Jaké má roztroušená skleróza příčiny?
Co se dozvíte v článku
Roztroušenou sklerózu poprvé roku 1868 popsal francouzský lékař Jean-Martin Charcot, který byl jednou z předních postav neurologie a psychiatrie své doby. V následujících desetiletích se lékařům podařilo o roztroušené skleróze zjistit mnohem více, ale některé otázky stále zůstávají nevyřešené. Přestože umíme popsat mechanismy, které se na jejím rozvoji podílí, přesná příčina nemoci je stále neznámá.
Existuje mnoho různých teorií, které se snaží hodnověrně vysvětlit, co za rozvojem roztroušené sklerózy stojí. Žádná z nich se prozatím neukázala jako jednoznačně správná, ale mnozí vědci a lékaři se shodují na tom, že na vznik onemocnění má pravděpodobně vliv hned několik různých činitelů. Mezi tyto rizikové faktory se řadí:
- genetické predispozice,
- činitelé vnějšího prostředí,
- nedostatek vitamínů,
- virové infekce.
Faktory dědičnosti
Ačkoliv není možné říct, že je roztroušená skleróza dědičná, genetické faktory zde dozajista hrají svou roli. Pokud se v pacientově rodině vyskytuje někdo, kdo se s tímto onemocněním potýká, každému z jeho příbuzných pak hrozí vyšší riziko, že se u něj daná choroba také projeví. Toto riziko navíc ještě stoupá v případě, že jsou postiženi rodiče nebo sourozenci pacienta.
Když se roztroušená skleróza rozvine u některého z jednovaječných dvojčat, u druhého z nich pak hrozí zhruba 30–35% riziko, že dojde k výskytu stejného onemocnění. Molekulárně biologické výzkumy také odhalily, že rizikovým faktorem jsou v tomto případě i některé konkrétní genové formy (například změny v systému hlavního histokompatibilního komplexu).
Infekční příčiny
Spíše než vzácné patogeny se na rozvoji onemocnění podle lékařů mohou podílet běžné infekce. S roztroušenou sklerózou jsou spojovány například lidské herpes viry, virus Varicella zoster (původce planých neštovic), endogenní retroviry, bakterie Chlamydophila pneumoniae či virus Epstein-Barrové, který podle některých studií riziko rozvoje nemoci až zdvojnásobuje.
Neinfekční příčiny
Vzhledem k tomu, že se roztroušená skleróza častěji vyskytuje u lidí, kteří žijí dále od rovníku, lékaři spojují její výskyt také s nižší expozicí slunečnímu záření. Za hlavního rizikového činitele přitom považují sníženou produkci a nízký příjem vitamínu D. Někteří pak viní také vyšší míru stresu a kouření tabákových výrobků.
Významnou roli ovšem hraje i prostředí, v němž člověk vyrůstá. Studie jasně prokázaly, že pokud se dítě s rodiči přestěhuje na nové místo před tím, než oslaví 15. narozeniny, náchylnost k rozvoji roztroušené sklerózy se bude odvíjet dle nové oblasti. Dojde-li k přesunu až ve chvíli, kdy je dítě starší, riziko vzniku roztroušené sklerózy bude závislé na původní destinaci. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Formy roztroušené sklerózy
Pacienti se často ptají, jaké má roztroušená skleróza druhy a zda je některý z nich horší než ty ostatní. V souvislosti s rozvojem tohoto závažného onemocnění lékaři rozlišují čtyři samostatné formy roztroušené sklerózy, které se liší především svým průběhem a charakteristickými projevy. Sem patří tyto varianty nemoci:
- relaps remitentní roztroušená skleróza,
- sekundárně progresivní roztroušená skleróza,
- primárně progresivní roztroušená skleróza,
- relabující progresivní roztroušená skleróza.
Dle průběhu pak lékaři někdy roztroušenou sklerózu dělí na benigní typ a maligní typ. Pro první variantu je typické menší množství atak, které mají také minimální následky. Druhá varianta je pak mnohem závažnější. Objevuje se mnoho těžkých záchvatů, na magnetické rezonanci mozku postupuje atrofie a pacient potřebuje poměrně brzy invalidní vozík (rychlý nárůst invalidity).
Relaps remitentní forma
Zhruba pro 85 % případů je zpočátku typický relaps remitentní průběh. To znamená, že u pacientů dochází k charakteristickému střídání relapsů (ataky RS) a remisí. Během relapsů se objevují různé příznaky, kam patří brnění, slabost končetin, závratě, poruchy citlivosti, zrakové obtíže nebo třeba problémy s hybností.
U většiny pacientů dojde během několika týdnů k úpravě příznaků (spontánně či pomocí vhodné léčby) a dochází k remisi. Mezi jednotlivými atakami může uběhnout klidně i několik let, ale v průměru pacienti zažijí jednu až dvě za rok. Některé po sobě navíc zanechávají trvalý patologický neurologický nález a zánětlivá aktivita na MRI bývá v této fázi nejvyšší.
Sekundárně progresivní forma
Bez léčby dochází k sekundární progresi onemocnění, přičemž zhruba u poloviny pacientů se to stane v horizontu 10–15 let a po 25 letech bývá tato progrese patrná téměř u 90 % nemocných. Typickým znakem tohoto stádia je pozvolný a trvalý nárůst neurologického deficitu včetně výrazného zhoršování postižení. Jednotlivých atak sice ubývá, ale postupně narůstá invalidita.
V centrální nervové soustavě během sekundárně progresivní fáze převažují degenerativní pochody. Jedná se o jakési plynulé pokračování relaps remitentní fáze, přičemž ani lékaři často nejsou schopní od sebe jednotlivá stádia oddělit. Jen velice malému procentu pacientů je sekundárně progresivní roztroušená skleróza diagnostikována bez předchozí relaps remitentní formy (například pro přehlížení příznaků či záměnu RS za jiné onemocnění).
Primárně progresivní forma
Asi u 10–15 % nemocných na počátku chybí relapsy (v tomto případě tedy nemá roztroušená skleróza ataky) a dochází k pozvolnému zhoršování neurologických příznaků. Taková situace je známá jako primárně progresivní forma RS. Pacienty postihuje v pozdějším věku (kolem čtyřicítky) a častěji se v tomto případě objevuje roztroušená skleróza u mužů než u žen.
Pro primárně progresivní fázi je typická tendence ke zhoršování v jednom funkčním systému. Mezi charakteristické projevy se pak řadí spastická paraparéza a porucha chůze. Co se týče hybnosti, pacienti bývají limitováni podstatně dříve než v případě relaps remitentní varianty. MRI vyšetření většinou ukazuje menší množství zánětlivých změn a protizánětlivá léčba nebývá efektivní.
Relabující progresivní forma
Ve vzácných případech může mít roztroušená skleróza relabující progresivní průběh (postihuje zhruba 3 % nemocných). Pro ten jsou charakteristické těžké ataky, po nichž nedochází k úpravě obtíží do původního stavu. To pak vede k progresi neurologického nálezu a k výraznému zhoršování pacientova handicapu. Typická je také časná těžká invalidita. [7, 8, 9, 10, 11, 12]
Zdroje: mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, ninds.nih.gov, who.int, ereska-aktivne.cz, mojemedicina.cz, nationalmssociety.org, healthline.com, mssociety.org.uk