Přirozená součást těla
Umělé prsní implantáty se mohou namáháním poškodit a také překážejí zjišťování nádorů prsu při mammografii.
Kdyby se je tedy podařilo nahradit přirozenějším materiálem, lékaři i pacientky by to jen přivítaly. Chirurgové už dnes nahrazují tkáně, které bylo nutné pacientovi odstranit, tkáněmi odebranými z jiných částí těla.
Stává se tak například po odstranění nádoru prsu nebo při opravě tváře poškozené úrazem. Potíž je v tom, že tyto konvenční implantáty z měkkých tkání mohou v průběhu času ztratit 40 až 60 procent svého objemu.
„Implantáty, při jejichž přípravě použijeme kmenové buňky, budou trvalejší,“ věří Mao. „Stanou se totiž zcela přirozenou součástí těla.“
Kmenové buňky chtějí lékaři odebírat z kostní dřeně. Pak jim v laboratoři připraví podobné chemické prostředí, jaké na ně působí v lidském těle, aby buňky přiměli k přeměně v požadovaný typ.
Rozvoj v těle myší
Zatím Mao se svými kolegy vše jen ověřuje. Mladému a zdravému dobrovolníkovi odebrali část kostní dřeně a získali z ní kmenové buňky.
V laboratoři je pak nasměrovali k tomu, aby se začaly měnit v buňky tukové - vhodné například pro opravu prsů.
Vyvíjející se buňky osadili do speciální hydrogelové nosné vrstvy, která napodobuje přirozené prostředí v těle a dá se také tvarovat podle potřeby.
Vzniklé výtvory implantovali do těl osmi myší, jimž pomocí léků potlačili imunitu, aby jejich organismus nové útvary neodmítl. Vložené lidské buňky žily v těle hlodavců, aniž by jim nějak uškodily.
Po měsíci výzkumníci implantáty vyňali a prozkoumali. Ukázalo se, že kmenové buňky se přeměnily v buňky tukové a implantát si při tom udržel původní tvar a velikost.
Výzkumníky poznání povzbudilo. Konvenční implantáty z živých buněk totiž začínají měnit po několika týdnech tvar.
Výběr pro pacienta
Výzkum je však teprve na začátku. Vědci musí zjistit, jak nastavit nosnou hydrogelovou vrstvu, aby se v pravý čas, až jí nebude zapotřebí, vstřebala.
Potřebují vyzkoumat, zda se dodané buňky samy začlení do činnosti původních tkání, anebo je k tomu bude nutné chemicky povzbuzovat. Není zatím ani jasné, jestli si nové tkáně samy vytvoří krevní zásobování, nebo se neobejdou bez doplňkové stimulace růstovými hormony.
Vědci také chtějí propracovat metody, jak kmenové buňky přivést i k tomu, aby se proměňovaly v chrupavky a kosti. Tím by se jejich uplatnění dále rozšířilo.
Výsledkem jejich práce by měly být kosmetické zákroky, ale i například oprava kloubů. Potřebné buňky by lékaři brali z kostní dřeně pacienta, a pak je upravili podle potřeby.
Výhodou by tedy mělo být, že organismus nemocného je přijme, protože pro něj nejsou cizorodou součástí.
„Pacient bude mít samozřejmě na výběr - buď se rozhodne pro umělý implantát, nebo si jej na míru nechá zhotovit z buněk vlastní kostní dřeně,“ shrnuje Mao. Podle jeho odhadů bude tato technika k dispozici během jednoho desetiletí.
Co to jsou kmenové buňky
Kmenové buňky jsou dosud nerozlišené buňky v lidském organismu. Mají schopnost přeměnit se v jiné, už funkčně zaměřené buňky - nervové, svalové, kostní…
V dospělém těle jsou kmenové buňky obsaženy například v kostní dřeni. Proto také některým pacientům pomáhá transplantace, neboli přenesení cizí zdravé kostní dřeně do jejich těla.
Lidský zárodek je zčásti tvořen kmenovými buňkami, z nichž se později postaví celé lidské tělo. Tyto zárodečné, neboli embryonální kmenové buňky mají ještě větší rozvojový potenciál než kmenové buňky dospělých osob.
Vědci se postupně učí ovládat vývoj kmenových buněk v laboratoři. Doufají, že je budou používat k tomu, aby jimi opravili poškozené tkáně pacienta.
Podle současných znalostí se zdá, že pro použití při lékařských zákrocích jsou vhodnější kmenové buňky z embrya. Jeremy Mao však chce při svých pokusech zůstat u buněk dospělých osob.
Vzhled manekýnky chtějí nabídnout i dalším ženámi vědci zkoumající kmenové buňky. Kromě vylepšeného poprsí mohou jejich výzkumy přispět také k vyhlazení vrásek, a dokonce i k opravě kloubů.
Hospodářské noviny