Přes práh domu jim nesmí nic, co není kvalitní, zdravé a pečlivě vybrané. Denně si přesně hlídají, co jejich tělu prospěje, a na rodinnou večeři si klidně vezmou své jídlo, protože jen oni vědí, co je pro ně nejlepší. Na pozvání do restaurace v jejich případě také klidně zapomeňte a nesmíte se divit, když opovrhnou i nabízenými dobrotami v biokvalitě,
které kvůli nim přichystáte. V té nejtěžší fázi své nemoci totiž člověk posedlý zdravou stravou neboli ortorektik klidně může prožívat i paranoidní stavy a podezřívat vás, že mu pod nálepkou bio chcete podstrčit něco nezdravého. Jejich život se podobá peklu, ale oni v něm žijí s pocitem, že dělají to nejlepší, co mohou. Nezřídka je v tom podporuje i jejich okolí, jemuž dlouho nedochází, že je něco špatně, a slepě obdivuje ortorektickou schopnost sebedisciplíny. Největší záludností ortorexie neboli snahy jíst extrémně správně a zdravě je totiž fakt, že přichází pomalu a zpočátku to skutečně vypadá jako ideální model. Opak je ale bohužel pravdou…
Nejmladší z rodu PPP
Ortorexii (lat. Orthorexia nervosa) dnes medicína řadí již regulérně mezi tzv. poruchy příjmu potravy (PPP), mezi něž ještě do 80. let minulého století patřily pouze známější anorexie a bulimie. „To mimo jiné znamená, že se jedná o onemocnění psychického původu, které se zdravým životním stylem, s nímž je zaměňované, nemá absolutně nic společného. Ortorektik totiž cílí svou pozornost pouze na jídlo, zatímco do zdravého životního stylu patří přece také pohyb, relaxace, prostor pro sebe sama, a především duševní rovnováha. Ortorektikovi nicméně všechen čas pohltí jeho snaha jíst ortodoxně správně. A tato nutkavá, extrémně úzkostná snaha ho kromě jiného stresuje. Tím víc, čím víc se jí věnuje,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Cajthamlová, internistka, homeopatka a systemická terapeutka.
Ohrožený druh
Mezi ty, které ortorexie ohrožuje, patří především citlivější jedinci zaměření na detail, lidé velmi precizní, spíše s vyšším vzděláním, nejčastěji ve věku 30–40 let, ve většině případů ženy. „Ortorektiků mužů je více než například anorektiků nebo bulimiků. Patří k nim totiž například i někteří profesionální sportovci, kterým se strava vymkla z rukou, i obyčejní dospívající kluci, kteří chodí do posilovny a chtějí vypadat dobře, a tak nejen cvičí, ale také si hlídají stravu. Nicméně to, že se člověk orientuje na složení stravy, není nemoc jako taková, je to jen nejviditelnější příznak nemoci, která má u každého jiný základ, impulz, projevy,“ upozorňuje lékařka s tím, že ortorexie není jednoduše označitelné onemocnění.
„Ortorexie představuje široké pole různých diagnóz,
jejichž složitost je individuální a u každého ortorektika může být výraznější jiná slož
Co je ORTOREXIE?
Slovo ORTOREXIE se skládá ze dvou řeckých slov: ORTHOS = správný a OREXIS = chuť.
I když je důležité, abychom jedli správně, stejně jako chutně, patologické ortorexii je lepší se vyhnout velkým obloukem.
Kde se ort orexie vzala?
O ortorexii slyšeli poprvé lidé v USA, kde v roce 1997 vydal lékař Steven Bratman knihu Fanatici zdravé stravy. V ní vycházel ze svých vlastních zkušeností, protože právě on sám podlehl nutkání mít zdravé stravování perfektně pod kontrolou. Jako lékař si své chyby naštěstí včas uvědomil a začal o nich veřejně mluvit také v souvislosti s mediální masáží a kultem přehnané štíhlosti, který prezentují mnohé celebrity a známé osobnosti a který se občas snaží „obyčejní“ lidé bezhlavě napodobovat. ka nemoci. Jediným jednotícím jevem je právě nutkavá pozornost věnovaná složení stravy,“ konstatuje ještě MUDr. Cajthamlová.
Nenápadné začátky
Nemoc jako taková pak pro své vypuknutí potřebuje tři základní věci. Nejen citlivou osobnost, o které už jsme mluvili, a okolí, které tendence k ortorexii nevědomky podporuje. Potřebuje především pověstnou poslední kapku, konkrétní impulz, který všechno spustí. „U ortorektika bývá často součástí jeho okolí někdo obézní, těžce nemocný, který v budoucím ortorektikovi probudí obavy ze smrti, strádání, nemocí. Může tam být také někdo, kdo si sám úzkostlivě hlídá stravovací návyky. Ale obecně u PPP nikdy není příčina nemoci ve stravování, vždycky se jedná o ventilační jednání, kdy se člověk trápí něčím emocionálním, citovým, co nemůže dostat pod kontrolu, a proto se snaží dostat pod kontrolu něco jiného. Tím se stane právě strava, kterou – když může řídit – si spojuje s pocity bezpečí a jistoty, jež jinak pociťuje jako chybějící,“ objasňuje lékařka.
V každém případě, že se něco děje, dlouhé měsíce ani roky poznat nemusíte. Že je něco špatně, ostatně nemusí vědět ani ortorektik sám, který je upřímně přesvědčen o správnosti svého konání.
Okradený život
Smutné na ortorexii rozhodně je, že výrazně snižuje kvalitu života. Ortorektik se zhoršující se nemocí omezuje množství obchodů, v nichž je ochotný nakupovat. Pečlivě čte etikety a zjišťuje si nutkavým způsobem složení toho, co jí. Postupem času se orientuje jen na obchody se zdravou výživou, bioprodejny, farmářské trhy. Sedí u internetu a nastudovává informace o tom, co je zdravé a co nikoli.
„Často mezi ortorektiky najdete příznivce makrobiotiky, veganství a jiných relativně extrémních stravovacích systémů, kterým sice nejde o počítání kalorií, ale při omezování vhodného spektra potravin stejně bývá výsledkem hubnutí, nedostatek vitaminů, tuků ve stravě, rychlých sacharidů… A logicky následuje zhoršení zdravotního stavu, které je paradoxní, když vezmete v potaz, že všechno výše uvedené ortorektik podniká ve snaze udržet se zdravý,“ popisuje kolotoč ortorexie MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že se zhoršující se nemocí se zužuje spektrum „vhodných“ potravin, kalorický příjem, což má za následek mimo jiné nutriční podvýživu, chudokrevnost, řídnutí kostí, vypadávání vlasů nebo třeba stavy hypoglykemie neboli nízké hladiny cukrů v krvi. Ta pak prohlubuje ortorektikovy stavy úzkosti (obavy, aby jedl jen to správné), způsobuje dezorientaci, narušuje soustředění.
Tělo, které by tedy oproti laickému předpokladu mělo na extrémně zdravé stravě prospívat, začne místo toho strádat. Po fyzické i psychické stránce, protože k úzkostem se přidává nervozita, deprese, paranoia a podobně. Při tom všem je navíc třeba mít na paměti, že u každého se ortorexie projeví jinak, stejně jako trochu jinak vznikla…
Léčba, nebo smrt?
Jako u každé psychické poruchy je léčba ortorexie složitá. Předpokládá hlavně ochotu nemocného nemoc přiznat, nechat se léčit a smířit se s tím, že bude doživotně ohrožený návratem nemoci. To je bohužel stejné u všech psychických poruch a bez pomoci někoho z blízkých takřka nereálné. Ale ani to, že potíže dostanete v řádu let s pomocí odborníků pod kontrolu, neznamená, že nad nimi zvítězíte. Pořád budou bublat pod povrchem, a přijde-li impulz, který nemocného opět znejistí, může se vše vrátit. A všechno začne nanovo. Složité je léčit ortorexii také pro její komplexnost. Když si výše připomenete, co ji může provázet, je vlastně snadno zaměnitelná s řadou jiných psychických onemocnění. Tak jako tak, je u ní v prvé řadě potřeba zjistit příčinu, překonat základní problém. „Pokud se toto povede, ortorexie ve smyslu posedlosti zdravým jídlem automaticky vymizí. Začínat ovšem od řešení otázky jídla je nesmysl, protože si znovu dovolím zopakovat, že posedlost zdravým jídlem je pouze příznakem hlubší psychické nemoci,“ zdůrazňuje lékařka. A co když ortorektik se svými problémy nic nedělá? „Potom se bohužel může také stát, že se v uvozovkách nepříliš závažná ortorexie vyvine v závažnější anorexii a nemocný se skutečně může dostat na hranici života a smrti. A přestože je toto opravdu extrémní scénář, je dobré jej brát v potaz a nenechat potíže zajít dál, než je nezbytně nutné,“ doporučuje na závěr MUDr. Kateřina Cajthamlová.
(převzato z časopisu Moje psychologie 2/2013)
Největší záludností ortorexie je fakt, že přichází pomalu a zpočátku to skutečně vypadá jako ideální model. Opak je bohužel pravdou…