Názor k článku Závratě, únava i mžitky před očima. Nízký tlak má zásadní vliv na kvalitu života od Daniel Němec - Dobry den. Je mi 29 let a jsem...

Dobry den. Je mi 29 let a jsem vagotonik. Parasympatikotonie, pravdepodobne vrozena. Prumerny denni tep v klidu mam mezi 45 - 55. V noci klesa casto i pod 40. Oncas mam zavrate, pichani na srdci a v podzebri, studene koncetiny, zimomrivost, pak zas horko, zavrate, uzkost, pocit na omdleni. Jsem furt hrozne unavenej. Kdyz si vsak lehny, mam pocit, ze ty priznaky jsou spis horsi. V noci se pravidelne bydim kolem 2 - 3.00 s pocitem ze kazdou chvili prijde nejaky zachvat. Na holteru mi zjistili jen tu vagotonii a ze prej leky nejsou potreba. Ze lecit se to da jen dlouhodobe zmenou zivotniho stylu. Merim 184 a vazim 76 kilo. Tak 3x - 4x tydne sportuju. Kolo, beh, fitko. Ale zadny vrcholovy sportovec nejsem. Obcas jsem rano jak kdyby na me lezela celou noc tezka skrin. Sotva se zvednu, je mi na zvraceni. Nekdy i behem dne. Kdyz mam tyhle stavy v noci, tak si merim tlak a merim hodnoty jako 110-120/50-65. Ted pred chvili jsem se ale meril pres den a mel jsem 112/42. Neni ten diastolicky nejak moc nizky? Mam strach, ze muzu umrit. Nevim, jak to mam lecit. Vzdy jsem byl aktivni a v pohode. Mozna az moc uspechany clovek co neposedi. Ted bych nejradsi byl furt v posteli protoze jsem unavenej a ze strachu, ze jak nekam vyjdu chytnu nejaky takovyto stav. Zadne leky neberu. Hodne piju tekutiny. Jim pravidelne a snazim se vic solit a jist ovoce a zeleninu, doplnky uzivam vapnik, vitaminy formou sumaku, chlorelu, cerny cesnek, zelezo, ale nijak se to nemeni. Hrozi mi nejake nebezpeci? Zatim jsem nikdy neomdlel, ale bojim se, ze se mi zastavi srdce, nebo ze nebude schopne pumpovat dostatek krve do mozku nebo tak. Co mam delat? Jsem do 25.8. Na sluzebni ceste v Nemecku a je to hruza. Kazdy den mi to lezi furt v hlave. Mozna si to uz vyvolavam sam podvedome, nejake panicke ataky. Predevcirem v noci jsem se vzbudil klasicky s pocitem pred kolapsem, tep jsem mel kolem 50, nahle mi vsak vyletel a ja mel hrozny strach. Uz jsem skoro volal rychlou, ale nakonec jsem to nejak rozdejchal mokrym rucnikem na hlave, vodou a dychanim. Probpem se zadychavanim nemam, bych rekl. Bezna aktivita jako rychlejsi chuze schodu noseni prdmeetu me nezadycha. Kotniky mi neotekaji, ale mam neustale studene nohy i ruce. Hrozi mi nejake riziko, nebo jen musim proste bojovat a je to vse tou poruchou autonomniho nervoveho systemu, prevahou parasympatetiku a na zivote ohrozen nejsem? S podekovanim za jakoukoliv radu. Daniel