Pneumokokové vakcíny historicky prokázaly svou vysokou účinnost nejen proti invazívním onemocněním, ale i vůči pneumoniím. Dosavadní poznání však vycházelo pouze ze studií s polysacharidovou nebo konjugovanou vakcínou u dětí. Studie CAPITA poprvé přinesla přímý důkaz účinnosti konjugované pneumokokové vakcíny u dospělé populace. V prevenci pneumokokové pneumonie vyvolané vakcinačním sérotypem byla prokázána účinnost u osob ve věku 65 let a starších na úrovni 45,56 %. Tato hodnota potvrzuje správnost stávajících imunizačních doporučení pro dospělou populaci.
Klíčová slova pneumonie • komunitní pneumonie • pneumokoková polysacharidová vakcína • pneumokoková konjugovaná vakcína • účinnost vakcíny
S. pneumoniae patří k nejvýznamnějším původcům nemocnosti i úmrtnosti. Uplatňuje se zejména v nejmladším, ale i v nejpokročilejším věku. S. pneumoniae byl objeven již v roce 1881. Jedná se o grampozitivní baktérii, která se vyskytuje v párech jako diplokok buď samostatně, nebo v krátkých řetízcích. Pneumokoky jsou fakultativně anaerobní a většina je kryta povrchovým polysacharidem. Právě ten umožňuje jejich typizaci. Dnes je popsáno na 40 skupin a identifikováno minimálně 94 různých sérotypů pneumokoků. Pouhých šest skupin z nich odpovídá za přibližně 70 % všech invazívních onemocnění. Invazívní onemocnění jsou ta onemocnění, kde je pneumokok izolován z původně sterilního prostředí, tedy hlavně meningitidy a bakteriémie. Standardně mezi invazívní onemocnění nepatří pneumonie. Ovšem tam, kde je při pneumonii pozitivní hemokultura, již o invazívním onemocnění hovoříme. Pneumokok způsobuje celou škálu onemocnění od nejzávažnějších a relativně málo četných meningitid až po častá, ale méně závažná slizniční onemocnění. Velký populační dopad mají zejména pneumonie, které kombinují relativně vysokou četnost, ale i klinickou závažnost. Příkladem jsou Spojené státy, které vykazují přibližně 500 000 případů pneumonie, 50 000 bakteriemických epizod a 3000 případů bakteriální meningitidy ve vztahu k S. pneumoniae každý rok. Smrtnost u pneumonií kolísá mezi 5–7 %, u bakteriemických epizod však stoupá na 20 % a u meningitidy dosahuje dokonce 30 %. Incidence komunitních pneumonií kolísá, ale zdá se, že v Evropě je incidence pneumokokových komunitních pneumonií vyšší než na jiných kontinentech. Celkový dopad pneumokokových onemocnění je enormní – ročně hovoříme až o 1,6 miliónu úmrtí. S. pneumoniae je vedoucí příčinou úmrtí u vakcínami preventabilních onemocnění ve věkové kategorii do pěti let, ale podílí se t aké velmi významně na morbiditě dospělých s komorbiditami nebo osob ve věku nad 65 let, které jsou ve zvýšeném riziku pro invazívní pneumokoková onemocnění.
Komunitní pneumonie (community acquired pneumonia – CAP) je pneumonie, která vznikla v běžné populaci, tedy mimo nemocnici, dále pak u nemocných, kteří nebyli v předchozích 14 dnech hospitalizováni a ani nebyli umístěni v zařízení sociální péče.
Před více než sto lety spatřila světlo světa první pneumokoková vakcína, která byla vakcínou živou. V té době se však výrazněji prakticky neprosadila, i když její chvíle možná překvapivě ještě přijde. Následně byly používány různé polyvalentní pneumokokové polysacharidové vakcíny. Počet vakcinačních sérotypů byl postupně optimalizován, až se ustálil na čísle 23, které se stalo pro polysacharidové pneumokokové vakcíny zlatým standardem. PNEUMO 23 je vakcína připravená z purifikovaných kapsulárních polysacharidových antigenů, získaných z 23 sérotypů S. pneumoniae, které jsou odpovědné za přibližně 90 % všech invazívních pneumokokových infekcí. Imunita se objevuje za 2–3 týdny po vakcinaci. Očkování je doporučeno k ochraně před pneumokokovými infekcemi, zejména před záněty plic, způsobenými sérotypy obsaženými ve vakcíně pro osoby od dvou let, ve vysokém riziku onemocnění pneumokokovou infekcí. Cílovými skupinami jsou především: – osoby ve věku 65 let a starší, zvláště starší osoby žijící v ústavech; – imunokompetentní, ale oslabené osoby nebo osoby, jejichž zdravotní stav vedek časté hospitalizaci (diabetes, chronická bronchitida, respirační selhání, srdeční selhání, závislost na alkoholu a kouření v anamnéze atd.); – imunosuprimované osoby, jako jsou pacienti po splenektomii, u osob se srpkovitou anémií, nefrotickým syndromem; – osoby s únikem cerebrospinálního moku.
Opakované infekce horního dýchacího traktu, zejména zánět středního ucha a sinusitida, nejsou indikací k vakcinaci polysacharidovou vakcínou proti pneumokokovým nákazám. K primární imunizaci se používá jedna dávka vakcíny (0,5 ml). Pro přeočkování pak injekce jedné dávky 0,5 ml s odstupem každých 3–5 let po předchozím očkování pro osoby ve vysokém riziku onemocnění pneumokokovou infekcí. Vakcína se podává přednostně intramuskulární cestou (i. m.), případně subkutánně (s. c.).
Nevýhodou polysacharidové vakcíny je zejména riziko takzvané hyporesponzivity (snížené odpovědi po dalších dávkách), které se uplatňuje právě ve vyšším věku.
Po dlouhodobém používání polysacharidových vakcín, zejména u indikovaných rizikových skupin s vrozenou či získanou imunodeficiencí, však začaly vznikat pochybnosti o praktické účinnosti vakcíny obzvlášť u slizničních onemocnění.
Výhodnější parametry vykazuje Prevenar 13, pneumokoková konjugovaná vakcína, která byla původně indikována k aktivní prevenci invazívních onemocnění, pneumonie a akutní otitis media, vyvolaných S. pneumoniae u kojenců a dětí ve věku od šesti týdnů do pěti let, a následně k aktivní prevenci invazívních onemocnění způsobených S. pneumoniae u dospělých ve věku 50 let a starších, a finálně i pro celou věkovou kohortu nad 6 týdnů. Dne 23. 1. 2015 vydal Výbor Evropské lékové agentury (EMA) pro medicinální produkty humánního použití (Committee for Medicinal Products for Human Use – CHMP) pozitivní stanovisko k doporučení, že Prevenar 13 rozšíří své indikační spektrum o prevenci pneumonie vyvolané 13 pneumokokovými sérotypy, které jsou obsaženy ve vakcíně u dospělých nad 18 let věku.
Účinnost polysacharidové vakcíny
Polysacharidové vakcíny vykázaly dobrou účinnost u zdravé imunitně dobře komponované populace. O účinnosti imukompromitovaných jedinců se však dlouhodobě vedly spory. Metaanalýza studií vyšší metodologické kvality ukázala velmi nízkou účinnost polysacharidové vakcíny u starších osob nebo osob s chronickými onemocněními. Na riziko nižšího účinku u těchto cílových skupin poukázala i kanadská metaanalýza. Také metaanalýza Moore a kol. zaznamenává nulový efekt u starších a imunokompromitovaných jedinců.
V poslední době zaujala svými výsledky a kvalitou provedení studie Maruyamy a kol., která měla určit účinnost 23valentní polysacharidové pneumokokové vakcíny v prevenci pneumonie a snížení počtu úmrtí právě ve vazbě na ni. Celkem bylo do studie zahrnuto 1006 účastníků z domovů důchodců v Japonsku. Byli náhodně rozděleni do dvou stejně velkých skupin, kdy jedna obdržela placebo a druhá vakcínu. Studie byla dvojitě slepá. Výsledky japonských autorů ukázaly překvapivě statisticky významný efekt polysacharidové vakcíny ve sledované věkové kategorii ve srovnání s placebem jak v prevenci pneumokokové pneumonie (61,64 %), tak úmrtí s ní souvisejících (0 případů ve vakcinované skupině, 35,1 % ve skupině neočkované). Vakcína byla vysoce účinná i v případě pneumonie bez ohledu na vyvolávající agens (39,32 %), ale neměla vliv na četnost úmrtí u téže skupiny pneumonií.
Účinnost konjugované vakcíny
V Kanadě byla pneumokoková konjugovaná vakcína licencována v roce 2001 a po programu orientovaném na rizikové skupiny byla od roku 2004 zavedena do plošného hrazeného programu ve schématu 2 + 1. Studie sledování epidemiologie hospitalizovaných pneumonií v populaci ve věku pod pět let si dala za cíl zhodnotit záznamy propouštěcích zpráv s hlavní diagnózou pneumonie, pleuritidy nebo empyému z hlediska doby trvání, nutnosti hospitalizace na jednotce intenzívní péče a smrtnosti. Výsledky ukázaly, že lobární pneumonie představovala 32 % z 25 319 hospitalizací během dubna 1997 až března 2006. Počátkem roku 2004 došlo ke znatelnému poklesu ve frekvenci výskytu lobární pneumonie, zatímco nespecifikovaná pneumonie klesala méně. Při srovnání s dobou před zavedením pneumokokové konjugované vakcíny obecně pneumonie po zavedení vakcíny bez ohledu na vyvolávajícího původce poklesly o 13 % a případy empyému nevzrostly. Tyto výsledky potvrzují účinnost zavedeného programu vůči pneumoniím.
Korelát séroprotekce u pneumokoků prakticky neexistuje. Užívaná arbitrární hodnota nad 0,35 µg/ml je uměle vytvořená zprůměrováním hladin několika studií a slouží pouze k porovnání schopnosti nových vakcín vytvářet protilátky. V praxi se liší protektivní hladiny u dospělých a dětí, kdy u dospělých musí být výrazně vyšší. Odlišné jsou protektivní hladiny regionálně. Nižší hladiny jsou nutné k protekci invazívních onemocnění, vyšší pro pneumonie a nejvyšší pro otitidy. Dramaticky se také liší u jednotlivých sérotypů. Proto je stanovení jediné hodnoty naprosto nesmyslné. Výborné výsledky konjugovaných vakcín u dětí vedly k hypotéze jejich možného použití i u dospělých. Okamžitě se ale vyrojili odpůrci, kteří tvrdili, že používání vakcíny pro dospělé s identickými sérotypy jako v dětské populaci nedává smysl, protože tyto sérotypy postupně vymizí. Tato výtka je logická, ovšem za předpokladu vysoké proočkovanosti dětské populace a dostatečně robustního herd efektu, tedy jakési kolektivní imunity. V praxi v řadě případů však z různých důvodů pozorována není. Druhou výhradou je fenomén náhrady vakcinačních sérotypů nevakcinačními, který pozorujeme prakticky ve všech zemích. Celkové břemeno onemocnění tedy neklesá tak, jak bychom očekávali s ohledem na dramatický pokles vakcinačních sérotypů, ale je v některých případech i poměrně srovnatelné se situací před očkováním. Dobrou zprávou však je, že náhradní sérotypy jsou podstatně méně rezistentní a invazívní. Hlavní námitka ovšem směřovala k tomu, že je nutné nejprve prokázat účinnost vakcíny v praxi, neboť pouhé stanovení imunogenity a reaktogenity vakcíny u jiné věkové kategorie nemusí praktickou účinnost vakcíny zajišťovat.
Proto byla připravena rozsáhlá studie účinnosti pneumokokové vakcíny v prevenci pneumokokových onemocnění i u starších osob, včetně prevence komunitních pneumonií. Studie dostala název CAPITA a stanovila si řadu cílů, tím primárním však bylo zjistit účinnost vakcíny Prevenar 13 v prevenci prvního případu CAP způsobené vakcinačním typem S. pneumoniae ve věku 65 let a starších. CAPITA je randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie, která je jednou z největších prospektivních účinnostních vakcinačních studií, jež byly kdy u dospělých provedeny. Do studie bylo zahrnuto celkem 84 496 dobrovolníků ve věku ? 65 let.
Aby byla studie statisticky hodnotitelná, stanovili statistici nutnost dosažení počtu 130 případů komunitních pneumonií vyvolaných vakcinačními sérotypy. Po dosažení této mety byla provedena revize primárních a sekundárních cílů. Je třeba si ale uvědomit, že statistická hodnotitelnost studie byla směřována k celkové účinnosti vakcíny bez ohledu na jednotlivé sérotypy. Sérotypově specifická účinnost by vyžadovala podstatně větší soubor, a tedy i obrovské náklady. O sledované populaci vypovídají poměrně výmluvně kritéria pro zařazení do studie. Těmi byly: muž či žena ? 65 let, registrace u praktického lékaře, který pacienta zařadil do studie, schopnost splnit podmínky studie.
Naopak kritériem pro nezařazení či vyloučení ze studie byly předchozí pneumokoková vakcinace, užití jiné vakcíny či léku v rámci klinické studie v posledních 30 dnech, pobyt v domě s pečovatelskou službou nebo v ústavu dlouhodobé péče, imunodeficience či imunosuprese, závažná nežádoucí reakce na vakcínu či její složku v anamnéze, kontraindikace pro podání chřipkové vakcíny, jestliže byla chřipková vakcína podávána ve stejnou dobu, či kontraindikace pro podání vakcíny Prevenar 13. Sekundárním cílem pak bylo prokázat účinnost vakcíny Prevenar 13 v prevenci prvního případu: nebakteriemické/neinvazívní (NB/NI) pneumokokové CAP vyvolané vakcinačními typy, a také invazívního pneumokokového onemocnění (IPO) vyvolaného vakcinačními typy (VT-IP0). Studie sledovala ale též nežádoucí účinky. Z lokálních reakcí byly zejména sledovány bolest, zarudnutí, otok, omezení pohyblivosti paže; ze systémových horečka, bolesti svalů, nevolnost atd. Sledované nežádoucí reakce byly sbírány od subjektů ve studii prostřednictvím elektronického diáře po dobu 7 dní po vakcinaci.
Identifikace případů CAP byla prováděna v jakékoliv z 59 sledovaných nemocnic napříč celým Nizozemím. Při takto husté síti byl vysoký předpoklad záchytu. Standardizovaný diagnostický přístup k subjektům s klinickým podezřením na CAP zahrnoval rtg hrudníku, hemokulturu a vzorek moči pro testování metodou BinaxNOW®, plus protokolem definovaný sběr moči pro vyšetření SSUAD (serotype-specific urinary antigen detection assay).
Definice CAP byla založena na protokolem stanovených kritériích a rtg nálezu pneumonie. Případy CAP způsobené vakcinačními sérotypy byly potvrzeny na základě: klinických příznaků pneumonie + rtg nálezu pneumonie + průkazu pneumokokové infekce způsobené vakcinačním typem: z hemokultury či jiného za normálních okolností sterilního prostředí (podle klinické praxe) a/nebo nekultivačními metodami (sérotypově specifická detekce pneumokokového antigenu v moči – SSUAD).
Tato metoda byla vyvinuta společností Pfizer specificky právě pro studii CAPITA. Jedná se o multiplexovou metodu založenou na vazbě antigenu, která je schopna simultánně detekovat 13 kapsulárních polysacharidů. Umožňuje přesné testování moči na přítomnost 13 pneumokokových sérotypů s 97% senzitivitou a prakticky 100% specificitou.
Záchyt probíhal ve sledovaných nemocnicích u pacientů s podezřením na pneumonii, která se objevila déle než 14 dní po vakcinaci, u nichž byla potvrzena ? dvě pozitivní klinická kritéria a rtg nález byl typický pro CAP. Při naplnění těchto podmínek bylo provedeno mikrobiologické zhodnocení. Mikrobiologická diagnostika byla provedena buď stanovením S. pneumoniae mikroskopicky, kultivačně, metodou BinaxNOW nebo metodou SSUAD. Pokud byl výsledek negativní, byl hodnocen jako non-pneumokoková CAP. V případě pozitivity zahrnoval diagnostický algoritmus zhodnocení imunitního stavu. Pokud se jednalo o imunokompromitovaného pacienta, byl vyřazen z analýzy podle protokolu, ale zůstal zahrnut v celkové analýze (ITT). Veškeré kroky diagnostického algoritmu byly posuzovány nezávislou komisí. Vzhledem k velikosti sledovaného souboru i kontrolní skupiny jsou data vysoce homogenní.
Klíčové výstupy studie sumarizuje Tab. Účinnost v případě výskytu první potvrzené pneumokokové pneumonie vyvolané vakcinačními sérotypy přesahuje hodnotu 45 %. Vedlejším cílem studie bylo také stanovení účinnosti proti invazívním onemocněním. I když hodnota je nižší než hodnoty u klinických studií u dětí, u osob této věkové kategorie je poměrně vysoká. Kumulativní křivka počtu případů pro první případ VT-CAP (střední doba sledování = 3,97 roku) prokázala setrvalý efekt očkování. Rozdíl mezi sledovanou a kontrolní skupinou byl zcela markantní po celou dobu sledování.
Analýza účinnosti podle jednotlivých sérotypů ukázala pouze trendy. Celá studie vzhledem k obrovské finanční náročnosti nebyla designována tak, aby mohla zachytit statisticky významné rozdíly na úrovni jednotlivých sérotypů.
Na základě těchto výsledků je možno konstatovat, že Prevenar 13 prokázal účinnost u dospělých ve věku 65 let a starších na úrovni 45,56 % v prevenci pneumokokové pneumonie vyvolané vakcinačním typem (VT-CAP), 45,00 % v prevenci nebakteriemické (neinvazívní) pneumokokové pneumonie vyvolané vakcinačním typem (NB/NI VT-CAP) a 75,00 % v prevenci invazívního pneumokokového onemocnění vyvolaného vakcinačním typem (VT-IPD). Tato data ve věkové kohortě osob starších 65 let věku potvrzují velmi dobrou účinnost v prevenci IPO a pneumonií u osob starších 65 let věku. Vedlejšími nálezy bylo zachycení všech 13 vakcinačních sérotypů. Pozorovaná sérotypově specifická účinnost byla nejvýraznější u sérotypů 7F a 19A, a pro mnohé překvapivě u sérotypu 3, který působí řadu problémů u dětské populace. Důležité je také poznamenat, že účinnost vakcíny byla stabilní po celou dobu trvání studie (čtyři roky). Tento jev není vždy pravidlem u dětské populace, kdy s odstupem 3–4 let dochází k poklesu účinnosti vakcíny. Bezpečnostní profil vakcíny v této studii byl konzistentní s předchozími výsledky a nebylo zaznamenáno zřetele hodné riziko.
Závěr
Pomineme-li první pokusy s živými vakcínami, byla dále pozornost upřena na pneumokokové polysacharidové vakcíny, které byly postupně optimalizovány, až se jejich vývoj se zastavil na 23 valencích. Tento úzus byl všeobecně akceptován a k dalšímu zvyšování počtu vakcinačních sérotypů již nedošlo. Tato vakcína rozhodně splnila svou úlohu a prokázala účinnost v populaci nad dva roky věku. To, co jí bylo vytýkáno, byla neúčinnost právě u nejmladší populace, kdy je pneumokok hrozivým původcem. Vakcína má ale i jiné problémy. V poslední době se vyskytly pochybnosti, je-li skutečně účinná u původně deklarovaných kategorií, jako jsou jedinci s chronickým základním onemocněním a populace nad 65 let věku. Podle provedených metaanalýz se zdá, že účinnost je omezena u jedinců, u kterých není zcela komponován imunitní systém, a u jedinců nejvyšších věkových kategorií, kdy již imunitní systém nedokáže adekvátně reagovat na polysacharidovou stimulaci. Naopak pozitivním zjištěním je skutečnost, že pneumokokové nákazy hrály jednu z klíčových rolí v pandemiích chřipky, neboť významné procento úmrtí je až sekundární v souvislosti s bakteriální kontaminací, zejména právě pneumokoky. Tato skutečnost se promítla i do některých pandemických plánů. I zde se ale vyskytly názory, že eliminace některých patogenních pneumokoků pouze povede k náhradě jiným pneumokokem (což ale u 23valentní vakcíny není příliš pravděpodobné), ale spíše jinou baktérií, jako je například S. aureus nebo H. influenzae. Výsledný efekt pak bude do značné míry podobný a řada pacientů po prodělaném chřipkovém onemocnění stejně podlehne nějaké bakteriální superinfekci. Dalším problémem je tzv. hyporesponzivita (snížená odpověď) po opakované aplikaci posilovací dávky, která vedla k přehodnocení očkovacích schémat a řada autorit opakovat booster dávku více než dvakrát nedoporučuje.
Obrovským průlomem se jevilo zavedení konjugovaných vakcín. Již v roce 2000 spatřil světlo světa Prevenar (Prevnar) a jeho výrobce předstihl výrazně konkurenci. Vakcína prokázala výbornou imunogenitu a vedla k prudkému snížení výskytu zejména invazívních pneumokokových onemocnění. Vakcína byla postupně schválena i pro dospělou populaci. Můžeme sice diskutovat, zda je optimální strategií identický obsah sérotypů ve vakcíně dětské i dospělé, sérotypově specifická účinnost konjugovaných vakcín je však nepopiratelná. Pokračující fenomén náhrady nevakcinačními sérotypy však čistý efekt vakcíny výrazně snižuje. Proto se hledá nová konstrukce vakcín, která by náhradu jinými sérotypy eliminovala. Ideálním kandidátem jsou vakcíny proteinové. Doposud se však nepodařilo připravit klinickou studii, která by v praxi prokázala účinnost pneumokokových vakcín. Důvody jsou primárně dva. Jedním je etický problém, kdy by vakcína musela být srovnávána s placebem. Jeho aplikace v rámci studie však ponechá celou kontrolní skupinu bez ochrany proti zejména invazívním pneumokokovým onemocněním, což je v době existence účinných konjugovaných vakcín velmi problematické. Druhým problémem je nutnost provést obrovskou klinickou účinnostní studii s enormními náklady. Důvodem je potřeba velmi vysokého počtu dobrovolníků zahrnutých do studie, aby bylo možno prokázat statisticky významný rozdíl v účinnosti konjugované a proteinové vakcíny. Přes všechny výše uvedené výhrady je možno konstatovat, že pneumokokové vakcíny prokázaly svou vysokou účinnost nejen proti invazívním onemocněním, ale i vůči pneumoniím, otitidám i proti nosičství. Právě výše citovaná studie CAPITA je průlomová v průkazu účinnosti konjugované pneumokokové vakcíny proti pneumoniím u dospělé populace. Je však zcela zřejmé, že účinnost proti pneumoniím bez ohledu na vyvolávající patogen nemůže dosahovat vysokého procenta. Potenciálních původců je bohužel celá řada. Vedle pneumokoků různých sérotypů a dalších bakteriálních původců se uplatňuje i celá škála původců virových a pneumokoková vakcína nemůže eliminovat riziko pneumonií jako takové, může je však významně snížit.
Prohlášení: autor byl v posledních 12 měsících hlavním zkoušejícím v klinických studiích sponzorovaných firmami GSK, Novartis a Sanofi Pasteur.
Literatura
BONTEN, M., BOLKENBAAS, M., HUIJTS, S., et al. Community aquired pneumonia immunisation trial in adults (CAPITA). The 9th International Symposium on Pneumococci and Pneumococcal Diseases, March 9–14, 2014, Hyderabad, India.
BROWN, JS. Geography and the aetiology of community-acquired pneumonia. Respirology, 2009, 14, p. 1068–1071.
DE WALS, P., ROBIN, E., FORTIN, E., et al. Pneumonia after implementation of the Pneumococcal conjugate vaccine program in the Province of Quebec, Canada. PIDJ, 2008, 27, p. 963–968.
HAK, E., GROBBEE, DE., SANDERS, EAM., et al. Rationale and design of CAPITA: a RCT of 13-valent conjugated pneumococcal vaccine efficacy among older adults. Netherlands J Med, 2008, 66, p. 378–383.
HUSS, A., SCOTT, P., STUCK, AE., et al. Efficacy of pneumococcal vaccination in adults: a meta-analysis. CMAJ, 2009, 180, p. 48–58.
HUTCHISON, BG., OXMAN, AD., SHANNON, HS., et al. Clinical effectiveness of pneumococcal vaccine: Meta-analysis. Can Fam Physician, 1999, 45, p. 2381–2393. KYAW, MH., ROSE JR., CE., FRY, AM., et al. The influence of chronic illnesses on the incidence of invasive pneumococcal disease in adults. J Infect Dis, 2005, 192, p. 377–386.
MARUYAMA, T., TAGUCHI, O., NIEDERMAN, MS., et. al. Efficacy of 23-valent pneumococcal vaccine in preventing pneumonia and improving survival in nursing home residents: double blind, randomized and placebo controlled trial. BMJ, 2010, 340, c1004. MOORE, RA., WIFFEN, PJ., LIPSKY, BA. Are the pneumococcal polysaccharide vaccines effective? Metaanalysis of the prospective trials. BMC Fam Pract, 2000, 1, p. 1. O’BRIEN, KL., WOLFSON, LJ., WATT, JP., et al. Burden of disease caused by Streptococcus pneumoniae in children younger than 5 years: global estimates. Lancet, 2009, 374, p. 893–902.
PITSIOU, GG., KIOUMIS, IP. Pneumococcal vaccination in adults: Does it really work? Respiratory Medicine, 2011, 105, p. 1776–1783.
Prevention of pneumococcal disease: recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP). MMWR Recomm Rep, 1997, 46, p. 1–24.
PRIDE, MW., et al. Validation of an immunodiagnostic assay for detection of 13 Streptococcus pneumoniae serotype-specific polysaccharides in human urine. Clin Vaccine Immunol, 2012, 19, p. 1131–1141.
SPC Pneumo 23. Poslední revize textu 1. 8. 2012.
SPC Prevnar 13. Poslední revize textu 20. 11. 2014.
WHO position paper. 23-valent pneumococcal polysaccharide vaccine. Wkly Epidemiol Rec, 2008, 83, p. 373–384 .
e-mail: roman.prymula@fnhk.cz
Účinnost Skupina VE (%) 95,2% CI Hodnota p
Prevenar 13 Placebo
(n = 42 240) (n = 42 256)
1°: první případ potvrzené pneumokokové VT-CAP 49 90 45,56 (21,82; 62,49) 0,0006
2°: první případ potvrzené NB/NI pneumokokové 33 60 45,00 (14.21; 65,31) 0,0067
VT-CAP
2°: první případ VT-IPO 7 28 75,00 (41,43; 90,78)* 0,0005
Summary Prymula, R. Pneumococcal vaccines in pneumonia prevention Pneumococcal vaccines historically proved their high effectiveness not only against invasive diseases, but also against pneumonia. Recent knowledge originated however exclusively from studies with polysaccharide vaccine or conjugate vaccine in children. CAPITA study brought for the first time the direct proof of pneumococcal conjugate vaccine effectiveness in adult population. Effectiveness in prevention of pneumonia in persons aged 65 and above on the level 45.56% has been proven. This value confirms correctness of current immunization recommendations for adult population. Key words pneumonia • community acquired pneumonia • pneumococcal polysaccharide vaccine • pneumococcal conjugate vaccine • vaccine effectiveness
O autorovi| u osob, Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D. Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta Hradec Králové
Tab. Studie CAPITA