Petr HOLUB, moderátor:
Neprůhlednost rozdělování veřejných financí v českém zdravotnictví je snad příslovečná. Proto musí potěšit všechny daňové poplatníky, že se na veřejnost dostávají některé informace o tom, jak je každoročně rozdělováno sto miliard pro nemocnice, která dostane víc a která méně. Novým zprávám o dotacích pro zdravotnictví se bude věnovat také magazín Zaostřeno na finance, který společně připravují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Soupis nejvíce utajovaných dat českého zdravotnictví je na světě. Jde o seznam základních sazeb, podle kterých jsou placeny jednotlivé nemocnice. Seznam dnes publikovaný deníkem Insider jasně dokládá,že nemocnice dostávají od Všeobecné zdravotní pojišťovny za stejné výkony zcela rozdílné částky. A proč se to děje, je ve zdravotnickém resortu veřejným tajemstvím. Zdejší systém je vybudován na klientelistických vazbách, kde o výši příjmu od pojišťovny rozhodují lobbybisté a dobré kontakty. V dosud pečlivě tajeném seznamu například zjistíme, že nemocnice v Hořovicích inkasuje za operaci slepého střeva od VZP 36 tisíc korun, zatímco stejný zákrok třeba Roudnici nad Labem zaplatí pojišťovna částku o 16 tisíc 700 korun vyšší. A to před dvěma lety činil rozdíl dvacet tisíc korun. Seznam základních sazeb má každá zdravotní pojišťovna. Insider zatím získal data jediné, ale za to té největší, už jmenované VZP. Z ní plynou nemocnicích v republice dvě třetiny příjmů za výkony. Tabulka základních sazeb přiřazuje každé nemocnici částku od patnácti tisíc do 44 tisíc korun. Cenu za konkrétní výkon v konkrétní nemocnici vypočítají pojišťovny tím, že základní sazbu vynásobí takzvanou relativní váhou jednotlivého výkonu. Váha se pohybuje od jedné do deseti, podle toho, jestli jde operaci žlučníku nebo myokardu. Ministr Leoš Heger od roku 2012 systém upravil s tím, že se podle základních sazeb určí pouze tři čtvrtiny ceny za výkon, zbylou čtvrtinu hradí pojišťovny všem nemocnicím stejně. Z dokumentů, získaných Insiderem, vyplývá, že tím se rozdíly v platbách snížily. Základní sazby ukazují, že pojišťovny platí bez ohledu na odvedenou práci. Různé nemocnice dostávají různé částky za stejné výkony. Otázka pro Pavla Vepřeka, který je poradcem ministra zdravotnictví Leoše Hegera, tedy logicky zní, jaký to má racionální důvod.
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Tak ty racionální důvody jsou, vycházejí z minulosti, kdy se neplatilo za odléčení jednoho případu, ale kdy se nemocnice platily podle ošetřovacích dnů a podle jednotlivých výkonů. A samozřejmě nemocnice, která to slepé střevo tam nechala ležet čtrnáct dní, tak dostala za něj tenkrát více peněz než nemocnice, která to slepé střevo odléčila za 4 dny. A ten systém DRG je spravedlivý v tom, že vlastně za odléčení podobných pacientů se zaplatí těm nemocnicím podobné peníze. Nebo stejné peníze. Ale ty nemocnice v České republice byly zvyklý na různé úrovně příjmů. A proto není možné všem začít ze dne na den platit stejnou částku za odléčení stejných pacientů, protože některé by dostaly najednou spoustu peněz, o kterých by nevěděly, jak je v této chvíli využít. A na druhé straně by byla velká druhá polovina nemocnic by zase dostala zásadně méně peněz a vlastně ze dne na den by se dostaly do problémů. Takže proto se volí všude na světě, kde se systém DRG zavádí, se volí postupné sbližování těch základních sazeb. Obvykle to bývá rozvržený na období pěti let. A během těch pěti let se srovnává základní sazba v tom teritoriu tak, že na jeho konci jsou ty základní sazby už pro všechny nemocnice stejné.
Petr HOLUB, moderátor:
Znamená to tedy, že různé sazby ve velmi podobných nemocnicích skutečně vznikly historickým vývojem po listopadu 89 nebo tam hrálo roli ještě něco jiného?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Jsou to odrazem nějaké smluvní politiky pojišťoven, nejvíc teda kolem toho roku 2008, 2009, kdy v tom zdravotnictví bylo relativně hodně peněz. A tak se občas byla tendence těm zařízením vyplatit víc, než kolik si opravdu zasloužily. A u těch pojišťoven je to opravdu rozdílné a záleží to na tom, jaká byla smluvní politika, jak aktivní byla smluvní politika pojišťoven v té minulosti. Vlastně v současné době ty podoby základních sazeb jsou skutečně odrazem toho minulého chování pojišťovny.
Petr HOLUB, moderátor:
Když se člověk podívá na základní sazby, které VZP platí jednotlivým nemocnicím, tak byť jsou tam velké rozdíly, tak krajské nemocnice mají spíše podobné sazby, které se točí kolem 28 tisíc korun. Jsou ovšem některé dílčí výjimky, například krajská nemocnice v Uherském Hradišti má o 75% vyšší základní sazbu než krajská nemocnice v Novém Jičíně. K tomuto rozdílu jak mohlo dojít? To bylo někdy v tom roce 2008, 2009 nebo to může mít delší historii?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
To by se člověk musel podívat jako do historie úhrad těm jednotlivým zařízením, ale vlastně v tom referenčním roce, který se bere pro výpočet základní sazby, tam byl tento rozdíl v úhradách. Jako my dva tady takhle nerozhodneme, jaká byla příčina. Ano, asi to stojí za zkoumání a v první řadě by to měl zkoumat ta pojišťovna, která tyhle ty rozdíly eviduje. A už to měla samozřejmě řešit velmi dávno.
Petr HOLUB, moderátor:
To tedy znamená, že ty rozdíly vznikaly průběžně, až, řekněme, do roku 2009, 2010 a mohlo k těm zvláštnostem dojít celkem kdykoliv.
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Ano, tam byly, ty úhradový vyhlášky v minulosti byly psaný tak, že když ta nemocnice zvýší, sníží svůj výkon, já nevím, na 90%, tak stále dostanou nějakou úhradu na 105%. Takže nemocnice, které byly schopny takhle jako manipulovat se svou vykázanou péčí, tak se mohly dostat skutečně na vyšší úhrady než ty nemocnice, které se chovaly trochu jinak. Ta úhradová vyhláška jako taková tohle umožnila. Na druhou stranu tady ty pojišťovny nejsou od toho, aby jenom pasivně ty peníze rozdělovaly, ale jsou od toho, aby zajišťovaly svým pojištěncům péči co nejefektivnějším způsobem, a to je zjevné, že v nějakých oblastech to teda zcela nedělaly úplně dobře.
Petr HOLUB, moderátor:
Když se na to podíváme z pohledu nemocnic, tak rozhodovalo o tom zvyšování sazby spíše schopnosti manažerů, schopnosti účetních nebo schopnosti lobbyistů?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Já bych nechtěl o tom spekulovat.
Petr HOLUB, moderátor:
Ministerstvo zdravotnictví tedy se snaží tento současný stav nějak změnit. V letošním roce se platí 75% lůžkové péče podle těch tradičních základních sazeb, čtvrtina se platí podle společné sazby 29 500 korun. Půjde ministerstvo i nadále stejným směrem, to znamená, že ta jednotná sazba se bude rozšiřovat a bude mít větší podíl v těch celkových platbách pojišťoven?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Já bych to trochu upřesnil. Aby bylo všem jasný, co to je základní sazba. V rámci DRG každý pacient, který je v nemocnici, tak je popsán nějakým číslem, které je relativní hodnota náročnosti té péče, která mu byla poskytnuta. A tímhle tím čísílkem,třeba nula osm, se násobí ta základní sazba, která je jednotná pro tu nemocnici. A v současné době ta základní sazba pro každou nemocnici ze tří čtvrtin sestává z těch plateb, který je postavena na historii té nemocnice a jedna čtvrtina je průměrná národní sazba. A v dalších letech se připravuje, se pracuje na sbližování, já teďka nejsem schopen říct přesně, o kolik se zase posuneme pro ten příští rok, ale určitě to nebude těch 25% jak letos, ale posuneme se zase dál, tak, abychom během těch pěti let se dostali na jednotnou základní sazbu v rámci celé republiky. Ještě není definitivně dohodnuta podoba úhradové vyhlášky, takže je to otázka jednání v následujících měsících.
Petr HOLUB, moderátor:
My jsme zatím hovořili o základních sazbách Všeobecné zdravotní pojišťovny. A ono ještě existuje šest, jestli se nepletu, dalších pojišťoven. A ty mají údajně nižší základní sazby. Chtěl jsem se zeptat, jestli se bude ministerstvo snažit i o to, aby se srovnaly sazby mezi jednotlivými pojišťovnami, nejenom mezi platbami jedné pojišťovny jednotlivým nemocnicím.
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
No, ve chvíli, kdy se dostaneme na jednu základní sazbu v rámci celé České republiky, tak to znamená, že budou srovnány i platby těch pojišťoven. To znamená, ten proces, proces samozřejmě se týká jak těch nemocnic po stránce příjmů, tak se týká pojišťoven na stránce výdajů.
Petr HOLUB, moderátor:
Pojišťovny zatím veřejně neprotestují proti tomuto trendu, ovšem zatím neoficiálně se objevují například stížnosti na současnou praxi úhradových vyhlášek, že úhradová vyhláška zpravidla nařídí, aby pojišťovny každoročně zvyšovaly platbu, kterou dávají jednotlivým nemocnicím, to znamená, že pro konkrétní nemocnici musí třeba zvýšit platby o dvě, o tři procenta. A to jim prý neumožňuje vůbec žádnou aktivní politiku, jak co nejlépe umístit zdroje v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Jak ministerstvo reaguje na tuto kritiku a zároveň jsem se chtěl zeptat, jestli ministerstvo bude nadále postupovat tím způsobem, že úhradové vyhlášky o nějaký index vždy zvýší platby pojišťoven nemocnicím.
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Já bych řekl, že to není pravda, to, co jste říkal. Ministerstvo vůbec nerozhoduje, které zařízení bude tu péči poskytovat a které nebude. To je zcela v kompetenci pojišťoven si tu péči v jednotlivých zdravotnických zařízeních nasmlouvat. A je to teda problematika, ten míč je na straně pojišťoven. To, co ministerstvo určuje, určuje jednak, jak ta péče má vlastně nařízením vlády o časové a místní dostupnosti v zásadě říká, která péče má být, která péče je sledována a která péče má být pacientům zajištěna do jaké doby. A na druhé straně ministerstvo sleduje celkovou bilanci systémů. A mezi jednotlivými segmenty přelévá část, do jisté míry peníze podle toho, jak se mění nákladnost té péče. To znamená, ministerstvo reaguje na určitý technologický vývoj a je zřejmé, že v těch nemocnicích nákladnost péče v nemocnicích přece jenom stoupá, protože nemocnice jsou zařízení, které jsou vybaveny stále nákladnější přístrojovou technikou. Takže ministerstvo se to snaží, tento vývoj reflektovat. Nicméně není žádné pravidlo, že se musí navyšovat platby nemocnicím o nějaká procenta. Ale opakuji, nejedná se o jednotlivá zařízení, jedná se o celkovou úroveň prostředků, která směřuje do jednoho segmentu péče.
Petr HOLUB, moderátor:
Ale nenutíte tím třeba Všeobecnou zdravotní pojišťovnu nebo jakoukoli jinou k tomu, že když platí třeba pardubické nemocnici nějakých sto procent, takže v příštím roce musí zaplatit 102%, když vydáte vyhlášku o tom indexovém zvýšení lůžkové péče?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Ono se to týká obecně té péče, netýká se to konkrétního zařízení. A je zcela na pojišťovně, jestli si tu péči v tom zařízení nasmlouvá nebo nenasmlouvá. Ostatně ten příští rok je zlomový, ostatně jako všichni znají z médií, protože byly, platnost těch smluv byla ukončena vlastně k poslednímu dni letošního roku. A ty pojišťovny jsou vlastně zcela svobodné nasmlouvat péči ve zdravotnických zařízeních na základě dialogu s tou konkrétní nemocnicí. Takže rozhodně ta úhradová vyhláška nenutí pojišťovny navyšovat platby nějakým konkrétním nemocnicím.
Petr HOLUB, moderátor:
Pokud by se na to člověk podíval úplně selským rozumem, tak vidí, že základní sazby pro některé nemocnice jsou výrazně vyšší než průměr. U většiny nemocnic jsou platby nižší než průměr, byť to třeba není tak výrazné. Pokud si člověk představí, co by měl dělat ředitel nějaké zdravotní pojišťovny, tak on by asi měl zvyšovat spíše těm krajským a městským, zkrátka těm chudším nemocnicím platby, aby se vyrovnaly těm bohatším nemocnicím, což jsou zvláště fakultní a soukromé nemocnice. A to z prostého důvodu, protože se neodváží snížit například sazby či platby pro vlivné fakultní nemocnice. Myslíte si, že na tuto operaci bude dost peněz a má na to vůbec zdravotnický systém prostředky?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Tím, že sbližujeme ty sjednocené základní sazby, taková prostá matematická úvaha, a ty zařízení, které dostávaly těch prostředků na odléčení stejného pacienta jich dostávaly víc, tak budou muset samy změnit organizaci péče. Protože ty fakultní nemocnice si nemají vydělávat víc peněz tím, že budou nákladněji léčit jednoduchá onemocnění, ale mají si vydělávat tím, že léčí komplikované pacienty, za které dostanou přiměřeně vyšší úhradu. To znamená, ten potenciál, ta přístrojová technika a ten lidský potenciál, který je tam koncentrován, prostě se má vyřádit na taky komplikovaných a složitých pacientech, za které pak do té nemocnice dostane přiměřenou úhradu. A je to prostě proces adaptace na tuto změnu, která je nevratná a která v tom zdravotnictví musí být dokonána. A máme příklady ze svého okolí, nejlépe podívat se do Spolkové republiky Německo, kde došlo, kde to výchozí poměry v tom roce 2002, 2003 byly úplně stejné jako v České republice. Ty jednotlivé nemocnice měly velmi rozdílné základní sazby, prošly tam stejnou diskusí o tom, že ty fakultní nemocnice prostě nemůžou jít na stejnou sazbu s ostatními nemocnicemi. Výsledek je takový, že v současné době na úrovni země se platí jednotná základní sazba. A v současné době probíhá v Německu sbližování základních sazeb na úrovni celé federace.
Petr HOLUB, moderátor:
Nedošlo ani v tom Německu k nějakému významnému zvýšení výdajů na nemocnice v souvislosti s touto operací, ani nedošlo k tomu, že se některé nemocnice musely zavřít, protože byly zvyklé na vyšší výdaje?
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
Tam některé nemocnice prošly takovým obdobím jako reorganizace, protože některé nemocnice, které nebyly schopny se přizpůsobit, tak tam došlo buďto ke změně vlastníka nebo došlo k zásadní změně managementu. Ale nakonec ten výsledek je takový, že nezanikly, jak se uvažovalo, že ty nemocnice zaniknou, tak jich mnoho nezaniklo, ale změnila se podoba péče, kterou poskytují. Změnila se organizace tý péče, změnila se výrazně doba, po kterou pacienti v těch nemocnicích pobyli. Takže to německé zdravotnictví jako se stalo efektivnějším a velmi mu to prospělo.
Petr HOLUB, moderátor:
Hovoří se o tom, že by se mělo zrušit tisíce lůžek v nemocnicích. Anebo úplně celé nemocnice. Může být při této operaci, ať už k ní dojde, nebo nedojde, protože to není úplně zřejmé, může být při této operaci vodítkem seznam základních sazeb? Logicky se pojišťovnám více vyplatí, když zruší lůžka v nějaké drahé nemocnici než v té laciné.
Pavel VEPŘEK, poradce ministra zdravotnictví:
O tom, že to rušení těch lůžek není žádná nějaká kampaň, prostě sto tisíc lidí do výroby, ale je to jev, který prostě sledujeme a který spontánně probíhá. Během už minulých let. Protože potřeba těch akutních lůžek taková není, máme větší kapacitu akutních lůžek, než kolik naši občané potřebují ke svému léčení. Ten rozdíly v těch základních sazbách nepochybně jsou takovým určitým argumentem při vyjednávání. Pojišťovny by s tím měly pracovat. Na druhou stranu, pokud si řekneme, že se ty základní sazby budou sbližovat během několika let a budeme mít během několika let jednu základní sazbu, tak to není asi tak rozhodující. Rozhodující by měla být kvalita péče a perspektiva toho zdravotnického zařízení s ohledem na počty pacientů, kteří do té nemocnice se přijdou léčit.
Petr HOLUB, moderátor:
Vysvětluje poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek. Platby pojišťoven nemocnicím neodpovídají ani ekonomické ani medicínské logice. Pro daňového poplatníka to je šokující zjištění. Další informace o tématu uslyšíte také v některé z příštích vydání magazínu Zaostřeno na finance, který společně připravují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Techniku dnes měla na starosti Jitka Procházková, od mikrofonu se loučí Petr Holub.