Předseda senátního zdravotního výboru a současně vážný kandidát na ministra zdravotnictví nejsilnější opoziční strany Tomáš Julínek nedávno napsal:
„Neziskové zdravotnictví, tedy zdravotnictví bez zisku, znamená zdravotnictví chudé a zároveň neefektivní.“
Tato věta svědčí buď o naprostém nedostatku základních vědomostí o fungování zdravotnických systémů vyspělého světa, nebo o pokusu nepravdivě informovat laickou veřejnost.
Nevím, která z obou variant je horší, pravdou zůstává, že ta druhá by svědčila navíc o nízkém stupni morálních kvalit autora.
Každý, kdo má alespoň ty nejzákladnější znalosti, ví, že drtivá většina nemocniční péče je jak ve starých zemích EU, tak v Kanadě a USA zajištěna právě prostřednictvím neziskových subjektů.
Zjednodušeně řečeno tyto organizace nevznikají z důvodu tvorby zisku, jeho akumulace a užití, kde chce majitel, ale proto, aby poskytovaly důležitou veřejnou službu.
Při tom tvoří značná část z nich samozřejmě i zisk a především v USA často ne vůbec malý. Na rozdíl od obchodních společností však tento zisk musí beze zbytku utratit na vlastní provoz, rozšiřování a zlepšování služeb. Díky tomu často dostávají i určité daňové výhody, se kterými obchodní společnosti nemohou počítat.
Obchodní společnosti se naopak všude na světě zřizují proto, aby tvořily maximální možný zisk a ten po zdanění může být použit kdekoliv jinde, tedy mimo vlastní organizaci která jej vytvořila. Majitelé jej mohou využít i k osobní spotřebě.
Neziskový nemocniční sektor ve vyspělém světě tvoří páteřní síť tamních zdravotnických soustav. Tyto nemocnice poskytují vysoký standard lékařských služeb a jejich hospodaření bývá i pod přísnou a průběžnou veřejnou kontrolou.
Naproti tomu nemocnice - obchodní společnosti tvoří jen minoritní doplněk sítí. Neziskové nemocnice mají leckde, především v USA, soukromé majitele, ale ti přijali podmínky, za nichž lze tuto neziskovou organizaci provozovat, tudíž akceptují uložené povinnosti a omezení v nakládání s jejich vlastním majetkem.
Za to naopak získávají finanční výhody. Jde o systém dobře fungující a prověřený mnoha desítkami let.
Naproti tomu senátor Julínek a někteří hejtmani přicházejí s návrhem světově ojedinělého experimentu, kterým je převod prakticky všech českých nemocnic na běžné obchodní společnosti. Neférově matou veřejnost tím, že pletou dohromady problematiku neziskových nemocnic se soukromými lékařskými praxemi, kterých se neziskový lůžkový sektor vůbec nedotýká. A když, tak jednoznačně pozitivně, neboť pro tyto ordinace netvoří nekalou konkurenci, ale naopak jim poskytuje prostor pro spolupráci a provázání péče o společné pacienty.
Nevěřím, že tyto všeobecně známé informace pan senátor neví. Mám nepříjemný pocit, že účelový boj má ne úplně čistý motiv. Všem politikům, zaníceným propagátorům plošné privatizace nemocnic, jde totiž o hájení zájmů velkých investičních skupin či jednotlivců, kteří chtějí nemocnice získat. Mnozí se ani moc netají, že ne proto, aby poskytovali služby pacientům - „charitu“, ale aby vydělávali na své další aktivity.
Do budoucna mohou tyto finanční giganti jednoduše „sežrat“ i stovky soukromých ordinací v jejich širokém okolí, neboť ty v Julínkově konkurenčním modelu nemají šanci uspět. Taková budoucnost určitě není v zájmu soukromých lékařů a znamená i určitou hrozbu pro pacienty.
David Rath, Právo
(Autor je prezidentem České lékařské komory)