Vyšší mortalitu obézních prokazuje řada studií - např. nedávno publikované 10leté sledování padesátiletých ve Spojených státech s vyloučením vlivu kouření prokazuje při nadváze 1,2-1,3krát vyšší úmrtnost, u obézních podle stupně obezity vyšší 2-3krát.(1)
Riziko obezity je však obvykle vázáno až na komorbidity obézních. V tzv. Botnia study provedené ve Finsku a Švédsku v 90. letech neměla obezita na kardiovaskulární mortalitu signiřkantní vliv a rizika obézních byla vázána na metabolický syndrom, mikroalbuminurii, diabetes a hypertenzi.(2) Tyto komorbidity obezity ovlivňují prognózu obézních nepochybně více než obezita sama. Pokud se nám podaří léčit obezitu komplexně a ovlivňovat i její komplikace, pak ovlivníme prognózu obézních nejvíce. V tom je neobyčejný úspěch chirurgické léčby obézních, kdy po výkonu klesá nejen výskyt všech komorbidit a zejména diabetu, ale několikanásobně i mortalita.(3, 4)
Tuková tkáň bývala orgánem vědci opomíjeným. S komplikacemi je podle dnešního poznání spojen až zánětlivě změněný tuk infiltrovaný makrofágy, s poruchami energetiky buněk např. mnoha mrtvými adipocyty kolem makrofágů a specifickým tzv. rozhovorem (cross talk) živých i umírajících adipocytů s mnoha dalšími buňkami, zejména krevního a endoteliálního původu. Tato obezita je spojena s pojmem metabolický syndrom.
Vztah prosté obezity k mortalitě a morbiditě může být v mnohém paradoxní. Pod pojmem paradox obezity je shrnována řada situací, kdy obezita prokazatelně neškodí či naopak prospívá. Nejvíce je nižší mortalita obézních spojená se závažnými onemocněními typu renálního či kardiálního selhání. Sledování amerických veteránů však ukázalo, že při průměrném věku 58 let a průměrně 7,5letém období sledování byla mortalita obézních o 22 % nižší než u osob s normálním BMI a dokonce o 35 % nižší, když byly srovnávány osoby se stejnou kardiovaskulární zdatností.(6) Obezita zde tedy paradoxně mortalitu snižovala.
Spojování obezitologie s naukou o hmotnosti a hubnutí je tedy nepochybně chybné. Přístup k obéznímu pacientovi musí být vždy komplexní s přihlédnutím k jeho komorbiditám a k jejich léčebnému ovlivnění současně s obezitou a tomuto přístupu odpovídá i tematika zde publikovaných článků.
Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Literatura
1. Overweight, obesity, and mortality in a large prospective cohort of persons 50 to 71 years old. N Engl J Med, 2006, 355, p. 763-778.
2. ISOMAA, B., et al. Cardiovascular Morbidity and Mortality Associated with the metabolit syndrome. Diabetes Care, 2001, 24, 4, p. 683-689.
3. SJOSTROM, CD., et al. Reduction in incidence of diabetes, hypertension and lipid disturbances after intentional weight loss induced by bariatric surgery: the SOS Intervention Study. Obes Res, 1999, 5, p. 477-484.
4. Long-term mortality after gastric bypass surgery. N Engl J Med, 2007, 357, p. 753-761.
5. FANTUZZI, C., MAZZONE, T. (Eds). Adipose Tissue and Adipokinines in Health and Disease. Humana Press, 1st ed, 2007, 402 p.
6. McAULEY, P., MYERS, J., ABELLA, J., FROELICHER, V. Body mass, fitness and survival in veteran patients: another obesity paradox? Am J Med, 2007, 120, p. 518-524.
