Rentgenem lze diagnostikovat zlomeninu i nádor. Jaké typy existují?

Co je rentgen?

Rentgen (rtg) je zobrazovací zařízení, které se uplatňuje zejména v lékařství, kde slouží k diagnostice široké škály stavů. Přístroj využívá rentgenového záření, které umožňuje pořízení rentgenových snímků kostí a měkkých tkání. Nejčastěji se tedy používá k hodnocení zlomených kostí, ale i jiných zdravotních problémů, jako je například zápal plic nebo rakovina prsu.

Rentgenové záření je elektromagnetické vlnění, které vzniká při přeměně energie rychle se pohybujících elektronů, jež dopadají na povrch kovové elektrody, na energii elektromagnetického záření. Jako zdroj rentgenových paprsků se používá speciální trubice, tzv. rentgenka. Jeden rentgen je jednotka ionizujícího záření.

Krátká vlnová délka a tvrdost jsou tím, co určuje vlastnosti rentgenového záření, čili schopnost pronikat různými objekty, a to včetně lidského těla, vyvolat ionizaci (světélkování) látky, kterou prochází, a způsobit zčernání fotografického filmu. Jen pro zajímavost, vlnová délka rentgenových paprsků je více než tisíckrát kratší než vlnová délka viditelného světla. [1, 2, 3, 4, 5]

Rentgenové záření: využití

Rentgenové záření slouží v lékařství k pořízení snímku vnitřních struktur lidského těla, tedy kostí, orgánů a dalších tkání, což se využívá hlavně pro diagnostické účely. Každá tělesná tkáň absorbuje jiné množství záření, což je důvodem, proč mají na snímcích odlišnou barvu. Kosti a nádory se zobrazují bílé, zatímco měkké tkáně jsou šedé.

Měkké tkáně, kam patří krev, kůže, tuk nebo svaly, umožňují většině rentgenových paprsků projít skrz, nicméně kosti i nádory jsou hustší než tyto tkáně, a tím pádem propouštějí méně paprsků. Pokud dojde například ke zlomenině, na snímku bude vidět černá čára.

Rentgenové záření se dále využívá k ničení rakovinných buněk a buněk poškozených jejich DNA. Tato léčebná metoda se nazývá radioterapie. Nicméně dávka záření určená k léčbě nádorů je mnohonásobně vyšší než dávka používaná pro diagnostické zobrazování. [6, 7, 8]

Jaké typy rentgenů existují?

Existuje několik typů rentgenových záření, která se využívají k pořízení snímků různých částí lidského těla. Některé rentgenové paprsky jsou používány spolu s kontrastní látkou neboli barvivem, které umožňuje, aby snímky byly přesnější a jasnější. Příkladem je baryový klystýr, který slouží k vyšetření konečníku a tlustého střeva. Nejběžnější typy rentgenů přitom zahrnují následující:

• Rentgen kostí (ruky, nohy a podobně): nejčastěji se využívá k hodnocení zlomenin, vykloubených kloubů a artritidy, ale může být také indikován při podezření na rakovinu kostí nebo infekci.
• Rentgen páteře: slouží ke kontrole kostí i tkání páteře a využívá se například k diagnostice degenerativních onemocnění páteře.
• Rentgen hrudníku a plic: rentgen hrudníku slouží ke kontrole abnormalit v srdci, kostech hrudníku i plicích, jako je například zápal plic nebo rakovina plic.
• Rentgen zubů: zubní rentgen je určen ke kontrole zubů a dásní a vyhledání případných kazů a infekce. V zubním lékařství se přitom využívá extraorální nebo intraorální zubní rentgen.
• OPG rentgen: OPG je zkratka pro radiodiagnostickou metodu zvanou ortopantomografie, tedy digitální panoramatický rentgen, který slouží k zachycení snímků obou čelistí, chrupu, čelistních kloubů, čelistní dutiny a dutiny nosní. Používá se především ve stomatologii.
• Rentgen hlavy: rentgenové snímky hlavy lze pořídit k posouzení tumorů, nicméně tento přístup bývá stále více nahrazován skenem CT a magnetickou rezonancí.
• Rentgen břicha: pořízený snímek zobrazuje orgány dutiny břišní, a to včetně ledvin, žaludku, jater a močového měchýře. Slouží zejména k diagnostice stavů, jako jsou ledvinové kameny a kameny močového měchýře.
• Fluoroskopie: tento pojem označuje přímé pozorování pohyblivého obrazu prošlého rtg zářením.
• Mamografie: slouží k pořízení snímků prsní tkáně k hodnocení bulek a diagnostice rakoviny prsu.
• Angiografie: jde o rentgen krevních cév, který je určen k diagnostice onemocnění cév, jako je například ateroskleróza.
• CT sken neboli počítačová tomografie využívá rentgenové paprsky k vytvoření snímků příčných řezů kostí, orgánů a tkání. K vyšetření se také používá kontrastní látka. [9, 10, 11, 12, 13]

Jak probíhá rentgenové vyšetření?

Rentgenové vyšetření je možné podstoupit ambulantně nebo v rámci lůžkové péče. Běžně se tedy provádí v ordinacích lékařů, zubařů, na pohotovosti a v nemocnicích, čili všude, kde je k dispozici rentgenové zařízení.

Pacient je zpravidla požádán, aby si sundal oblečení a šperky, které by mohly narušovat správné zobrazení vyšetřované části těla. Technologický pracovník pak umístí a napolohuje jeho tělo tak, aby bylo možné získat potřebné snímky. Během jejich pořizování je nutné zůstat v naprostém klidu, někdy dokonce se zadrženým dechem, aby byl obraz jasný.

Rentgenové vyšetření zpravidla trvá jen několik minut, pokud se jedná o jednoduchý rentgenový snímek. Zobrazovací metody s použitím kontrastní látky bývají obvykle delší. Po vyšetření se může člověk opět vrátit k běžným činnostem, pokud lékař neurčí jinak. Jestliže byla použita kontrastní látka, měli byste pít hodně tekutin. [14, 15, 16]

Rentgenové záření: škodlivost

Rentgen produkuje ionizující záření, které má potenciál poškodit živou tkáň, nicméně běžné rutinní rentgenové vyšetření by nemělo mít žádné vedlejší účinky vzhledem k množství záření, které se používá. Obecně tedy platí, že rentgenové záření je bezpečné pro lidi všech věkových kategorií.

Riziko se však může zvyšovat s počtem vystavení záření v průběhu života. I tak je pravděpodobnost vzniku rakoviny v důsledku rentgenového záření velmi malá. Přínosy rentgenových snímků však převažují riziko z ozáření vzhledem k možnosti diagnostikovat život ohrožující stavy, jako je rakovina nebo zablokované cévy.

Rentgen v těhotenství

V těhotenství může rentgenové záření poškodit plod, pokud by mu byl vystaven. Rentgenový snímek ovšem nepředstavuje nebezpečí v případě, že zobrazovaná oblast není břicho. Rentgen zubů v těhotenství jako takový riziko tedy nepředstavuje. U těhotných žen je také možné upřednostnit jinou zobrazovací metodu, jako je magnetická rezonance nebo ultrazvuk. [17, 18, 19]

Zdroje: fyzika.jreichl.com, medlineplus.gov, medcz.com, wikiskripta.eu, library.upol.cz, cez.cz, linkos.cz, hopkinsmedicine.org, mayoclinic.org, healthdirect.gov.au, my.clevelandclinic.org, nibib.nih.gov