Ministryně Filipiová má první zářez na pažbě. Senát včera schválil novou variantu zdravotnických poplatků přijatelnou pro ODS, ovšem pod taktovkou dvou zelených poslankyň. Tohle má šanci projít i ve Sněmovně. Senátoři sice odstranili nejkřiklavější nesmysl - aby 30 korun platili u lékaře ti, co si nevydělávají, čili mládež do 18 let.
Penzistům tu vymoženost ale ponechali. Ani to exministra Julínka neukonejšilo, když osamocen hlasoval proti.
Nemohu si pomoci - Julínkův poplatkový vlastní gól má tak pokračování. Stratégové ODS už teď mohou přemýšlet, jakou šanci to bude mít u voličů, jejichž nezanedbatelnou částí senioři jsou. Vládní strany poslaly veřejnosti signál, jenž v politické řeči lze nazvat bičem na důchodce. To, že v Senátu pro poplatkovou redukci nakonec hlasovali i soc. dem., bylo ve smyslu lepší něco než nic.
Zdravý rozum se však s novou podobou poplatků žalostně míjí. Senát sice včera snížil jejich ochrannou hranici z pěti na dva a půl tisíce pro sociálně ohrožené vrstvy mladých a seniorů. Jenže ta hranice je od začátku paskvil, a to proto, že je paušální, stejná pro ředitele jako prodavačku.
Byl by takový problém stanovit hranici pevně v procentech podle individuálního ročního příjmu, tedy sociálně spravedlivě? V jiných zemích, třeba v Německu, to totiž jde. Ostatně zdravotní pojištění přece máme také vypočítané podle svého příjmu.
Formou poplatků 30 korun jsou u nás lékaři vlastně placeni dvakrát.
Správně by přece ordinace měla tu částku poslat pacientově pojišťovně, na systémovou podporu zdravotnictví. Poplatky by dále měly být započítány do ochranného limitu. Solidárnější a administrativně jednodušší by také bylo platit pevnou částku třeba jednou za půl roku bez ohledu na počet návštěv. A bez placení u specialistů.
Zatímco o technické stránce různých forem připlácení na zdravotnictví lze vést diskuse, v rovině politické jsou poplatky praxí prověřeny. Na své zdraví si lidé koneckonců připlatí.
Byli by ale vděčni i za jistotu, že platí spravedlivě, a to v solidárním prostředí, kde lidské zdraví není rovno běžnému zboží a běžným službám.
Zkrátka bohatší musí podporovat ty chudší, už jen proto, že těch je vždycky víc. A seniorů je v zemi požehnaně. Pokud to vrátí Topolánkovi ve volbách, budou si kvit.
Pavel Verner, Právo
