Na Žofíně rozhodně nemohla chybět laureátka Čestné ceny za celoživotní dílo v ošetřovatelství za rok 2007 PhDr. Alena Mellanová, CS c., proto jsme se nejprve zeptali jí.
* Paní Mellanová, jste na Žofíně po roce znovu - dnešní pocity jsou asi hodně odlišné od těch loňských?
Jistě. Jsem tady podruhé, ale ani vloni jsem naštěstí neměla takovou tu „soutěžní“ trému. Slavnostní večer pro mne nebyl spojen s tím ohromným napětím, jaké prožívaly ostatní finalistky, které se teprve na konci programu dozvěděly, která z nich vlastně vyhrála.
* Odrazilo se ocenění vaší celoživotní práce na vašem životě? Oslavila jste ho?
Měla jsem pozitivní zpětnou vazbu. Jednak jsem dělala řadu rozhovorů pro noviny a časopisy jednak jsem byla pozvaná do rozhlasu, do pořadu Host do domu. A samozřejmě jsem to oslavila. Kolegyně z toho měly velikánskou radost, protože se tím zviditelnilo také naše pracoviště.
* Letos jste na Žofín přijela pozdravit a povzbudit soutěžící. Chcete něco vzkázat i ostatním sestrám, které se sem třeba nedostaly?
Hlavně to, že akce, jako je Sestra roku, jsou strašně důležité pro zviditelnění oboru. Jezdívám do zahraničí, a tak vím, že i tam jsou kolegové obvykle nespokojení s tím, jak málo toho populace o práci sester ví. V podstatě se o nich a jejich práci začíná mluvit teprve tehdy, když někdo selže, když někde dojde k nějaké nedokonalosti, anebo jako třeba teď u nás, když je sester nedostatek.
Sestry jsou bohužel zatím zviditelňovány spíše v tom negativním smyslu než v tom pozitivním. A ocenění Sestra roku je akce, která velice přispívá k pozitivnímu pohledu na sestry a na ošetřovatelství. A ještě jedno bych chtěla zdůraznit. Myslím, že jsme jako sestry příliš skromné a většinu z nás často vůbec nenapadne, že by si někdo z blízkého okolí takové ocenění zasluhoval.
Jako bychom si myslely, že je pro „někoho druhého“. Zdá se mi, že málokterá z nás si uvědomuje, že může sama někoho navrhnout, že je to dokonce až její - nebo jeho -povinnost. Prof. MUD r. Pavel Pafko, DrSc., přednosta II . chirurgické kliniky 1. LF UK a F N Motol, prý kdysi někde napsal, že nechce „být zákazník, ale chce být pacient“.
* Jste ale také lékař -co tedy ještě od sester očekáváte?
To je jednoduchá otázka! Sestřičky se musejí vzdělávat a všechny staniční teď budou bakalářkami, já od nich jako lékař nejvíc požaduji, aby plnily své pracovní povinnosti.
* Asi by bylo lepší to trochu rozvést - jaký je váš názor na celoživotní vzdělávání sester?
Na ten vzdělávací trend se dívám pozitivně, takto je to v celém světě. Myslím si ale, že je třeba mít několik kategorií vzdělaných lidí a rozdělit tu práci. Za mého mládí dělala sestra tradičně od vynášení mísy po píchání infuzí všechno, a já si myslím, že to je špatně. Je třeba rozdělit povinnosti a tomu přiřadit určitou úroveň edukace.
A je velmi správné, že se ta edukaci dělí na různé stupně, jen nevím, jak to bude s těmi stupni nižšími. Zda budeme mít vůbec dost pracovníků. Přál bych si, aby počet sester, který neustále klesá, zůstal alespoň stejný, protože ty zbývající by pak už musely dělat kolem lůžka vše potřebné. Nejde říct - já jsem tady jen na infuze.
* Jste s nimi v denním styku, je ten problém v penězích nebo i jinde?
Víte velmi dobře, že první problém je v tom, že se od každé sestry požaduje vysokoškolské vzdělání, a to je proces, který se v České republice bude naplňovat několik let. Dnes, když sestra ukončí střední školu s maturitou, nemůže samostatně vykonávat všechno, a tohle rozhodnutí bylo podle mě neuvážené. Takovou věc nelze realizovat zlomově, ale třeba během dalších pěti, šesti, nebo deseti let.
Platí totéž jako ve školství. Zjistil jsem si například, že 18 procent středoškolských učitelů nemá odpovídající vzdělání, ale může ministerstvo školství říct: „Kdo ho nemá, bude pomocným učitelem a nedostane řádný plat?“ Rozumíte? Musejí akceptovat realitu.
Myslím, že ve zdravotnictví se v tomto směru realita neakceptovala, a teď z toho vyplynuly zmatky. Představa, že zaplníme počet sester příchodem sester ze Slovenska, nás, jak je vidět, pomaloučku opouští, a že by přišly ze Západu, to si opravdu nemyslím. Naopak od nás odcházejí sestry na Západ, teď některé odešly například do Saudské Arábie, samozřejmě ty schopné, považuji to za škodu.
* Dnešní večer je takovým svátkem sestřiček. Co byste jim k němu přál?
Aby jich bylo dost, snad nic jiného. Aby byly spokojené ve své práci a aby nemusely dělat ty činnosti, na které nejsou určené ani školené.
Mezi gratulanty nechyběl na letošní Sestře roku ani radní pro oblast zdravotnictví PhDr. Milan Pešák.
* Jak se díváte na ocenění Sestra roku?
Soutěž Sestra roku je skvělá, protože povolání sestry sice má jistou prestiž, ale ta nikdy není dostatečná, takže jakákoli akce je dobrá k tomu, aby ji zvýšila. Ostatně také moje účast zde je výrazem poděkování a zdůrazněním toho, jak si práce sester vážím. Práce lékařů je samozřejmě strašně důležitá, ale práce sester, ošetřovatelek neméně.
* Z nejrůznějších důvodů u nás neustále sester ubývá, a protože vy zde vlastně zastupujete politiky, musím se zeptat: Jak by se dal trend odlivu sester z našeho zdravotnictví zastavit?
Snažíme se dělat vzdělávací programy. Hlavní město - to musím říct na prvním místě - je zřizovatelem zdravotnických škol, a tak se snažíme zvyšovat počet dětí ve třídách, děláme nábory a podobně.
Ve druhém sledu se snažíme využít peníze z evropských fondů k tomu, abychom vzdělávali nové sestry, abychom třeba lidi z některých nevýhodných oborů na funkce pečovatelek rekvalifikovali, ale také se snažíme vytvořit nějaký program pro zahraniční uchazečky o práci. Ačkoli to sám vůbec nepovažuji za ideální, chápeme to jako jakési překlenovací období a snažíme se využívat i tuto možnost. Takovýto projekt připravujeme společně s Fakultní Thomayerovou nemocnicí.
* Čeho si na sestřičkách nejvíce považujete?
Chvála bohu, zatím se mi podařilo nedostat se nadlouho do nějakého zdravotnického zařízení, nicméně to, čeho si nejvíc vážím, je trpělivost. Často říkávám, že je samozřejmě úžasné, když se člověk vypne k nějakému obdivuhodnému výkonu, správně zareaguje, udělá něco velkého, ale když někdo pomáhá, já se nebojím toho slova, slouží v tom nejlepším smyslu slova, celý život nebo většinu své profesionální kariéry, tak si myslím, že si za to zaslouží obdiv přinejmenším stejný.
Na 1. LF UK v Praze studují sestry už druhou desítku let, a tak je zcela logické, že i prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK v Praze, kn im má blízko, Jako pedagog a samozřejmě také jako lékař. Jemu jsme položili jako první otázku :
* Jak se osvědčují sestry, jaké jsou studentky?
U nás na fakultě máme dva typy studia. Jednak studium řádné, denní, kde si ovšem neklademe za cíl nahrazovat střední zdravotnické nebo vyšší odborné školy, a které je spíše pro menší skupiny lidí. Více ale preferujeme kombinovanou formu studia, určenou především sestrám, které pracují, jsou vysoce motivované a mohou u nás na fakultě získat bakalářské vzdělání. Jsou to lidé se zkušeností, kteří si přišli prohloubit své vzdělání. Milan Kubek šéfredaktorky Zdravotnictví a medicína Markéty Mikšové
* Myslíte, že by všechny sestry měly mít vysokoškolské vzdělání?
Domnívám se, že ano, ale v současné době myslím i na to, že až budou mít téměř všichni vysokou školu, nezbude už nikdo na tu každodenní práci, na pohlazení pacienta, kontakt s ním. Jsem přesvědčen, že počet sester v tom starším pojetí a bakalářek a magister by měl naplňovat nějaké poměry - řekněme 100:10:1. Mám pocit, že dnes je ta pyramida trošku obrácená, a to možná není dobře.
* Zdaleka nejste na Sestře roku poprvé, naopak - dalo by se říct, že ji znáte dokonale. Co byste chtěl sestrám, nejen dnes oceněným, popřát?
Já bych řekl, že tým musí být komplexní. Lékař, sestra a další zdravotničtí pracovníci. Takže všem bych přál, ať mají hlavně čas na pacienty, ať někdy opustí papíry a věnují se více pacientovi.
MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory, očividně sledoval celý večer soutěže i vyhlašování vítězek velmi pozorně, a tak se naše poslední otázka nabízela doslova sama:
* Už je po všem, co říkáte dnešnímu večeru a sestrám, jejichž práce tu byla prezentována?
Mně se ten večer moc líbil, všechny ukázky toho, jak nominované sestry pracují a žijí, byly zajímavé a v každé kategorii by si určitě zasloužila zvítězit každá z nominovaných. Rozhodně nebudu opakovat klišé, jak si my lékaři sester vážíme, protože moc dobře vím, že práce sester je úplně jiná než v seriálech, kterými ji prezentuje televize. Je to strašně těžká a hrozně náročná práce, bohužel v naší společnosti velice špatně zaplacená.
Proto tisíce našich sester odcházejí do zahraničí a proto se už v řadě zdravotnických zařízení česky pomalu ani nedomluvíte. Je to naprostá katastrofa a personální devastace českého zdravotnictví. My jako Lékařská komora děláme všechno pro to, aby práce všech zdravotníků byla co lépe honorovaná a aby to ocenění nebylo pouze verbální, ale reálné.
* Máte představu, jak by to řešení mělo vypadat?
Každopádně je třeba zvýšit přísun peněz do zdravotnictví. Vezměte si, že Česká republika vydává na zdravotnictví pouhých 6,7 procenta svého hrubého domácího produktu. Pro porovnání - ze všech 30 států OICD, tedy těch nejvyspělejších, vydávají menší procento pouze Polsko a Jižní Korea.
České zdravotnictví je prakticky na smrtelné skluzavce, protože před pěti lety mu ještě šlo 7,6 procenta hrubého domácího produktu. Za peníze, které v současné době do zdravotnictví jdou, je stávající kvalita a slušná dostupnost zdravotní péče nadále neudržitelná. Zdravotníci, ať už lékaři nebo sestry, zůstávají v pozici nedobrovolných sponzorů naprosto vadného systému financování.
* Co byste tedy sestrám tady na Sestře roku přál?
Příjemné lékaře, nadřízené, příjemné pacienty, kteří po nich nebudou házet záchodové mísy a bažanty a kteří ocení jejich náročnou práci, a pochopitelně i lepší finanční ohodnocení. Velmi mě mrzí, že nemám tu moc jim ho přičarovat.
—- Porota
Druhé kolo a finále celé soutěže Sestra roku 2008 se uskutečnilo v rámci slavnostního večera na Žofíně, kdy o vítězkách jednotlivých kategorií definitivně rozhodovala porota, v níž přijali členství významné osobnosti z oblasti lékařství, ošetřovatelství a zástupci sponzorů.
Post předsedy poroty přijala paní doc. MUDr. Markéta Dušková, CSc., z kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
V porotě dále zasedli Věra Husáková - zástupce hlavního partnera, společnosti Hartmann-Rico a. s.
PhDr. Alena Mellanová, CSc. - držitelka Čestné ceny za celoživotní dílo v ošetřovatelství za rok 2007, odborná asistentka Ústavu teorie a praxe v ošetřovatelství 1. LF UK v Praze
Bc. Nina Müllerová - vedoucí oddělení nelékařských povolání a uznávání kvalifikací Odboru vzdělávání a vědy MZČR
Mgr. Jana Mikulková - ředitelka Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně
PhDr. Eva Procházková - Caritas Socialis Wien, Rakousko
Gabriela Kalousková - hlavní sestra Ústavu pro péči o matku a dítě, Praha
MUDr. Otto Herber - praktický lékař a místopředseda Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně PharmDr. Vladimír Finsterle
Olomouc Prof. MUDr. Václav Monhart, CSc. - Interní klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze