"Pacientky s rakovinou prsu, které projdou velice náročnou léčbou, nějakou dobu nemají sílu nastoupit plně do práce a je potřeba se jejich stavu přizpůsobit," vysvětlila Prausová. Žena po léčbě musí mít podle ní takové sociální podmínky, aby strach a stres nezhoršoval její zdravotní stav.
Na posudkové službě, která stanoví určení délky pracovní neschopnosti nebo míru invalidity, by se podle Prausové měli víc podílet onkologové. Celý proces je podle ní až nelidský. "Člověk, který měl rakovinu, a u kterého se nemoc zrovna neprojevuje, musí rok co rok znovu před posudkového lékaře," dodala. Rozdíly jsou podle ní v posuzování napříč regiony.
Onkologická společnost se zaměřuje také na lepší komunikaci lékařů s pacienty. Pořádá semináře otevřené i pro studenty medicíny nebo další zdravotnické a sociální pracovníky.
"Je potřeba s pacienty vést rozhovor přesně o jejich nemoci. O průběhu, co je čeká, jaké diagnostické metody, jaká léčba, jaké budou nežádoucí účinky, abychom je zbavili pocitu strachu a navodili důvěru mezi pacientem a lékařem," popsala. Zásadní je pro onkologa empatie.
Pacienti by měli podle Prausové i zástupkyň pacientských organizací mít připravené otázky a nebát se je položit. "V 80. letech jsme se neuměli ptát, ani bychom si to nedovolili," řekla Eva Knappová z Aliance žen s rakovinou prsu. Lékaři by podle ní měli brát ohled na potřeby pacientů i při sdělování informací.
Rakovinou každý rok onemocní kolem 90.000 lidí. Spolu s lepšící se léčbou jich stále více nádor přežije a zůstává jako chronický pacient někdy i desítky let pod pravidelným dohledem lékařů. Nejčastější je u mužů rakovina prostaty, u žen rakovina prsu, které se lékařům ale daří dobře léčit.