Nemalá část obyvatel Příbramska má zarytou představu, že když přijdou k lékaři na vyšetření, jedná s nimi vždy zámožný člověk, protože medicína je velice prestižní obor.
Navzdory tomu jak prestižní medicína je, absolventy lékařských fakult vyjma zubařů čeká ještě dlouhá cesta dalšího vzdělávání, stáží, kurzů a zkoušek a ani po jejich absolvování se nemusejí dočkat závratných sum na svých výplatních páskách.
V podstatě jsou odkázáni se celoživotně vzdělávat, držet krok s moderním vývojem, pracovat na dvě stě procent a i přes obrovskou zodpovědnost, která leží v jejich rukách, nemohou očekávat odpovídající finanční ohodnocení.
Lidé tak většinou jednají se zámožnějším člověkem, když potřebují opravit televizi nebo nahodit omítku.
Platy lékařů nejsou nijak závratné
Marie Sukovská je zaměstnaná v hořovické nemocnici jako lékařka. V současnosti je na stáži na plicním oddělení v příbramské nemocnici. Je jí přes třicet let, má dvě malé děti a atestace ji teprve čeká.
Výší platu zdaleka nedosahuje, stejně jako většina lidí, průměrné mzdy, která je v Česku přes 23 tisíc korun hrubého.
„V Příbrami jsem už byla jednou na stáži na infekčním oddělení, jsem tady spokojená,“ popsala své rozhodnutí jít do Příbrami lékařka Marie Sukovská. Jejím zaměstnavatelem zůstává hořovická nemocnice, kde působí na transfúzním oddělení.
Průměrnému platu lékaře v České republice, který podle posledních zveřejněných výzkumů přesáhl 46 tisíc korun hrubého, se lékaři mohou jen smát. Obvyklý plat doktora ve veřejných zdravotnických zařízeních před atestací je v čistém zhruba okolo 15 tisíc korun.
Po atestaci se zvýší, ale zdaleka ne nijak výrazně. Lékaře navíc čeká placení stáží, povinných kurzů i vlastních atestačních zkoušek. Vysoké číslo zvěřejňovaného průměrného platu je dáno i tím, že jsou do něj započítávány přesčasy, platy soukromých lékařů či vedoucích pracovníků.
Svoboda volby není zrovna snadná věc
Na otázku, proč si vybrala zrovna obor hematologie, odpověděla Marie Sukovská překvapivě, že si ho až tak úplně nevybrala.
„Byla jsem nejdříve na interně, potom jsem odešla na mateřskou dovolenou a po návratu jsem dostala nabídku právě práce na hematologicko-transfúzním oddělení. Víceméně mi to bylo přiděleno, ale nestěžuji si. Mám totiž dvě malé děti, takže nemusím sloužit, a to mi vyhovuje,“ zavzpomínala lékařka Marie Sukovská.
Atestací se rozumí získání odborné způsobilosti, se kterou může lékař samostatně vykonávat své povolání. Zubaři tuto možnost mají ihned po ukončení studia na vysoké škole.
Ostatní lékaři ale potřebují absolvovat předepsaný vzdělávací program. Nejprve je čeká asi dvouletý společný kmen, například interní nebo chirurgický, a poté se věnují přípravě v dalším oboru.
Třeba v případě hematologie a transfúzního lékařství se tak může lékař dostat k atestační zkoušce zhruba po pěti letech po ukončení školy.
Přitom musí absolvovat různé stáže, kdy záleží na vstřícnosti zaměstnavatele nebo na finančních možnostech samotného lékaře. Není výjimkou, že nemocnice zaplatí svému doktorovi stáže v jiném zařízení, potom si ho ale uváže třeba smlouvou o budoucí alespoň pětileté spolupráci podmíněné až statisícovými pokutami.
„V Oblastní nemocnici Příbram je v současnosti za stáž poplatek dvě stě korun za jeden den. Pokud je lékař na akreditovaném pracovišti v nemocnici na stáži, tak se mu věnují specialisté, od kterých se učí. V takovém případě není dvě stě korun příliš,“ uvedla mluvčí příbramské nemocnice Monika Boušková.
Časté rozhodnutí: kariéra v cizině
Každý rok se řada absolventů medicíny, podle odhadů České lékařské komory jich bývají průměrně asi dvě stovky, rozhodne pro kariéru lékaře v zahraničí. Většinou je zláká nesrovnatelně vyšší finanční ohodnocení i lepší přístup státu a nemocnic k lékařům.
Často, aby se lékař v Česku dostal třeba na třicetitisícový plat po atestaci, musí kromě jiného sloužit třeba 32 hodin v kuse, a nezřídka dlouhými přesčasy vlastně porušovat zákoník i bezpečnost práce.
„Ta doba, kterou musíme projít, než se dostaneme k možnosti soukromé praxe, je podle mě na místě. Nepříjemná je ale samozřejmě ta finanční stránka. Je však pochopitelné, že pokud nemocnice platí za svého zaměstnance například stáže, tak očekávají, že budou lékaři alespoň nějaký čas pracovat pro ně. Samotní lékaři pak ale nemají tolik na výběr,“ zakončila lékařka Marie Sukovská.