SUMMARY
The National referral laboratory for leptospirae (NIPH Praha) informs professionals and public about the only infection – leptospirosis – the incidence of which increases even in our climate after floods. The risk of the disease is increasing especially in areas where people and animals spend a lot of time in water or humid environment contaminated by leptospirae.
Leptospiróza je typická zoonóza (nákaza přenosná ze zvířat) s endemickou přírodní ohniskovostí a její specifická nemocnost se normálně v našich klimatických podmínkách pohybuje kolem 0,3 hlášených případů na 100 000 obyvatel. Mezi popovodňová rizika lidí pracujících při odstraňování škod po záplavách patří u nás jinak málo frekventované bakteriální onemocnění – leptospiróza.
Podle našich vlastních zkušeností z období po povodních na Moravě (1997) a v Čechách (2002) je to u nás jediná nákaza, jejíž nemocnost se tehdy trojaž pětinásobně zvýšila oproti běžnému výskytu v naší populaci (pomineme-li místní skupinové epidemie leptospirózy profesionálního či rekreačního charakteru ve druhé polovině minulého století). Onemocnění těžkou formou leptospirózy (Weilova choroba) způsobilo během povodní úmrtí čtyř osob, z toho dvou záchranářů pracujících v záplavovém území. Od roku 1963, kdy se začala Weilova choroba povinně evidovat a hlásit, zemřelo na ni u nás již 43 nemocných.
Epidemické výskyty leptospirózy v našich podmínkách výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény. Prvním je periodické přemnožování drobných hlodavců, významných přírodních rezervoárů bakteriálního původce nákazy, a druhým jsou v poslední době časté povodně na našem území, třeba jen lokálního významu. Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních, bahně, zatopených sklepech a podobně, zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda kontaminovaná močí nemocných hlodavců je výborným vehikulem při dalším přenosu pohyblivých spirálovitých bakterií na člověka i další zvířata.
Významným epidemiologickým faktorem je, že vodu uvádí v anamnéze 40 % hlášených pacientů, a to především během vodního sportování, práce ve vodním prostředí, v kanalizaci apod. Rozdíl mezi hlášenou a skutečnou nemocností je u leptospirózy (vzhledem k nejednoznačnému začátku klinického průběhu) problémem stále větším než u jiných infekcí. Po určitém oživení problematiky po povodních je zřejmé, že lékaři v první linii styku s pacientem více myslí na riziko leptospirózy, čímž se také zkvalitňuje indikace k laboratornímu vyšetření. V uplynulých letech se v důsledku globálních klimatických změn stále častěji setkáváme s řadou lokálních záplav, a to i v různých dobách roku a na různě velkém území naší republiky. Riziko leptospirózy je tak u nás stále aktuální.
Příznaky
Primární jsou suspektní případy prudce nastupujících horečnatých onemocnění v inkubační době 2 až 21 dnů po infekci s dalšími typickými příznaky: dvoufázové horečky 39 až 40 oC, třesavky a zimnice, bolesti svalstva (hlavně šíjového a lýtkového), konjunktivitida až episkleritida, bolesti hlavy s meningismem, postižení ledvin a jater, žloutenka, gastrointestinální příznaky, zánět plic, splenomegalie, lymfadenitida, zvýšená krvácivost a další. Kompletní symptomatologie bývá při infekcích kmeny Leptospira icterohaemorrhagiae (Weilova žloutenka), kde hlavními nosiči původců jsou potkan a krysa. Postižení mozkových plen je téměř vždy při infekcích kmeny Leptospira grippotyphosa nebo L. sejroe (původci tzv. polní horečky) přenášené zejména myšovitými hlodavci a hraboši. Příčinou úmrtí při Weilově žloutence je hemoragická diatéza, intersticiální nefritida, multiorgánové, zejména hepatorenální selhání.
Diagnostika
Diagnostiku leptospirózy u nás zajišťují regionální laboratoře hygienické služby (zdravotní ústavy) na základě protilátek v séru nemocných. Pro člověka jsou hlavním zdrojem nákazy divoce žijící i domestikovaná zvířata, cestou přenosu kontakt s jejich močí nebo močí kontaminovaná voda v přírodních a synantropních ohniscích této nákazy. Proto je pro lékaře důležitá ke stanovení diagnózy i epidemiologická a pracovní anamnéza. Leptospirózou nemocná zvířata vylučují leptospiry (spirálovité bakterie příbuzné původcům lymeské borreliózy nebo syfilidy) do vnějšího prostředí po celý svůj život. Po prožitém onemocnění vzniká solidní, ale přísně specifický jen pro příslušný sérovar (druh) leptospir.
Epidemiologická opatření
Z epidemiologických opatření je proto důležité důsledné provádění deratizace v lidských sídlištích, hospodářských budovách, odchovnách prasat, na skládkách odpadků, v potravinářských závodech, jatkách, v kanalizační síti apod. Preventivně je lepší nevytvářet potravinové odpady a bránit v průniku hlodavcům do lidských obydlí. Při pobytu v přírodě je třeba dodržovat základní hygienická pravidla, používat ochranné pomůcky při úklidu v zaplavených oblastech a vyvarovat se kontaktu se zvířaty nebo zbytečného pobytu v podezřelé kontaminované vodě (malé vodní zdroje v zemědělské krajině, pití vody ze studánek a jiných nezajištěných vodních zdrojů). Očkování proti leptospiróze u lidí se u nás neprovádí. Podání antibiotik preventivně (orálně doxycyklin 200 mg/1krát týdně, Farr 1995) poskytuje efektivní chemoprofylaxi osobám, které jsou nuceny pobývat krátkodobě v prostředí s tímto bakteriálním rizikem. Nemocný člověk by měl být hlášen hygienické službě, léčen a hospitalizován na infekčním oddělení nemocnic.
—- LITERATURA
Zitek, K., Beneš, Č.: Dlouhodobá epidemiologie leptospirózy (1963–2003) v České republice. Epidemiol Mikrobiol Imunol 2005; 54(1): 21–26. Farr, W. F.: Leptospirosis. Clin Inf Dis, 1995, Vol. 21, s. 1–8.
O autorovi: RNDr. Kamil Zitek, Národní referenční laboratoř pro leptospiry, SZÚ (zitek@szu.cz)