Na otázky odpovídá Jiří Suttner, mluvčíVšeobecná zdravotní pojišťovny
Domníváte se, že náklady na léky jsou v České republice příliš vysoké?
To nemůžeme komentovat. Musíme se chovat podle toho, jak je nastavena léková politika. Zástupci zdravotních pojišťoven sedí jen v kategorizační komisi, tam se snaží ovlivnit výši úhrad léků. To se nám docela nedaří, když se podíváte na to, že z veřejného zdravotního pojištění se hradí i paralen. S tím nesouhlasíme. Myslíme si, že každý občan by si jednou či dvakrát do roka mohl dovolit takové léky si sám zaplatit. Když se podíváte, kolik tyto jednoduché levné léky stojí pojišťovnu, zjistíte, že jde o desítky milionů korun. Místo toho, abychom hradili léky, které jsou pro lidi nedostupné finančně, jsme povinni hradit levné léky, které ani nespotřebují.
Takže VZP jednoznačně prosazuje spoluúčast pacientů?
Ano, lze to tak říci. Nebo vyjmout ze seznamu hrazených léků ty nejlevnější.
Hovoříte také o plýtvání, poukazujete na to, že stoupá počet předepisovaných balení.
Ano. Nemáme přesnou statistiku o tom, jak se s léky plýtvá. Ale máme informace o tom, jak tento problém vidí Česká lékárnická komora a zahraničí. To jsou děsivá čísla. Odborný odhad je, že pacienti ročně vyhodí léky až za 2,5 miliardy korun, i nenačatá balení. Hovoří se o tom, že ročně se proplýtvá 10-13 procent výdajů za léky.
Za druhé, lékaři ročně zbytečně předepíší léky za dalších 2,5 miliardy. Častá je duplicita v předpisech - stejný lék předepíše praktický lékař i specialista, navíc je zvykem si z každé návštěvy u lékaře odnést předpis. Jinak není pacient spokojen. Plýtvání vlivem nadbytečného předepisování VZP odhaduje také na 2,5 miliardy korun ročně. To je plýtvání ze strany lékařů, vyhazování léků je zase plýtvání ze strany pacientů.
Co ještě zvyšuje náklady na léky?
Tlak farmaceutických firem a distributorů na lékaře. Velké finanční prostředky podle našich informací jdou na podporu prodeje určitých, zpravidla drahých skupin léků. To je veřejné tajemství. Tlak se projevuje i tím, že lékaři předepisují často zbytečně drahé léky.
A lze proti tomu něco dělat?
Pojišťovny se snaží alespoň trochu regulovat nadbytečné předepisování. Tlak na lékaře je minimálně otázka etiky. Na druhé straně slyšíme stále stížnosti lékařů, že nejsou dostatečně zaplaceni. Takže jim to farmaceutické firmy kompenzují.
Výrobci ale říkají, že nejde o tlak, ale o normální podporu prodeje.
Oni tomu tak říkají. Ale to, že lékaři předepisují zbytečně léky, drahé léky, pod tlakem farmaceutických firem, nám neúměrně zvyšuje náklady na léky. To je oněch 2,5 miliardy korun.
Vloni náklady na léky stouply o více než o 10 procent. Proč?
Je to i tím, že do systému vstupují nové léky, které jsou pochopitelně drahé. Ale na druhé straně ministerstvo špatně pracovalo s posledním vydáním lékové vyhlášky. VZP nemohla vést jednání o dohodnutých nejvyšších cenách kvůli zpoždění vyhlášky. Vždy jsme byli schopni dohodnout snížení maximálních cen pro pacienty naší pojišťovny.
Nyní doplatky stanovuje sama ministryně?
Komise byla nejdříve rozprášena stejně jako jiné komise, nyní snad opět funguje, ale čistě formálně. Pojišťovny s tímto stavem nejsou spokojeny. Do lékové vyhlášky se dostaly minimálně dva léky, které kategorizační komisí vůbec neprošly. Komise jen doporučuje, právo rozhodnout má ministryně. Zákon tedy neporušila, ale minimálně porušila nějaké dohody a principy. To se odrazilo i ve stoupajících nákladech na léky ze strany úhrad pojišťoven.
VZP nemůže třeba odmítnout proplatit léčbu nějakým drahým lékem, který byl evidentně předepsán zbytečně?
To lze těžko. Medicínské rozhodnutí lékaře není možné jen tak zpochybnit. Máme sice institut revizních lékařů, ti se snaží dohlížet na předepisování, ale je to těžké. Existuje zde však velká skupina léků, které při předepisování podléhají souhlasu revizních lékařů. Někdy drahé léky ale nejsou schváleny, hledá se jejich levnější ekvivalent.
Máme ale signály třeba o tom, že pacienti v poslední fázi rakoviny, třeba dva týdny před smrtí, dostávají ještě drahá cytostatika, i když už jim život prodloužit nemohou, naopak je ještě zbytečně trápí.
Snažíte se zavést standardy či limity léčby?
Pokoušeli jsme se, ale jsou to jen pilotní projekty. To jsou postupy, které mají vést k tomu, aby se léky neplýtvalo. To je určitá regulace. Bonifikujeme lékaře, kteří se chovají racionálně.
Jak regulace probíhá?
Pokud se některý lékař dostane vysoko nad celorepublikový průměr nákladů na předepsané léky, pak je to důvod, aby tam pojišťovna provedla kontrolu a nechala si vysvětlit, proč ty náklady jsou tak vysoké. Pokud to neumí vysvětlit, nastupuje institut regulace. Lékaři se neproplatí maximum, ale jen určitá část nákladů, jsou na to složité koeficienty. Celý systém úhrad léků je legislativně i po praktické stránce velmi složitý a jen ukazuje na to, že volá už roky po reformě
ALENA ADÁMKOVÁ, Profit