Současná politická reprezentace se bojí elektronizace zdravotnictví jako čert kříže a uvedení českého zdravotnictví do bran 21. století hodlá zjevně přenechat svým nástupcům. Nejde ani tak o to, že ministr Němeček nechce, aby povinnost elektronické preskripce platila už od začátku příštího roku.
To je vzhledem k nepřipravenosti potřebné infrastruktury v zásadě rozumné. Snaha dohnat vše, co se neudělalo za poslední dva roky, během zbývajícího čtvrtroku by stěží vedla ke kloudnému výsledku. Jenže v žádném případě nejde o překážky, které by byly nepřekonatelné.
Kdyby chtěl Svatopluk Němeček jen získat trochu času navíc, nechá sněmovnu přepsat v zákoně klauzuli o nabytí účinnosti, místo 2015 se tam napíše 2016 a bude hotovo. Jenže Němeček sepsal novelu zákona, která paragraf s povinnou elektronickou preskripcí ruší a nahrazuje ho paragrafem, jenž zachovává současný stav a s povinnou elektronickou preskripcí zjevně do budoucna prostě nepočítá. Alespoň že se mu nepodařilo protlačit novelu narychlo jen jedním čtením a debata bude pokračovat v parlamentním výboru. Je jí skutečně zapotřebí.
Ukázka politické slabosti
Výhody fungujícího systému elektronické preskripce není třeba široce rozebírat. Jsou zjevné od zamezení duplicitám přes snížení rizika nežádoucích interakcí po omezení možností falšování receptů. Z čeho tedy plyne Němečkova nechuť?
Pravděpodobně především ze strachu. Cokoli zavánějícího elektronizací zdravotnictví automaticky budí podezření. Mohli bychom to nazvat syndromem IZIP. Ten nepochybně má své oprávnění a lze jej chápat dejme tomu u širší veřejnosti. Jestliže mu ale podléhá ministr zdravotnictví, pak ukazuje, že se myšlením zasekl v opozičních lavicích. Úkolem ministra je sebrat odvahu a naplňováním vlastních vizí podobné syndromy překonávat. Jestliže se ze strachu, aby to nedopadlo jako IZIP, rozhodne raději nedělat nic, je to ukázka politické slabosti.
Ještě silněji než ministr Němeček prezentoval tento přístup v parlamentní debatě poslanec hnutí ANO Igor Nykl. „Beru velmi závažně, když řeknu elektronizace. Bohužel v českém zdravotnictví to nemusí být tak optimální, jak by se mohlo zdát. Ale samozřejmě elektronizace je cesta budoucnosti,“ řekl s odkazem právě na IZIP.
Šli jsme do toho s nejlepšími úmysly
Proč se ministři a vládní poslanci bojí, že se budou opakovat scénáře podobné IZIP? Tak málo věří sobě, svým kolegům, lidem, které současný kabinet posadil na stovky míst od ředitelů ministerských odborů přes správní rady zdravotních pojišťoven až po čelo SÚKL?
Ministr Němeček si v parlamentní diskusi půjčil slavný výrok Viktora Černomyrdina: „Šli jsme do toho s těmi nejlepšími úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.“ Půvab těch slov je nesporný, ale použije-li je ministr zdravotnictví na obhajobu vlastní neochoty pustit se do politického projektu, jako by se přirovnával k rozložené (post)sovětské administrativě konce osmdesátých a větší části devadesátých let.
Citovaný poslanec Nykl se mýlí. Elektronizace není cesta budoucnosti. Měla by být cestou současnosti, jen by k tomu bylo zapotřebí vlády ochotné sebrat odvahu a překonat syndrom IZIP.