Praxe a několikeré dotazníkové výzkumy ukázaly, že komunikace ve zdravotnictví mezi sluchově postiženými pacienty a zdravotnickým personálem často selhává. Problémem se jeví oblast vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, kteří jsou v našich podmínkách nedostatečně připraveni na zvládání poskytování zdravotní péče sluchově znevýhodněným pacientům. V této oblasti je velmi potřebné další vzdělávání zdravotnických pracovníků s cílem dosáhnout, aby sestry a lékaři měli alespoň základní informace, věděli, jak řešit a zvládat různé situace podmíněné jinými životními podmínkami lidí s postižením sluchu. Jedinci s postižením sluchu při návštěvě zdravotnických zařízení narážejí na vícero obtíží a bariér, které nesouvisí prioritně s onemocněním a vyšetřením, ale s komunikací. Hlavním problémem osob s postižením sluchu je vytvoření přiměřené komunikace mezi pacientem a sestrou, mezi pacientem a lékařem, případně dalším zdravotnickým personálem, a odstranění komunikační bariéry.
Záslužným počinem v tomto směru je vydání první slovenské monografie Komunikácia zdravotníckeho pracovníka so sluchovo postihnutými zpracované autorským kolektivem pracovníků Fakulty zdravotníctva Prešovskej univerzity v Prešove (Ľubica Derňárová, Anna Eliašová, Terézia Fertaľová, Marta Jakubíková, Iveta Ondriová, Jana Slaninková). Publikace vznikla na základě řešení projektu KEGA č. 3/6070/08 Komunikácia so sluchovo postihnutými v ošetrovateľskej praxi, MŠVVaŠ SR. Při tvorbě publikace partnersky spolupracovala Spojená škola internátna Pavla Sabadoša v Prešove. Žákům této školy patří poděkování za pravidelnou účast na fotografování a zpracovávaní vybraných posunků tak, aby se s nimi mohli obeznámit nejen studenti zdravotnických oborů, ale i zdravotničtí pracovníci, kterým je tato publikace určena s cílem zefektivnit komunikaci se sluchově postiženým jedincem.
Po formální stránce je monografie dělena na úvod, šest kapitol, závěr, seznam bibliografických odkazů, seznam tabulek a seznam obrázků. V první kapitole Sluchové postižení autoři uvádějí historii péče o neslyšící, diagnózu poruchy sluchu, rozdělení sluchových poruch (podle místa, stupně a etiologie), stupně postižení a popisují kvalitu života neslyšících. Postupy včasné diagnostiky poruch sluchu a odborná pomoc a podpora jsou velmi důležité, protože na tom závisí rozvinutí řeči, pedagogika a úspěšnost rehabilitace takto postižených dětí a možnosti jejich začlenění do společnosti slyšících. Aspekty postižení sluchu jsou velmi široké a tyto skutečnosti nemusí být známé ani slyšícím odborníkům ve zdravotnictví. Pouze málo slyšících si uvědomuje, že zastřešující termín sluchové postižení zahrnuje poměrně širokou skupinu sluchových postižení, přičemž jednotlivá postižení sluchu (nedoslýchavost, ohluchnutí, hluchota) s sebou nesou specifické problémy a potřeby takto postižených jedinců se diametrálně liší.
Sluchové postižení u dětí je obsahem druhé kapitoly. V jejím úvodu jsou probírána specifika psychomotorického vývoje sluchově postiženého dítěte. V dalších podkapitolách se autoři věnují problematice rodiny se sluchově postiženým dítětem, vzdělávání a výchově sluchově postižených dětí a jejich rodin a speciální pedagogice sluchově postižených dětí. Poradenství je u nás na většině foniatrických pracovišť zaměřeno tradičně orálně, tj. preferuje používání artikulované, mluvené řeči, což může ztěžovat efektivní komunikaci v případě komunikace neslyšícího pacienta a slyšící sestry, která posunkové řeči neslyšících nerozumí. Lékaři a sestry u nás všeobecně mají stále ještě často sklon přistupovat k postižení sluchu u svých pacientů pouze po stránce medicínské a „zapomínají“ nebo (buď vědomě, anebo nevědomě) obcházejí jejich psychické a sociokulturní problémy.
Třetí, teoretická kapitola je věnovaná komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem. Autoři probírají rozdělení komunikace a charakteristiku verbální i neverbální komunikace (proxemika, posturika, haptika, kinezika, mimika, gestika) mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem, ale i význam komunikace. Schopnost dobře a efektivně komunikovat by měla patřit k nejdůležitějším schopnostem každého zdravotníka.
Čtvrtá kapitola je zaměřená na komunikaci mezi zdravotnickým pracovníkem a sluchově postiženým. Autoři zde věnují pozornost všeobecným pravidlům komunikace zdravotnického personálu se sluchově postiženými a specifikům komunikace s nimi. Popisují pravidla (zásady) komunikace se sluchově postiženým, včetně zásad komunikace s tlumočníkem. Dále jsou zde popsány formy komunikace sluchově postižených (posunková řeč a orální řeč neslyšících) a kompenzační pomůcky. Znalost těchto všeobecných pravidel a zásad je pro pracovníky ve zdravotnictví velmi důležitá, aby věděli, jak přistupovat k takto znevýhodněným pacientům a řešit někdy náročné situace, jakou může být např. získání informovaného souhlasu sluchově postiženého pacienta.
Následující část knihy je věnovaná komunikaci zdravotnického záchranáře se sluchově postiženým. Pátá kapitola je zaměřena na specifika komunikace zdravotnického záchranáře při vybraných urgentních stavech (úrazy, zlomeniny, krvácení, dopravní nehoda, poranění hrudníku). V šesté kapitole autoři popisují vybrané modelové situace komunikace zdravotnického záchranáře se sluchově postiženým při poskytovaní první pomoci. Autoři na základě zkušeností vytvořili čtyři modelové situace, na kterých popisují průběh komunikace mezi zdravotnickým záchranářem a neslyšícím pacientem. V této části spočívá originalita publikace. V obrazové fotodokumentaci jsou uvedena nejčastější používaná slova promítnutá do posunkové řeči. Tato část publikace představuje významný přínos autorů, a to vzhledem k faktu, že komunikace zdravotnického záchranáře se sluchově postiženým je specifická tím, že v naléhavých situacích není možné zabezpečit přítomnost tlumočníka, takže získání anamnézy bez znalosti alespoň vybraných základních slov posunkové řeči je zvlášť náročné.
Publikace objasňující základy komunikace s pacienty s postižením sluchu představuje dílo, které ve slovenských podmínkách dosud chybělo. Autoři vynaložili záslužné úsilí o další zlepšení přístupu sluchově postižených lidí ke zdravotní péči. Naučit se kvalitně vedenému rozhovoru se sluchově postiženým pacientem je pro pracovníky v ošetřovatelství a zdravotnictví velmi náročná úloha. Vydaná publikace může posloužit k přípravě odborného vzdělávání zdravotnických pracovníků v této oblasti, a to na úrovni středoškolské, vysokoškolské i na bázi specializačního studia.
O autorovi: doc. PharmDr. Pavol Beňo, CSc. Katedra klinických disciplín, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity v Trnave, Trnava (pavol.beno18@gmail.com)