Náklady raketově stoupají * Téměř 100 miliónů receptů * Ministryně chce šetřit
Když k tomu přidáme odhad lékárníků, že léky zhruba za 10 miliard korun ročně skončí v koši nebo jsou neúčinně předepsány, pak není divu, že lékaři, pojišťovny, ale i pacienti volají po změnách.
„Možná že vše pramení z toho, že ročně chodíme k lékaři v průměru třináctkrát, což je vysoko nad evropský i světový průměr,“ říká uznávaný odborník na léky, doktor Josef Suchopár, bývalý lékový náměstek ministra zdravotnictví.
„Žádná návštěva se přitom neobejde bez receptu. Těch už ročně je předepsáno téměř sto miliónů,“ říká Suchopár. Nejvíc v Evropě chodí k lékaři Maďaři - 19krát za rok. Průměr Evropské unie je sedm návštěv lékařů ročně.
Na vině jsou často i sami lékaři, protože napíší na recept jeden lék, a pacient musí tak každý měsíc k lékaři znovu, aby mu předepsal nové prášky. Přitom na receptu mohou být tři položky.
Více než šest prášků denně škodí
Ministryně zdravotnictví Milada Emmerová soudí, že spotřebováváme léků neúměrně mnoho, a proto chce, aby lékaři byli při jejich předepisování uvážlivější.
„Jestliže někdo užívá i devatenáct prášků za den, pak mu to škodí, a ne prospívá. Už na fakultě nás učili, že více než pět až šest medikamentů denně může zvrátit léčebný účinek,“ říká ministryně.
Zlepšit stav mají nové zdravotní knížky od září letošního roku. Nejdříve je dostanou senioři. V knížkách bude uvedeno, jaké léky pacient užívá a v jaké dávce.
„Každý lékař by tak mohl při předepisování dalšího léku posoudit, zda je opravdu nutný a nebo zda není možné jiný lék pacientovi vysadit,“ uvedla Emmerová.
Ministryně si od zdravotních knížek slibuje snížení ročních nákladů na léky o miliardy. K tomu má přispět i společný nákup léků pro nemocnice nebo zavedení různé obchodní přirážky za léky.
Ty nejdražší ji budou mít nejmenší, ty laciné vyšší. Až dosud je pro všechny léky stejná, činí 32 % z ceny léku a distributoři léků se o ni dělí s lékárníky.
Za hotové nebo na předpis
Část léků na předpis je s doplatkem pacienta, další přípravky jsou volně dostupné. Pacient ročně za ně vydá zhruba 11 miliard korun. Vznikla diskuse, zda by levné léky do 50 korun, které jsou nyní na lékařský předpis, neměli lidé platit v plné výši, aby tak zůstaly peníze na léky drahé.
Vždyť paralen běžně užívaný na horečku a bolest stojí deset korun, což každý jistě má, zatímco nejdražší cytostatika vyjdou na 100 000, ba i víc. „Některé státy v Evropě zkusily jít touto cestou. Brzy ale poznaly, že paradoxně vydávají z veřejných prostředků za léky víc peněz,“ říká doktor Suchopár.
Vysvětluje, že lékař dříve předepsal levný lék na recept. Když ho ale neměl, aby pacient „s něčím“ odešel, předepsal lék dražší. Tak náklady na léky stouply.
Podle doktora Suchopára v některých státech Evropské unie se osvědčil poplatek za každé balení léku na receptu. Kdyby tomu tak bylo i v ČR a například poplatek by byl stanoven na 20 korun, pak automaticky všechny léky do 20 korun by si pacient raději koupil sám.
Nevyplatilo by se mu kvůli tomu jít k lékaři. Z léku, který by stál třeba sto korun, by pak onu dvacetikorunu jako spoluúčast zaplatil. „To vyžaduje politické rozhodnutí,“ řekl Suchopár.
Ministryně Emmerová jasně řekla, že chce nejdříve úspory v resortu včetně léků, a když se ukáže, že peníze nebudou stačit, pak by bylo možné uvažovat o vyšší spoluúčasti pacientů. V minulosti byl také několikrát navrhován poplatek například 20 korun za recept, ale nikdy v parlamentu neprošel.
Ceny se stále mění
Od července se opět změnily úhrady za léky od zdravotních pojišťoven. Znamená to, že za některé pacient připlatí víc, za jiné méně. Běžné léky dražší nejsou.
V lékárnách se může stát, že mají jeden a ten samý lék za různou cenu. Je to tím, že doprodávají staré zásoby podle starých cen a nová dodávka léků už má cenu jinou. Stát chce snížením úhrad léků od zdravotních pojišťoven přimět výrobce, aby snížili ceny. A většinou tomu tak je.
Spor je i mezi výrobci originálních léčiv a generik, tedy levnějších verzí. Výrobci originálních léčiv tvrdí, že bez nich to nejde, výrobci generik soudí, že právě v jejich medikamentech je budoucnost.
*
Výzkum trvá 12 let
* Výzkum a vývoj nového léku trvá v průměru 12 let, zatímco v šedesátých letech to bylo jen šest let. Náklady na výzkum a vývoj nového léku dnes činí 1 miliardu dolarů - ještě v šedesátých letech to bylo jen 200 miliónů dolarů.
* Z desetitisíců nově objevených molekul postoupí pouze 250 do klinického zkoušení a pouze 1 z 5 léků prověřovaných v klinických zkouškách se nakonec dostane k pacientovi.
* Klinické testy nového léku trvají nejméně 4 roky, často až 13 let.
* Klinických zkoušek nového originálního léku se účastní v průměru 4000 jedinců (před 10 lety stačilo jen 400). Bioekvivalenci generika je nutné prokázat na 18-36 dobrovolnících.
* Jen každý třetí nový lék si na sebe vydělá, zaplatí náklady na výzkum.
* Zatímco před deseti lety bylo na trh uvedeno přes 40 nových sloučenin, v loňském roce jich bylo pouze 31.
* Podíl generických léčiv na celkové spotřebě je v ČR několikanásobně vyšší než v ostatních zemích EU. V Česku dosahuje 45 %, ve Francii to je 3-4 %, v Maďarsku 35 %. Průměr patnácti zemí EU je 15 %.
Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Karel Novotný
Chcete redukovat náklady na léky?
1) Zaměstnavatel nebude zaměstnanci proplácet návštěvu lékaře. Zaměstnanec půjde k lékaři za „své“. Tedy vybere si dovolenou nebo neplacené volno nebo si to bude muset nadpracovat. Skutečnost, že Čech jde k lékaři a má to placeno zaměstnavatelem je jeden z důvodů vysoké návštěvnosti lékařů (a tedy i preskripce, protože tou končí každá návštěva). Ono ho to totiž nic nestojí jít k doktorovi a může si v klidu nakoupit.
2) Polatek za návštěvu lékaře 50-100 Kč/návštěva.
3) Poplatek za recept 20Kč.
4) Léčiva, která jsou volně prodejná nebudou automaticky vůbec hrazená.
5) Do volného prodeje se přeřadí léky, které jsou dnes zbytečně na recept.
6) Zavede se poplatek za návštěvu pohotovosti (vyšší než při ošetření v normální době).
7) Nemocenská v prvních 3 dnech nemoci nebude žádná a v dalších dnech se sníží.
8) Zavede se elektronická knížka a preskripce.
9) Pacoši si budou léky v lékárně plně hradit a úhradu si půjdou proplatit na pokladnu pojišťovny (vyloučí se tím dvojí preskripce - úhrada).
Je to jednoduché, ale u nás bohužel utopie. Máme tu socialismus.
Mgr. Jiří Zimák
Jenom pár poznámek z praxe.
1. na receptu mohou být 2 položky, nikoli 3
2. marže na léky není 32% z ceny, tj. z koncové ceny na lékárně, ale z ceny výrobce nebo dovozce, která je podstatně nižší. Takže např. u léku s koncovou cenou 130 Kč je celková marže 32% ne ze 130 Kč, ale z přibližně 94 Kč, navíc je dělená, jak bylo zmíněno, mezi distributora a lékárnu. Součástí koncové ceny je i 5% DPH. Hrubý zisk lékárny je tedy přibližně 18% z koncové ceny, a to ještě pouze v případě uplatnění maximální výše marže, což se ovšem většinou nedělá. Takže průměrný zisk lékárny je tak ještě nižší než 18%. Navíc malé lékárny mají horší podmínky u distributorů, takže jejich zisk je také nižší. Navíc tato obchodní přirážka je teoreticky stejná u Paralenu za 8 Kč i u léků za několik tisíc, což není spravedlivé a znevýhodnňuje to malé lékárny, které „žijí“ právě z těchto levných položek.
**