Pivoňka lékařská se pěstuje hlavně pro okrasné účely. Uplatnění našla i v kosmetice

Co je pivoňka?

Pivoňka (latinsky Paeonia) je rostlinný rod z čeledi pivoňkovité (Paeoniaceae). Jde o vytrvalé byliny, keře nebo polokeře s mělkými, ale poměrně silnými a bohatě větvenými kořeny. Jejich velikost se odvíjí od toho, o jaký konkrétní druh a typ pivoňky se jedná. Obecně se však vyznačují přítomností střídavých, zpeřených nebo hluboce dělených listů.

Mezi nejvýraznější znaky daných rostlin patří bezesporu jejich jednotlivé, oboupohlavné květy. Ty mají volné kalichy, které jsou většinou pětičetné a zelené. Korunní lístky mají výraznou barvu v odstínech červené, růžové, bílé nebo třeba žluté a vzácně mohou být dokonce kožovité. Plodem je potom dřevnatějící pukavý měchýřek, v němž se nachází tmavá, lesklá semena.

Z taxonomického hlediska patří pivoňky do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Vnitřní členění daného rostlinného rodu je přitom poměrně složité, protože zde botanikové rozlišují několik různých sekcí, kde se jednotlivé druhy mezi sebou často kříží (dokonce i mezi jednotlivými sekcemi). Řada hybridů nicméně vznikla v kultuře a ve volné přírodě se s nimi tedy nesetkáte.

Sekce Moutan například zahrnuje dřevité pivoňky, které mohou dorůstat až do velikosti několika metrů. Mnohé z nich přitom rostou hlavně na území Číny. Další sekce s názvem Onaepia pak obsahuje bylinné pivoňky, které jsou typické pro Severní Ameriku. Poslední sekcí je Paeoniae, kde najdete eurasijské bylinné pivoňky vyskytující se například ve Středomoří, v Turecku nebo na Kavkazu. Dohromady přitom daný rod zahrnuje 36 různých druhů.

Známé druhy pivoněk:

• pivoňka lékařská (Paeonia officinalis),
• pivoňka čínská (Paeonia lactiflora),
• pivoňka kalifornská (Paeonia californica),
• pivoňka Brownova (Paeonia brownii),
• pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa),
• pivoňka odchylná (Paeonia anomala),
• pivoňka koželužská (Paeonia coriacea),
• pivoňka měkká (Paeonia mollis),
• pivoňka balkánská (Paeonia peregrina),
• pivoňka koprolistá/úzkolistá (Paeonia tenuifolia).

Pivoňky rostou na severní polokouli, a to především v horských oblastech Středomoří nebo Malé Asie, dále pak na Balkánském poloostrově, na Kavkazu, ale také v Číně. Dva druhy jsou navíc původní i na území Severní Ameriky, zatímco jiné sem byly zavlečeny. Obecně pak pivoňky rostou ve světlých lesích a na jejich okrajích, na stráních, na pastvinách, na loukách nebo ve stepích a lesostepích.

Lidé pěstují pivoňky už více než dva tisíce let, o čemž svědčí například záznamy z doby čínské dynastie Chan (datují se do 3. století před naším letopočtem). Daří se jim na chráněných slunných stanovištích i v polostínu a preferují lehkou až středně těžkou půdu, která je dostatečně vlhká a humózní. Množit se dají prostřednictvím dělení trsů, semen, řízkování, hřížení a roubování.

Pivoňky si našly své místo především v okrasném zahradnictví, kde se dnes nejčastěji uplatňují jejich plnokvěté kultivary (na rozdíl od čistých botanických forem, kde květy nemusí být tak výrazné). Asi nejoblíbenější je mezi pěstiteli pivoňka červená a pivoňka růžová, ale hojně se vysazují i bílé pivoňky a své místo si v zahradách našla také pivoňka žlutá. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Pivoňka lékařská

Jedním z dobře známých a dlouho pěstovaných druhů je pivoňka lékařská (latinsky Paeonia officinalis, anglicky common peony či garden peony), což je trvalka dorůstající do výšky 35–60 cm. Jde o hybrid, jenž pravděpodobně vznikl zkřížením druhu Paeonia peregrina s některým z členů úzce provázané skupiny, kam patří druhy Paeonia parnassica, Paeonia arietina a Paeonia humilis.

Specifické poddruhy pivoňky lékařské:

• pivoňka lékařská pravá (Paeonia officinalis subsp. officinalis),
• pivoňka lékařská banátská (Paeonia officinalis subsp. banatica),
• pivoňka lékařská nízká (Paeonia officinalis subsp. microcarpa),
• Paeonia officinalis subsp. huthii,
• Paeonia officinalis subsp. italica.

Pokud jde o to, jak vypadá pivoňka lékařská, základem jsou mělké, ale silné kořeny, které zároveň bývají vřetenovitě ztlustlé. Z nich pak vyrůstají stonky, jejichž povrch v mládí bývá huňatý, ale později olysává. Listy pivoněk jsou trojčetné, řapíkaté a vyznačují se hluboce dělenými laloky. Ačkoliv jejich horní strana bývá lysá, na spodu jsou někdy huňaté stejně jako stonky.

Květy pivoněk se objevují typicky v květnu a červnu. V průměru dosahují velikosti od 9 do 13 cm, přičemž každý z nich mívá 2–3 plstnaté pestíky a červené nitky. Barva květů se pak liší v závislosti na vybraném kultivaru a nejčastěji se pohybuje v odstínech purpurově červené, růžové nebo fialové. Zahradní odrůdy navíc obvykle bývají plnokvěté. [7, 8, 9, 10, 11]

Kde roste pivoňka lékařská?

Pivoňka lékařská je evropský druh, s nímž se můžete ve volné přírodě setkat například na území Albánie a jihovýchodní Francie, ve Španělsku, ve Švýcarsku, v Rakousku, v Maďarsku nebo na Istrijském poloostrově (Chorvatsko, Itálie, Slovinsko). Původní areál rozšíření ovšem nelze přesně určit, jelikož se daná rostlina již v době starověku hojně pěstovala v klášterech, parcích a zahradách.

Pokud jde o typická stanoviště, kde pivoňku lékařskou nejčastěji najdete, jedná se především o skalnaté svahy, lesní křoviny a lemy nebo louky a meze. V Alpách na ni pak můžete narazit i ve vyšších polohách (údajně až do výšky 1700 metrů nad mořem), přičemž na území Itálie, Švýcarska a Slovinska tato bylina dokonce představuje zákonem chráněný druh. [12, 13, 14, 15, 16]

Obsažené látky

Pokud jde o to, jaké obsahuje pivoňka lékařská účinné látky, patří sem například třísloviny, organické kyseliny, glykosidy, sacharóza, škroby nebo cukry. V květech se nachází anthokyanová barviva (paeonin, paeonidin) či flavonoidy, zatímco v kořenu najdete také monoterpenesterglykosidy (paeoniflorin). [17, 18, 19, 20]

Jaké má pivoňka lékařská účinky na zdraví?

Jak už název dané byliny naznačuje, v minulosti se pivoňka lékařská používala hlavně k léčebným účelům. Ve svých spisech ji zmiňuje například významný římský přírodovědec Plinius Starší, ale hovoří o ní také řečtí učenci a lékaři Galenos a Dioskorides nebo různé středověké herbáře. Dnes už nicméně víme, že její využití je problematické, a lidé by si na ni tudíž měli dávat dobrý pozor.

Největší využití si našel kořen pivoňky lékařské, který působí antisepticky, má diuretické účinky a zmírňuje křeče, ale zpracovat se dají také její květy (především korunní plátky červenokvětých odrůd). Z obou těchto částí se dříve hojně připravovaly tinktury nebo třeba nálevy, a to zalitím sušeného kořene nebo květů vroucí vodou a několikaminutovým louhováním.

Látky obsažené v pivoňkách mohou blokovat chemikálie, které způsobují rozvoj bolestí a vznik otoků. Zároveň tlumí křeče, a proto se daná bylina odpradávna používala třeba při léčbě epilepsie, neuralgie, střevních potíží nebo menstruačních bolestí. Může mít ovšem pozitivní vliv také na trávení, přičemž zklidňuje střevní peristaltiku a pomáhá odstranit zácpu, průjem nebo další podobné problémy.

Kromě toho pak pivoňka lékařská působí také jako antioxidant, což znamená, že pomáhá lidské tělo zbavovat škodlivých volných radikálů. Uvolňuje napjaté, ztuhlé a bolestivé svaly, podporuje pravidelnost menstruačního cyklu (například u žen s velmi silnou či nepravidelnou menstruací) a dříve se používala také jako lék na různé dýchací obtíže (silný kašel, astma, ucpané dutiny).

V minulosti lidé popisovali také kladný vliv pivoňky lékařské na fungování ledvin, používali ji při léčbě dnavých záchvatů či revmatismu a věřili, že může výrazně zmírnit také migrény. Semena se pak někdy aplikovala pacientům, u nichž bylo nutné vyvolat dávení (například z důvodu otravy), ale v dnešní době se to již nepraktikuje. [21, 22, 23, 24, 25, 26, 27]

Přečtěte si také:

Světlík lékařský se po staletí využívá k léčbě očních neduhů. Nejoblíbenější jsou kapky a bylinné čaje

Má pivoňka lékařská nežádoucí účinky?

Dnes již dobře víme, že ačkoliv může mít pivoňka lékařská v některých případech pozitivní vliv na lidské zdraví, zároveň se jedná o velmi nebezpečnou bylinu. Ve větších dávkách totiž může být pro organismus toxická, a proto byste měli její užívání vždy dopředu konzultovat se svým ošetřujícím lékařem, který vám případně doporučí vhodné dávkování.

Přestože by v menším množství pivoňka lékařská neměla člověku nijak ublížit, její užívání se vždy pojí s určitými riziky. Právě z toho důvodu by se jí měly zcela vyhýbat těhotné a kojící ženy, ale také malé děti. Údajně totiž může vyvolat kontrakce a způsobit potrat, ale její aplikace někdy vede také ke vzniku vyrážky a navíc může být zodpovědná za nepříjemné trávicí obtíže. [28, 29, 30, 31, 32]

K čemu se pivoňka lékařská používá?

Přestože v minulosti byly pivoňky známé hlavně jako účinné léčivky, dnes se pěstují převážně pro okrasné účely. Zmínky o plnokvětých kultivarech pochází již z 16. století, ale do našich končin se dostaly až později, a to pravděpodobně z Číny. Na našem území se nicméně podařilo vyšlechtit velké množství různých zahradních kultivarů.

Mladé pivoňky představují oblíbený dekorativní prvek parků a zahrad, a to především pro své barevné květy, které vydávají příjemnou vůni. Zajímavé jsou ovšem i jejich sytě zelené listy, jejichž barva se s příchodem podzimu mění na odstíny žluté, oranžové a červené. Podaří-li se vám navíc vysadit společně různé odrůdy, můžete si jejich kvetení užívat klidně i po dobu několika týdnů.

V současné době se pivoňky často využívají jako součást krátkodobých květinových aranžmá. Jsou vhodné k řezu, takže si je v době květu můžete dát do vázy nebo z nich udělat kytici pro někoho blízkého. Jelikož dané květiny v květomluvě symbolizují romantiku, šťastné manželství a prosperitu, mnohdy si je do svých svatebních kytic vybírají také nevěsty.

Aby toho nebylo málo, pivoňky si našly své místo také v kosmetickém průmyslu. Přidávají se například do různých krémů, šamponů a produktů, které se používají pro ošetření suché pokožky, celulitidy, strií nebo popraskané kůže. Zlepšují totiž elasticitu pokožky, pomáhají ji správně hydratovat a údajně brání jejímu stárnutí. Navíc dodávají pleti potřebný jas. [33, 34, 35, 36]

Přečtěte si také:

Divizna velkokvětá se jako léčivka používá již od starověku. Dokáže zmírnit dráždivý kašel

Pěstování pivoněk

Pokud vás tyto rostliny a jejich možné účinky zaujaly, jistě přemýšlíte, jak zvládá pivoňka pěstování na našem území a kde se této rostlině bude nejlépe dařit. V první řadě je tedy nutné zmínit, že dnes se v našich končinách pěstují konkrétně následující čtyři kultivary pivoňky lékařské:

• pivoňka lékařská ‘Alba Plena’,
• pivoňka lékařská ‘Rosea Plena’,
• pivoňka lékařská ‘Rubra Plena’,
• pivoňka lékařská ‘Anemoniflora’.

Co se týče vhodného stanoviště, pivoňka lékařská nejlépe prospívá na slunném místě nebo maximálně v polostínu. Potřebuje lehkou, neutrální půdu bohatou na živiny, kde se jí bude skvěle dařit. Není ovšem příliš náročná na její vlhkost (kromě čerstvě vysazených rostlin) a poměrně dobře snáší sucho. Zároveň je mrazuvzdorná a odolná proti chorobám.

Pivoňka lékařská nemá ráda přesazování, které může způsobit, že po něm rostlina delší dobu nepokvete. Naopak vydrží na jednom stanovišti klidně i několik desítek let. Svého plného vzrůstu by měly pivoňky dosáhnout zhruba dva roky po výsadbě. Je-li pivoňka bylinná, provádí se to většinou během dubna či května (vždy tak, aby očka byla 1–3 cm pod zemí a mohla dýchat), zatímco u dřevitých pivoněk jde o interval od srpna do listopadu (výsadba do dostatečně hluboké jámy). [37, 38, 39]

Zdroje: botany.cz, pladias.cz, biolib.cz, atlasrostlin.cz, ibotky.cz, bylinkovo.cz, encyklopedie.biooo.cz, bylinkyprovsechny.cz, gardenia.net, gardenersworld.com, webmd.com, rxlist.com, ncbi.nlm.nih.gov, daily.jstor.org, researchgate.net, pfaf.org