Nebrali jsme v potaz to, že byl ředitelem havlíčkobrodské nemocnice v době řádění heparinového vraha, ani to, že byl odvolán pro manažerské pochybení.
Přečkali jsme akci Děkujeme, odcházíme a už na nás čekaly další katastrofy v podobě prohlášení stavební firmy, že poměrně nové centrální operační sály jsou v kritickém stavu a musí se rychle opravit, že se potvrdil alkohol v krvi u dvou lékařů, že se na pohotovosti ve Veselí nad Moravou přišlo na neoprávněné nakládání s recepty. Tyto kauzy nás zaměstnance velmi zasáhly.
Současně se v nemocnici začala šířit atmosféra plná strachu, nedůvěry, nejistoty a zmaru. Ředitel si totiž přivedl staronovou kolegyni, a to na post manažerky kvality. Tato manažerka nám měla pomoci v náročné cestě k akreditaci. Postupem času odradila většinu původně nadšených lidí, kteří chtěli pro nemocnici pracovat daleko nad rámec svých povinností.
Brzy byla jmenována i do funkce náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Aby toho nebylo málo, nová náměstkyně se ujala i funkce ombudsmanky nemocnice, aby prý stížnosti pacientů nešly výš. Marně jsme říkali, že tato funkce je v přímém konfliktu zájmů, a zejména tehdy, když jako ombudsmanka objíždí příbuzné pacientů a nabádá je, aby podali stížnosti na konkrétní lékaře, i když lékaři nepochybili, jen se řídili danými příkazy.
Situace houstla, nebyl brán zřetel na naše připomínky, byli přesouváni pracovníci s vlastním názorem, byla zřízena cenzura na intranetu a podobně.
Naše nářky nechtěl nikdo vyslyšet. Z kraje zněl stále stejný hlas, který říkal, že všechno, co ředitel dělá, dělá s požehnáním kraje a že se musí šetřit. To bychom pochopili, všude se šetří, ale nebyli jsme ochotni tolerovat způsob, jak to probíhá. Najednou tu nebyl nikdo, kdo by se zastal nás zaměstnanců a našich pacientů.
Proto se nás několik nespokojených dalo dohromady a rozhodli jsme se založit necenzurované webové stránky www.nemkyjov.estranky.cz, občanské sdružení Občané za Nemocnici Kyjov a nové odbory nazvané Odborová organizace Nemocnice Kyjov.
Smyslem uvedených aktivit bylo zastat se nemocnice a lidí, říci, že tu děláme mnoho dobrého a že svou práci máme rádi, že se nebojíme veřejně vystoupit a že chceme jednat s krajem a žádat nápravu, to jest odvolat ředitele Pejchla a vypsat nové výběrové řízení. Stále věříme, že politici pochopí, že je tu na dvě stě tisíc lidí, vůči kterým mají odpovědnost, a že jsme jejich voliči.
Nyní se děje to, že ředitel náhle ruší psychiatrii, rozjíždí centrální příjem, i když ještě nemá mnoho organizačních věcí podchyceno, a podal na nás nespokojence, tedy odbory, trestní oznámení za pomluvu a poškození dobrého jména a žádá za to statisíce korun. Já pevně věřím, že se podaří situaci zvládnout a že se Nemocnice Kyjov zase nadechne a vykročí správným směrem.
Autorka je zdravotní sestra na ARO Nemocnice Kyjov