Údaje o nemocnicích jsou veřejné v Americe i Evropě. Česko k jejich publikaci zavazuje ústava a mezinárodní Úmluva o bioetice
Praha - Pokud by měl kdokoli z občanů zájem o údaje, jak kvalitně se léčí ve dvou stovkách českých a moravských nemocnic, může o to požádat Národní referenční centrum zdravotních pojišťoven.
Přitom by měl dobrou šanci se svou žádostí uspět, protože jeho zájem podporuje několik právních norem.
„Také český zdravotnický systém je založen na solidaritě a odmítá bezdůvodnou diskriminaci,“ upozorňuje na hlavní právní důvod Ondřej Dostál z Asociace pro medicínské právo a bioetiku.
„Pouze komplexní údaje o péči pak zaručují, že se peníze na zdravotní péči nerozdělují podle libovůle úředníků nebo lékařů, ale podle rozumných důvodů,“ doplňuje expert.
Dostál se přitom opírá o mezinárodní Úmluvu o bioetice, ke které Česko přistoupilo před třemi lety a podle níž jsou státy povinny zajistit „rovnou dostupnost zdravotní péči patřičné kvality“. Také ústavní Listina lidských práv a svobod dává občanům právo získávat veškeré potřebné informace. Dalším argumentem je zákon o svobodě informací, který stanoví povinnost úřadů zveřejnit údaje o rozdělování peněz. O tom, že se zákon vztahuje i na zdravotní pojišťovny, rozhodl v lednu 2003 Ústavní soud.
Údaje o kvalitě péče se zveřejňují ve většině vyspělých zdravotnických systémů. Ve Spojených státech vznikají žebříčky nemocnic podle ratingu odborných společností. Země západní Evropy stanovují standardy, jak má být péče v nemocnicích kvalitní. Občan má právo se bránit před soudem, pokud zdravotníci nedodrží předepsané normy.
Nemožnost zveřejnit data dosud pojišťovny vysvětlovaly právními důvody. V březnu si například ředitelka VZP Jiřina Musílková posteskla: „Chtěli bychom, aby naši klienti měli takové informace k dispozici, zveřejnit je ale nemůžeme, protože méně úspěšné nemocnice by nás mohly dát k soudu.“
Každá z pojišťoven by se vystavila žalobám, protože by zveřejnila jen data za své pojištěnce. Nemocnice by prý mohly argumentovat tím, že údaje jsou neúplné a jejich zařízení poškozují, protože u klientů jiných pojišťoven má lepší výsledky. Tato překážka ale odpadá, když pojišťovny spojily své databáze v referenčním centru.
Stále ale zveřejnění odkládají, dokud důkladně neprozkoumají důvody, proč jsou na tom některé nemocnice špatně.
Opatrnost doporučuje také předseda Rady vlády pro lidská práva Jan Jařab, který jako lékař upozorňuje i na možná rizika: „Je třeba jít pod povrch statistik. Mohou existovat třeba dvě interny, které mají různou úmrtnost například při infarktech. Přitom ta s horším číslem vůbec nemusí být špatná. Jen třeba na rozdíl od té statisticky „lepší“ přijímá i pacienty s komplikacemi, s nejistou prognózou a starší lidi.“
Podle Jařaba Čechy ke zveřejňování nenutí mezinárodní smlouvy o lidských právech. „Osobně jsme pro to, aby informace o kvalitě péče existovaly,“ dodává.
Nemocnice proti údajům o kvalitě dosud neprotestovaly. Jejich zveřejnění doporučil například ekonomický náměstek největší české nemocnice v Praze-Motole Jiří Čihař.
Nejlepší právní cestu, jak zveřejnit informace o kvalitě péče, hledal bývalý ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi. „Informace se zveřejní, bude to trvat dva nebo tři měsíce,“ sliboval nedlouho před pádem Špidlovy vlády.
Štafetu převzal stínový ministr za ODS Tomáš Julínek, který hodlá během podzimu sepsat stručnou novelu, která by stanovila způsob přístupu k databázím pojišťoven.
Zveřejňovat statistiky radí Česku i Mukesh Chawla ze Světové banky. Považuje to za nástroj ke zvýšení kvality péče. „Ovšem za předpokladu, že budeme ochotni zavřít ty nemocnice, které nebudou odvádět dobrou práci. Je k ničemu, když jen někomu sdělíte, že je někdo mizerný lékař. Měli byste ho i vyhodit.“
Šance uzdravit se? Záleží na nemocnici
Pokud člověk trpí vážnou chorobou a chce se vyléčit, záleží na tom, ve které z českých nemocnic skončí. Různé ústavy nabízejí výrazně rozdílné šance na uzdravení. Vyplývá to z analýzy zdravotních pojišťoven, které zkoumaly údaje o zhruba 1,3 miliónu pacientů, jež nemocnice v minulém roce léčily.
Pojišťovny však nesdělily, kde je větší a kde horší šance k uzdravení. A nadále budou všechny nemocnice placeny stejně jako dosud. Ani těm špatným totiž nemohou až do roku 2006 vypovědět smlouvy.
Prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich slíbil, že pojišťovny nebudou údaje tajit navždy: „S tím, jak je v které nemocnici kvalitní péče a jestli hospodaří efektivně, seznámíme veřejnost, až data posoudí odborníci.“ Může to trvat jeden nebo dva roky. Dnes se bojí, že by neupravená data mohla způsobit krach neúspěšných nemocnic.
Zpráva od pojišťoven potvrzuje starší informaci od Masarykova onkologického ústavu. Jeho experti srovnali úspěšnost jednotlivých nemocnic při léčbě zhoubných nádorů během devadesátých let.
Zjistili například, že člověk, který přišel s rakovinou tlustého střeva v raném stadiu do jejich ústavu, měl osmdesátiprocentní šanci přežít. V těch horších nemocnicích ale neměl šanci ani poloviční.
Na údaje Masarykova ústavu reagoval předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček výzvou, aby se zveřejňovaly výsledky všech nemocnic. Výrazně by se tak zvýšila kvalita onkologické péče v zemi.
Včera pojišťovny potvrdily, že podobné rozdíly jsou i v jiných zdravotnických oborech.
Nepublikovaly však konkrétní data o možnosti uzdravení v jednotlivých nemocnicích. Rozdíly ilustrovaly pouze na příkladě, jak dlouho musí lidé s nemocným srdcem zůstat v nemocnicích různých krajů: na Vysočině třikrát déle než v Jihočeském kraji.
Zveřejnit údaje o kvalitě chtěl odvolaný ministr Jozef Kubinyi, který požádal o názor Asociaci pro medicínské právo a bioetiku.
Ondřej Dostál z asociace doporučuje zveřejnit: „Je to nutné, aby se vědělo, jak se nakládá s veřejnými penězi.“ Bez informací o kvalitě léčby není možné vyloučit, zda není porušeno ústavní právo na rovný přístup ke zdravotní péči. Podle Dostála by bylo možné od pojišťoven žádat statistiky okamžitě. Pokud by je odmítly poskytnout, žadatel by uspěl v soudním řízení.
Nová ministryně Milada Emmerová včera na zprávu pojišťoven nereagovala, již dříve však řekla, že údaje o kvalitě péče by se zveřejňovat neměly. Občané by se podle nich neuměli orientovat.
Více informací pro pacienty dnes žádá stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek. I když pochybuje o jejich kvalitě: „Nebyly sbírány s tím účelem, aby se podle nich nemocnice hodnotily.“ Přesto chce jejich hodnocení uspíšit s pomocí právníků Asociace pro bioetiku. „Pokud to bude jen trochu možné, předložím na podzim návrh zákona, který by publikování umožnil.“
Se zveřejněním souhlasí také Česká lékařská komora a Svaz pacientů.
Petr Holub, Aleš Vojíř, Hospodářské noviny, 2.9.2004