Leptospiróza patří mezi časté profesní nákazy. Jak se toto infekční onemocnění projevuje?

Leptospiróza
Zdroj: Depositphotos

Trápí vás vysoké horečky, zimnice, nevolnost a silné bolesti hlavy či svalů? Ačkoliv mohou tyto příznaky signalizovat řadu různých onemocnění, pokud jste přišli do kontaktu s nějakým zvířetem nebo se poslední dobou pohybovali v přírodě, na vině by mohla být leptospiróza. Její průběh bývá většinou mírný, ale někdy se objeví závažné komplikace, které ohrožují člověka na životě.

Co je leptospiróza?

Pod tímto názvem se ukrývá skupina infekčních onemocnění, za jejichž rozvoj jsou zodpovědné bakterie rodu Leptospira. Ty způsobují řadu problémů u zvířat (kromě hlodavců například u kočky nebo u psa), ale mohou potrápit také člověka. Právě z toho důvodu řadíme leptospirózu mezi antropozoonózy, což jsou choroby, které se přenáší ze zvířat na lidské pacienty.

Roku 1886 poprvé leptospirózu popsal německý lékař Adolf Weil, který ji definoval jako horečnaté onemocnění s těžkou žloutenkou, splenomegalií (zvětšení sleziny) a nefritidou (zánět ledvin). Právě kvůli tomu se závažné variantě leptospirózy začalo říkat Weilova choroba nebo Weilova nemoc. První mikroskopický nález leptospir se pak datuje do roku 1907, zatímco izolovat se je podařilo teprve v roce 1915.

Leptospiróza dnes představuje jednu z nejčastějších infekcí přenosných ze zvířete na člověka a řadí se mezi celosvětově rozšířené choroby. Ačkoliv může postihnout prakticky každého, nejčastěji se s ní setkávají lidé žijící v zeměpisných oblastech s teplým a vlhkým klimatem. V mírném pásmu pak výskyt daného onemocnění stoupá během pozdního léta, při tropických teplotách nebo v období dešťů. [1, 2, 3, 4]

Příčiny leptospirózy

Původcem leptospirózy jsou bakterie známé jako leptospiry, které se řadí mezi Spirochety. V současné době lékaři rozlišují více než 150 druhů těchto mikroorganismů, ale pro člověka jsou nebezpečné pouze některé z nich. Konkrétně jde o bakterie ze skupiny Leptospira interrogans. Jsou to dlouhé, pohyblivé a striktně aerobní bakterie spirálovitého tvaru.

Jak už bylo zmíněno výše, leptospiróza patří mezi onemocnění přenosná ze zvířete na člověka (podobně jako borelióza). Zdrojem potíží tedy bývá nemocné zvíře, a to především hlodavci (myši, krysy, potkani, hraboši), kvůli kterým si nemoc vysloužila přezdívku „krysí horečka“. Za rozvoj obtíží ovšem mohou být zodpovědní i další živočichové, například vepři, skot, psi a kočky.

Tato zvířata vylučují leptospiry spolu s močí do okolního prostředí, které tímto způsobem kontaminují. Pro člověka jsou pak daná místa velice nebezpečná, jelikož ve vodě nebo třeba ve vlhké půdě mohou leptospiry přežívat klidně i několik měsíců. Kromě toho pak může dojít ke kontaminaci také prostřednictvím krve, plodové vody či plodových obalů postižených zvířat. [5, 6, 7, 8]

Jak se leptospiróza přenáší?

Infikovaná zvířata vylučují původce onemocnění nepřetržitě, a to po dobu měsíců nebo dokonce i několika let. Existuje přitom hned několik možných způsobů, jak se člověk může leptospirózou nakazit. Na vině bývá například kontakt se zamořenou vodou, bahnem nebo vlhkou půdou, přičemž leptospiry snadno pronikají do pacientova organismu skrze různé oděrky nebo poranění.

Rizikový je samozřejmě v tomto ohledu také kontakt s jakýmkoliv nakaženým zvířetem, obzvláště pokud má člověk na některých místech narušenou pokožku. Infekční dávka je totiž poměrně malá a k tomu, aby člověk onemocněl, stačí pouze několik jednotlivých bakterií. Velice nebezpečné pak jsou samozřejmě i situace, kdy zvíře člověka přímo poškrábe nebo pokouše.

Kromě toho pak mohou nakažená zvířata kontaminovat také pitnou vodu nebo špatně uskladněné potraviny. Pokud člověk něco takového zkonzumuje, bakterie se dostanou do trávicího traktu a neporušenou sliznicí pronikají dále do lidského organismu. V krvi se následně začnou množit a jejím prostřednictvím se dostávají do okolních orgánů, jako jsou játra nebo ledviny.

Abyste se leptospirózou nakazili, úplně ovšem stačí i to, když vám při koupání šplíchne kontaminovaná voda do oka nebo se jí nechtěně trochu nalokáte, takže aniž by to člověk tušil, bakterie si najdou cestu do jeho organismu. Za rizikový tedy lékaři považují také delší pobyt ve vodě a nebezpečné může být i provozování různých vodních sportů.

Lidé se ovšem často ptají, zda se leptospirózou mohou nakazit také od nemocného člověka. Tuto možnost samozřejmě nelze vyloučit, přičemž několik případů takového přenosu již lékaři zaznamenali. Infikovaný člověk totiž vylučuje leptospiry močí, takže je možné nakazit se třeba při intimním styku a matky také mohou přenést infekci na svůj plod. Sliny ani krev obvykle nepředstavují takové riziko, nicméně i zde je dobré dávat si pozor. [9, 10, 11, 12, 13]

Rizikové faktory

Leptospiróza se vždy objevovala hlavně jako profesní nákaza. To znamená, že nejvíce ohrožení obvykle bývali jedinci, kteří kvůli svému povolání mohli jednoduše přijít do kontaktu s nemocnými zvířaty nebo přímo s leptospirami. I dnes je riziko nákazy nejvyšší pro osoby pracující se zvířaty nebo v prostředí, které může být bakteriemi kontaminováno. Patří sem hlavně:

  • veterináři,
  • ošetřovatelé,
  • zootechnici,
  • pracovníci v živočišné výrobě,
  • pracovníci v zemědělství,
  • pracovníci na jatkách,
  • řezníci,
  • rybáři,
  • deratizátoři,
  • údržbáři kanalizací.

Vzhledem k tomu, že mezi nejčastější přenašeče leptospirózy patří potkani, na tuto nákazu by si měli dávat pozor také lidé obývající domy, kde se tito hlodavci vyskytují. Významné riziko samozřejmě představují také déletrvající práce v zatopených oblastech, a to hlavně ve chvíli, kdy člověk nemá k dispozici náležité ochranné pomůcky (rukavice, správnou obuv a podobně).

V současné době nicméně přispívá ke stále častějšímu rozvoji leptospirózy mezi lidmi také velká obliba stanování, spaní pod širákem, chalupaření či rybaření. Při pobytu v přírodě se tedy rozhodně nedoporučuje pití vody ze studánek, koupání se ve stojatých vodách, chození naboso v bahně nebo ve vlhké půdě, ale ani konzumace neumytého ovoce nebo zeleniny.

Stejné nebezpečí pak platí i pro chov domácích zvířat, k němuž se lidé momentálně stále častěji vracejí. Právě z toho důvodu může leptospiróza postihnout prakticky každého. V České republice se například toto onemocnění objevuje hlavně po povodních. Jedná se navíc o chorobu, která podléhá povinnému hlášení. [14, 15, 16, 17]

Jaké má leptospiróza příznaky?

Inkubační doba leptospirózy se může lišit případ od případu, ale nejčastěji se jedná o 1–2 týdny. Následně mívá onemocnění většinou dvoufázový průběh, ačkoliv někdy probíhá zcela asymptomaticky (skrytě), ale vše samozřejmě záleží na mnoha různých faktorech, kam se řadí věk a zdravotní stav pacienta nebo typ a množství bakterií, které organismus infikovaly.

Typické příznaky leptospirózy se často podobají jiným běžným chorobám, takže je někdy velice těžké odhalit, co má pacientovy obtíže na svědomí. Příznaky jsou velice rozmanité, od lehkých chřipkovitých projevů až po žloutenku, meningitidu, selhání ledvin, krvácení a šokový stav. Kromě toho se přidává také zánětlivé poškození endotelu v ledvinách, játrech, srdci a plicích.

Navíc rozlišujeme dvě různé varianty nemoci, které se svým průběhem výrazně liší. Forma anikterická, které se říká také žňová, polní či blaťácká horečka, je častější a méně závažná. Projevuje se jako necharakteristické horečnaté onemocnění doprovázené projevy meningitidy či encefalitidy. Forma ikterická je pak vzácnější a její průběh bývá mnohem těžší. Právě její klinický obraz popsal Adolf Weil, a proto se jí říká Weilova choroba nebo Weilova nemoc.

První fáze onemocnění

Charakteristickým znakem první fáze leptospirózy je náhlý nástup horečky (až 40 °C), kterou doprovází také zimnice a třesavka. Nemocného kromě těchto projevů sužují také silné bolesti hlavy nebo svalů, a to konkrétně na zádech nebo třeba na lýtkách. K tomu se během prvních dvou dnů onemocnění přidává i vyrážka.

Mezi další projevy prvního stádia leptospirózy většinou patří nevolnost a bolesti břicha, což může postupem času vést i ke zvracení. Pacient bývá zmatený, blouzní a někdy zaznamená i psychotické projevy, tedy halucinace, změny osobnosti či agresivní chování. Daná situace trvá zhruba 3–5 dnů, po nichž příznaky zmizí tak náhle, jako se objevily.

Druhá fáze onemocnění

Další průběh leptospirózy pak závisí na tom, o jakou formu nemoci se jedná. U některých pacientů se toto stádium nemusí nijak výrazně rozvinout, ale pro jiné bývá velice nebezpečné. Nemoc se typicky vrací s původními projevy, horečka opět stoupá a přidávají se i další symptomy, jako je bolest na hrudi, porucha funkce ledvin nebo tuhnutí šíje.

Mezi charakteristické projevy se řadí také bolesti břicha, zvracení a změny psychického stavu, přičemž bývají vyjádřeny jednotlivé znaky meningitidy. Ačkoliv mohou být projevy leptospirózy na první pohled velmi vážné, pokud je včas nasazena správná léčba, pacient se poměrně rychle uzdraví a nemusí pociťovat ani žádné následky. To je typické pro nákazu bakterií Leptospira grippotyphosa, která způsobuje anikterickou formu nemoci.

Jestliže se ale pacientův organismus potýká s agresivnějším kmenem označovaným jako Leptospira icterohaemorhagiae, nebo je jeho organismus výrazně oslabený, onemocnění může nabrat rychlý spád. V takovém případě probíhá pod obrazem Weilovy choroby (ikterická forma), kdy jednotlivé příznaky zůstávají stejné, ale mívají větší intenzitu.

Rychle dochází k postižení řady různých orgánů, jako jsou játra nebo ledviny. Rozvíjí se žloutenka (proto ikterická forma), nemocný přestává močit, takže se v jeho krvi vyskytuje zvýšené množství odpadních látek, a k tomu se přidává porucha srážení krve, což způsobí, že nemocný krvácí z úst, pod spojivky (má červená oční bělma) nebo ze sliznic (objeví se krev ve stolici a teče mu krev z nosu).

To vše mohou doprovázet i kardiální příznaky nebo pneumonie a leptospiry pronikají také do mozkomíšního moku, kde způsobují meningitidu a encefalitidu. I v tomto případě se pacienti mohou uzdravit bez poškození jater, pokud je léčba zahájena včas. Nemocní jsou nicméně ohroženi selháním ledvin a zhruba 10 % pacientů zdravotním komplikacím, které má Weilova choroba na svědomí, nakonec podlehne. [18, 19, 20, 21]

Možné komplikace

Pokud má leptospiróza u člověka lehký průběh, obvykle po sobě nezanechává žádné výraznější následky. Těžší forma nemoci pak většinou vyžaduje poměrně dlouhou dobu rekonvalescence, protože ačkoliv antibiotická léčba původce obtíží rychle zlikviduje, nějakou dobu trvá, než se zase upraví funkce postižených orgánů (hlavně ledvin, jater a srdce). Někteří pacienti navíc mohou po překonání leptospirózy zaznamenat časté změny nálad nebo deprese. [22, 23, 24]

Setkali jste se někdy s leptospirózou?

Diagnostika

Pokud pacient přijde za svým ošetřujícím lékařem s tím, že ho trápí některé z výše zmíněných příznaků, zpočátku mohou být tyto obtíže považovány za projevy chřipky. Aby se opravdu podařilo odhalit, že se jedná o leptospirózu, je nutné lékaři detailně popsat jednotlivé příznaky a samozřejmě zmínit také případný kontakt se zvířaty či pobyt v přírodě, jenž může být za rozvoj problémů zodpovědný.

Tyto informace mohou lékaři při diagnostice výrazně pomoci, protože by se mohlo stát, že na leptospirózu zpočátku vůbec nepomyslí. Ve srovnání s chřipkou se u nás totiž zdaleka tak často nevyskytuje. Proto rozhodně nezapomeňte uvést třeba to, že jste se koupali v rybníku, rybařili, pili vodu ze studánky, pracovali na poli nebo vás poškrábalo nějaké zvíře.

Aby bylo možné skutečně potvrdit, že se pacient potýká s leptospirózou, provádí se speciální laboratorní testy, které se soustředí na přítomnost typických protilátek. Během prvních deseti dnů daného onemocnění se pak dají leptospiry také vykultivovat. Jde o to, že se odebere vzorek krve, moči nebo mozkomíšního moku, ten se přenese na kultivační půdu, kde se bakterie pomnoží, a mikrobiolog následně může zhodnotit, o jaké konkrétní bakterie se jedná.

Kromě toho se pak většinou provádí i řada dalších vyšetření, která lékařům slouží jako zdroj informací o fungování jednotlivých tělesných orgánů nemocného. K tomu je nutné odebrat krev, moč nebo jiné tělní sekrety. Důležitá je především činnost jater a ledvin, které bývají leptospirózou běžně nejvíce postiženy, ale lékaři dávají pozor i na další orgány. [25, 26, 27, 28]

Léčba leptospirózy

Terapie v tomto případě samozřejmě závisí na tom, jak těžký průběh onemocnění má. Anikterická forma leptospirózy se obvykle léčí pouze symptomaticky, což znamená, že se jedná především o tlumení jednotlivých příznaků. Nemocnému se podávají například antipyretika, která sníží horečku a uleví od zimnice, analgetika proti bolesti hlavy a svalů nebo antibiotika.

Nemocný se většinou léčí doma, přičemž důležitý je klid na lůžku doplněný o příjem dostatečného množství tekutin. Těžší formy leptospirózy, u nichž dochází k rozvoji příznaků spojených s poškozením jednotlivých orgánů (žloutenka, změny úrovně vědomí a podobně), pak vyžadují okamžitou hospitalizaci. Tam jsou nasazena antibiotika a lékaři pečlivě sledují všechny životní funkce. [29, 30, 31, 32]

Možnosti prevence

Pokud se nechcete leptospirózou nakazit, je nutné dbát na prevenci. Ta přitom může mít mnoho podob. Jelikož jsou nejvíce ohroženi lidé na rizikových pracovištích, je nutné zachovávat bezpečnostní předpisy a vždy nosit doporučené pracovní pomůcky, které by měly člověka před nákazou ochránit. Jedná se například o vysokou pevnou obuv nebo také o ochranné rukavice.

Pobývá-li člověk v přírodě, měl by se vždy řídit základními hygienickými pravidly. To znamená vyvarovat se pití vody z jakýchkoliv přírodních zdrojů, které mohou být leptospirami kontaminované. Pozor by si ovšem lidé měli dávat také na koupání v různých přírodních koupalištích a vodách. Nakazit se je možné skrze různé oděrky a poranění, ale i když se člověk naloká kontaminované vody.

Pokud se chcete něčeho napít, používejte pouze vodu, o které víte, že není závadná. Veškeré plody nasbírané či natrhané v přírodě pak nezapomeňte dobře umýt, abyste odstranili bakterie, které by se na nich mohly vyskytovat. Kromě toho se doporučuje důkladně si umýt ruce po každém kontaktu se zvířaty nebo se zvířecími produkty, a je-li to možné, jakékoliv oděrky či zranění překrývat voděodolnými náplastmi. [33, 34, 35, 36]

Zdroje: szu.cz, stefajir.cz, wikiskripta.eu, bezpecnostpotravin.cz, nhs.uk, rehabilitace.info, cdc.gov, vfu.cz, lekarske.slovniky.cz, casopisvnitrnilekarstvi.cz, ncbi.nlm.nih.gov

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top