměti, vidění či zácpa.
Prof. Martan upozorňuje, že účinek těchto léků není pacienty potvrzován bezprostředně po nasazení: „Léčebný efekt nastupuje pozvolna a je pozorován často až tři týdny po nasazení léku, postupné zlepšování stavu a ústup obtíží může probíhat půl roku od zahájení léčby. Obvykle se začíná léčit levnějšími, méně cíleně zaměřenými léky na močový měchýř a v případě neúspěchu či při přítomnosti příliš silných nežádoucích účinků se přechází k lékům cíleněji zaměřeným na močový měchýř.
Někdy je ale třeba zahájit těmito léky léčbu ihned na počátku, vzhledem k celkovému neuspokojivému stavu pacientky.“Léčba by měla trvat alespoň 6–12 měsíců. Po tomto čase se léčiva mohou vysadit a vyhodnotí se stav a obtíže pacientek. Může se stát, že už léky potřebovat nebudou, anebo se k nim po čase opět vrátí.
Více informací: www.inkontina.cz, www. hyperaktivni-mechyr.cz, www.euni.cz
Čím je charakteristický hyperaktivní měchýř
* Časté nucení na močení – po hodině, po 15 minutách či ještě častěji, více než 8x během dne.
* Urgence – velmi silné, neodkladné nutkání se vymočit. Člověk má pocit, že mu musí okamžitě vyhovět, jinak by moč neudržel. Může (ale také nemusí) být zakončeno pomočením.
* Urgentní inkontinence moči (neschopnost udržet moč) – objeví se náhlé a tak silné nucení na moč, že se pacienti pomočí dříve, než stačí doběhnout na toaletu.
* Noční močení (nykturie) – pacienty v noci probudí nucení na močení.