Pacient v kritickém stavu

Nutriční podpora jako součást komplexní terapie získala v posledních letech významné místo v léčbě různých onemocnění provázených energetickou, substrátovou, iontovou a vitaminovou dysbalancí. Jednu ze skupin pacientů s vysokým rizikem vzniku malnutrice tvoří pacienti v kritickém stavu přijímaní na oddělení resuscitační a intenzivní péče, u kterých není možné standardní nutriční péčí upravit metabolismus v rámci stresového hladovění. Cílem podávání umělé výživy v akutní fázi onemocnění je minimalizovat rozvoj malnutrice a zmírnit depleci vlastních zásob, především proteinových. Příjem energie by zejména v počátečních fázích neměl výrazně převýšit celkový energetický výdej, protože nutriční podporou se v této fázi kritického onemocnění nedá zvrátit katabolismus v anabolismus (4). Malnutrice s nedostatkem esenciálních mikronutrientů a se ztrátou svalové hmoty je přítomná u 20-40 % kriticky nemocných jako proteinoenergetická malnutrice. Je provázena zvýšenou mortalitou, morbiditou, zhoršením imunity, zvýšenou náchylností k nozokomiálním nákazám, horším hojením ran, prodloužením hospitalizace a délky rekonvalescence. Patofyziologie malnutrice je multifaktorální. Souvisí s přestavbou metabolismu po dobu stresu, kterým může být rozsáhlý operační výkon, těžký úraz, polytrauma, popálenina. „Stresové hladovění“ u kriticky nemocných pacientů se liší od běžného hladovění. Je spojené s katabolismem, při kterém stresové hormony a mediátory zánětu tlumí utilizaci glukózy a tuků. Ke