Hyperaktivní močový měchýř snižuje kvalitu pacientova života. Co pomůže zmírnit obtíže?

Hyperaktivní močový měchýř

Zdroj: Shutterstock

Potýkáte se s častým močením v průběhu dne, potřebujete si znovu odskočit téměř okamžitě po návštěvě toalety a v noci se pravidelně budíte ze spánku, protože byste to do rána bez vymočení zkrátka nevydrželi? Na vině je pravděpodobně hyperaktivní močový měchýř. Tento problém se dá řešit úpravou životosprávy, cvičením, pomocí léků, ale i chirurgickým zákrokem.

Co je syndrom hyperaktivního močového měchýře?

Pod názvem hyperaktivní močový měchýř či syndrom hyperaktivního močového měchýře (overactive bladder, OAB) se ukrývá stresující chronický stav, který doprovází urgentní močení, polakisurie a nykturie. Kromě toho ale může pacient zaznamenat také urgentní inkontinenci, kdy již není možné nucení oddálit a dochází k úniku moči. To negativně ovlivňuje jeho život v různých oblastech.

Hyperaktivní močový měchýř představuje poměrně časté onemocnění, s nímž se v dnešní době potýkají ženy a v menší míře i muži. Nejvíce trápí starší jedince a pacientky, které v danou chvíli procházejí menopauzou. Výjimkou ovšem není ani hyperaktivní močový měchýř u dětí nebo u mladších žen, přičemž v tomto případě obvykle souvisí s hormonálními změnami.

Jaké jsou příčiny OAB?

U pacientů se zdravým močovým měchýřem je při naplnění do mozku odeslán signál, že by se měl člověk postarat o jeho vyprázdnění. Při močení pak mozek vysílá signály svalům močového měchýře, které se začnou stahovat, ale také svěračům močové trubice a svalům pánevního dna, což vede k jejich uvolnění, čímž se moč dostane z těla ven.

V případě pacientů trpících hyperaktivním močovým měchýřem však mozek dostává signály i v případě, že měchýř není plný, a dochází k nekoordinovanému stahování a povolování svalů. Za vznik těchto obtíží je zodpovědné narušení nervových drah mezi močovým měchýřem a mikčním centrem, které se nachází v mozku a sakrální míše, což následně vyvolává mikční reflex.

Důvody, proč k tomu dochází, mohou být různé. Podle lékařů může mít někdy dokonce výrazný vliv na hyperaktivní močový měchýř psychika. Existuje však i celá řada dalších rizikových faktorů, které zde hrají svou roli. Patří sem například:

Rozvoj obtíží často souvisí s jinými zdravotními problémy, kam patří například infekce močových cest, zvětšení prostaty nebo zúžení močové trubice. Na vině však mohou být také močové kameny nebo v horším případě nádor močového měchýře. Syndrom OAB se ale objevuje i v důsledku ozařování nebo u pacientů, kteří se potýkají s cukrovkou, u nichž dochází k zvýšené tvorbě moči (polyurie).

Kromě toho může být rozvoj hyperaktivního močového měchýře spojený také s některým z nervových onemocnění, jako je například Parkinsonova choroba nebo roztroušená skleróza. Dále pak může být důsledkem různých chirurgických zákroků v oblasti močových cest, ale k podráždění močového měchýře dochází také vlivem některých gynekologických stavů (prolaps, nádory).

Typy hyperaktivního močového měchýře

V závislosti na tom, zda je urgence spolu s polakisurií (časté nucení na močení a opakovaná evakuace malého objemu moči) a nykturií (buzení ze spánku kvůli nucení na močení) doprovázena také inkontinencí, lékaři rozlišují dva různé typy hyperaktivního močového měchýře. Může se jednat buď o „mokrý“ hyperaktivní měchýř, pro který je typický únik moči, nebo o „suchý“ hyperaktivní měchýř, kdy pacient inkontinencí netrpí.

Příznaky hyperaktivního močového měchýře

Ať už se s tímto chronickým stavem potýká starší žena, nebo se rozvine hyperaktivní močový měchýř u mužů, příznaky bývají zpravidla stejné. Podle International Continence Society (ICS) bývá tento problém definován jako urgence, kterou obvykle doprovází polakisurie a nykturie, přičemž u některých pacientů se může dostavit také urgentní inkontinence.

Neustálé nucení na močení

Jedním z typických příznaků hyperaktivního močového měchýře je skutečnost, že pacient ihned po návštěvě toalety pociťuje potřebu jít se znovu vymočit, ačkoliv je jeho močový měchýř prázdný a pravidelně vylučuje pouze malé množství moči. Tento problém pak lidem výrazně ztěžuje každodenní život, jelikož musí své činnosti přizpůsobovat právě těmto potřebám.

Časté močení během dne

Jestliže se řídíte doporučeným pitným režimem a váš denní příjem tekutin není z nějakého důvodu zvýšený, na toaletu byste neměli chodit častěji než 8x během 24 hodin. Pokud je frekvence močení vyšší a zaznamenáte také časté noční močení, je dobré konzultovat situaci s odborníkem, který provede potřebná vyšetření a případně poradí, jak syndrom hyperaktivního močového měchýře řešit.

Časté močení v noci

Zdraví lidé obvykle v průběhu nočních hodin nucení na močení nepociťují. Stačí si odskočit na toaletu před spaním a poté člověk ve většině případů vydrží až do rána, tedy za předpokladu že během večera nevypil příliš velké množství tekutin. Pokud se tedy v noci pravidelně budíte kvůli nutnosti zajít si na toaletu, nejde o normální stav.

Časté noční močení může být jedním z typických signálů hyperaktivního močového měchýře. Pacienti většinou musí vstát jednou až dvakrát za noc, což má velmi negativní vliv na jejich spánek. Jako nykturie je přitom definován stav, kdy pacient před vymočením spí a po něm opět usíná. Nepatří sem situace, kdy se člověk probudí z jiné příčiny, a když už je vzhůru, odskočí si také na toaletu.

Únik moči

Dalším příznakem hyperaktivního močového měchýře, který může, ale nemusí být přítomen, je pak inkontinence. Jedná se o častý únik menšího množství moči, který je spojený s náhlým nucením na močení, jež přichází bez jakéhokoliv předchozího varování. Tento problém se přitom objevuje zhruba u 1/3 nemocných.

S inkontinencí se nejčastěji potýkají ženy po padesátce, ale nedobrovolný únik moči může nepříjemně potrápit i mladší pacientky, muže nebo děti. Syndrom hyperaktivního močového měchýře přitom zahrnuje jak urgentní inkontinenci, kdy dochází k náhlému nucení na močení a nechtěnému úniku moči z důvodu křečovitých stahu svaloviny močového měchýře, tak i smíšené druhy inkontinence.

Další obtíže

V některých případech mohou pacienti trpící hyperaktivním močovým měchýřem zaznamenat také bolest v podbřišku nebo bolest za stydkou sponou. Tyto problémy přitom souvisí především s plněním močového měchýře a s častým nucením na toaletu. Poměrně běžné jsou ale i poruchy spánku, k jejichž rozvoji dochází kvůli častému nočnímu močení.

Hyperaktivní močový měchýř ovšem výrazně ovlivňuje také kvalitu pacientova života. Člověk totiž kvůli svým zdravotním obtížím musí plánovat jednotlivé činnosti s ohledem na to, aby vždy stihnul včas dojít na toaletu. To pak mívá negativní vliv na jeho společenské a profesní aktivity, intimní život (častá je ztráta libida) nebo na možnosti cestování. Výjimkou samozřejmě nejsou ani deprese a ztráta sebevědomí.

Diagnostika

Řada lidí, kteří se s hyperaktivním močovým měchýřem potýkají, se o svých problémech stydí mluvit, protože se bojí reakce okolí. Mnoho z nich navíc věří tomu, že jsou jejich potíže důsledkem stárnutí a není možné je nijak potlačit. Tyto mýty a předsudky pak způsobují, že pouze polovina pacientů trpících hyperaktivním močovým měchýřem skutečně vyhledá lékaře.

Návštěva odborníka je v tomto případě ale nejlepším řešením, protože pouze on dokáže určit správnou diagnózu a doporučit vhodný způsob léčby. Nejprve se pravděpodobně zaměří na vaši anamnézu. K dispozici jsou různé dotazníky, s jejichž pomocí je možné odhalit, kdy se potíže objevují, jaká je jejich četnost a zda pacienta trápí i jiné zdravotní problémy.

Součástí diagnostiky může být také využití mikčních karet (mikčního deníku), kam pacient po dobu alespoň 48 hodin zaznamenává údaje o tom, kolik za den vypije tekutin, jak často chodí na toaletu a jaké množství moči obvykle vyloučí. Poté následuje také fyzikální vyšetření, které spočívá hlavně v prohmatání břicha. Zatímco u mužů se dále zkoumá prostata, u žen jde o děložní čípek.

Kromě toho lékař provádí i rozbor moči a krve, což pomůže vyloučit jiná závažnější onemocnění. V rámci diagnostiky je ovšem nutné podstoupit také ultrazvukové vyšetření močového měchýře a ledvin, při němž může lékař odhalit přítomnost cysty, nádoru nebo třeba močových kamenů, které mají obtíže na svědomí. K dispozici je pak také endoskopie, urodynamika, videourodynamika, ale i další vyšetřovací metody.

Léčba hyperaktivního močového měchýře

Pacienti, u nichž se některé z výše popsaných obtíží rozvinou, se ptají především na to, jaká existuje pro hyperaktivní močový měchýř léčba. Ačkoliv tyto zdravotní obtíže většinou není možné zcela odstranit, prostřednictvím vhodných medikamentů a dodržování lékařem stanovených opatření se dají jednotlivé projevy výrazně zmírnit.

Co se týče možných léčebných metod, kromě změny životního stylu může pomoci i změna stravovacích návyků, cvičení, užívání vhodných medikamentů, nervová stimulace a v nejhorším případě také operace. Kromě toho existuje řada inkontinenčních pomůcek, které pacientům trpícím únikem moči značně usnadňují život.

Změna životního stylu

Jednou z prvních věcí, které je v rámci léčby hyperaktivního močového měchýře potřeba udělat, je změna životního stylu. Vzhledem k tomu, že mezi rizikové faktory, které mohou při rozvoji obtíží sehrát klíčovou roli, patří také nadváha či obezita, důležité je udržovat svou tělesnou hmotnost ve zdravém rozmezí.

Pokud máte nadváhu nebo jste obézní, lékař vám pravděpodobně doporučí hmotnost snížit, což zajistí také nižší tlak na dno pánve a močový měchýř, který již nebude tak silně drážděn. U extrémně obézních lidí, kteří se potýkají se syndromem hyperaktivního močového měchýře, může pomoci také chirurgická léčba nadváhy. Samozřejmostí je pak i postupné zanechání kouření.

Změna stravovacích návyků

Potíže, které syndrom hyperaktivního močového měchýře doprovázejí, mohou zhoršovat některé potraviny a nápoje. Pacienti by se proto měli vyhýbat třeba příliš horkým nebo kyselým pokrmům, ale i konzumaci sycených sladkých limonád a šťáv, kofeinu nebo alkoholu. Problematické mohou být i brusinkové džusy, silně kořeněná jídla, kyselinotvorné nápoje nebo doslazování umělými sladidly.

Pacienti trpící syndromem hyperaktivního močového měchýře by neměli před spaním pít velké množství tekutin. Rozhodně však není řešením omezit denní příjem tekutin na minimum, protože důsledkem by byla dehydratace, která může celkový stav pacienta ještě zhoršit. Při dehydrataci se totiž tvoří koncentrovaná moč s vyšším obsahem dráždivých a škodlivých látek. Vyzkoušet naopak můžete bylinky na hyperaktivní močový měchýř:

  • lichořeřišnice,
  • třezalka,
  • vřes,
  • řebříček obecný,
  • přeslička rolní,
  • bylinné směsi na podporu fungování močového měchýře.

Posilování pánevního dna

Další důležitou součástí léčby hyperaktivního močového měchýře je cvičení, které slouží k posílení svalů pánevního dna (obklopují močový měchýř a poskytují kontrolu nad vyprazdňováním moči). K tomu slouží tzv. Kegelovy cviky, které se soustředí na rytmické stahování a uvolňování svalů v oblasti močové trubice, konečníku, pochvy a prostaty.

Kromě toho je možné vyzkoušet také trénink močového měchýře, a to pod dohledem lékaře. Jeho cílem je, aby se pacienti naučili potlačit nucení na močení a aby se močový měchýř stahoval jen v okamžiku, kdy je skutečně naplněný. Toto cvičení ovšem musí být dlouhodobé a vyžaduje velkou trpělivost ze strany pacientů.

Farmakologická léčba

Pro léčbu těchto zdravotních obtíží lze samozřejmě použít také léčiva, která blokují stahování svalů močového měchýře, redukují křeče a pomáhají snížit četnost močení a nucení na močení. Mezi nejčastěji používané medikamenty se dnes řadí anticholinergika a tricyklická antidepresiva. Vzhledem k možným nežádoucím účinkům je ovšem nutné nasazení léků vždy pečlivě zvážit a jejich užívání monitorovat.

Další možnosti léčby

Mimovolné stahy svaloviny v oblasti močového měchýře může pomoci zmírnit také botulotoxin. Jedním z dalších způsobů, jak pacientům ulevit od potíží, je pak nervová stimulace. Pokud jsou ovšem příznaky hyperaktivního močového měchýře tak závažné, že narušují každodenní život pacienta a nejde je potlačit pomocí léků ani změny životního stylu, může lékař doporučit chirurgické řešení. Operační výkony se soustředí na úpravu anatomických poměrů.

Polohu močové trubice je možné upravit takovým způsobem, aby na ni nebyl vyvíjen přílišný tlak ze strany močového měchýře a aby nedocházelo k častému nucení na močení. Další variantou jsou pak operace, kdy dochází k zesílení stěny močové trubice nebo ke změně polohy močového měchýře (tento náročný zákrok je však až poslední volbou). Někdy se navíc provádí distenze močového měchýře, který lékaři naplní vodou, aby zvýšili jeho objem.  

Zdroje: cs.medlicker.com, klinickafarmakologie.cz, dentimedshop.cz, medicinapropraxi.cz, wikiskripta.eu

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top