Následující materiál zaslala Zdraví.Euro.cz Zdeňka Vičíková z oddělení lékařské mikrobiologie, Krajské nemocnice Tomáši Bati ve Zlíně. Za publikaci materiálu získává v rámci celoživotního vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Více informací o této možnosti najdete ZDE.
Leptospiróza je akutní horečnaté onemocnění provázené různým stupněm orgánového postižení. Zdrojem nákazy jsou zvířata, řadí se proto mezi zoonózy. Původcem onemocnění je bakterie z rodu Leptospira.
Taxonomie
Leptospiry jsou štíhlé Gaerobní spirochety s četnými závity a zahnutými konci. Podle staršího rozdělení rod Leptospira zahrnuje dva druhysaprofytický L.biflexa a patogenní L.interrogans.L.interrogans se vyskytuje ve 250 serovarech rozdělených podle antigenní příbuznosti do 24 serol.skupin. Poslední systém založený na molekulární taxonomii patogenitu jako taxonomické kriterium neuznává a zavádí větší počet druhů.
Nejdůležitějším serovarem je L.icterohaemorrhagiae, která je původcem Weillovy nemoci, závažného onemocnění s těžkým postižením jater a ledvin. Přenašečem onemocnění je potkan. Další důležité serovary, L.grippotyphosa a L.sejroe, přenáší hraboš polní a myš domácí. Tyto sérovary způsobují tzv. letní chřipku, která bývá označována jako polní, žňová nebo blaťácká horečka. Serovar L.pomona vyvolává horečku ošetřovatelů vepřů.
Diagnostika-přímý průkaz
K přímému průkazu leptospirózy se odebírá krev, moč, u suspektní meningitidy likvor a pitevní materiál.
1. Pokus na zvířetimorče očkované intraperitoneálně. V pozitivním případě zvíře onemocníto se projeví zvýšením teploty a přítomností protilátek v krvi. Z krve a ledvin zvířete lze leptospiry vykultivovat.
2. Kultivační průkazna tekutých půdách s přídavkem králičího séra.
3. Metoda PCRk průkazu leptospirové DNA v krvi, moči nebo likvoru. Metoda byla zavedena a validována v r.2002. Její výhodou je možnost zachytit přítomnost leptospirové DNA už v počátcích onemocnění, kdy protilátky v séru pacienta ještě nelze prokázat.
Diagnostika-nepřímý průkaz
Nepřímý průkaz se provádí z krevního séra, odebírá se akutní a rekonvalescentní vzorekprokazuje se 4násobný vzestup titru protilátek. Při včasném zahájení atb terapie bývá tvorba protilátek opožděna, proto je třeba u podezřelých případů krev na serol.vyšetření odebrat minimálně třikrát v týdenním intervalu.
1.Metoda MATmikroskopický aglutinační testmetoda byla vyhlášena jako závazný ,,zlatý standard“ v diagnostice leptospirózy
2.Metoda ELISApouze jako screeningová metoda, výsledky musí být ověřeny v NRL.
Metoda MATtest se provádí v serologické destičce s nanesenými antigeny, což jsou živé kultury nejčastějších leptospir. Ty si udržuje každá diagnostická laboratoř sama. Antigeny se inkubují s naředěným vyšetřovaným sérem po dobu 2 hodin. Výsledek se odečítá pod mikroskopem v zástinu.
V přítomnosti protilátek se leptospiry přestávají pohybovat, shlukují se, popř.rozpadají na jemná granula. Za titr séra se považuje nejvyšší ředění, které dává alespoň ++ aglutinaci. Za pozitivní se považuje titr 1:400, na vrcholu onemocnění dosahují titry až tisícových hodnot.
Onemocnění:
Klinický obraz onemocnění je necharakteristický, často se považuje za chřipku, horečku neznámého původu, meningitidu, nefritidu nebo hepatitidu. Onemocnění se vyskytuje ve 2 formáchjako forma ikterická a forma anikterická. Inkubační doba je 1-2 týdny s rozpětím 2-26 dnů.
Forma ikterická má těžší a závažnější průběh. V první fázi, tzv.leptospiremické, vzniká náhle horečka, zimnice,třesavka, nevolnost, zvracení, překrvení spojivek, bolesti hlavy a svalů, zejména břicha, zad a lýtek. Horečka trvá 4-8 dnů, poté na krátkou dobu ustupuje.
Ve druhé fázi horečka znovu stoupá, objevuje se meningitida, poruchy funkce ledvin a jater, parenchymová žloutenka, krvácivé i kardiální příznaky, anemie, anurie atd. Klinický obraz popsal v r.1886 Weil , onemocnění se proto označuje jako Weilova nemoc. Jako původce byl odhalen serovar L.icterohaemorrhagiae. Onemocnění má vysokou smrtnost, která se blíží 10% a stoupá s věkem.
Anikterická forma je častější a probíhá zpravidla jako necharakteristické chřipkovité horečnaté onemocnění nebo pod obrazem serózní meningitidy či meningoencefalitidy.
Původcem je L.grippotyphosa a onemocnění se označuje jako polní, žňová nebo blaťácká horečka. I zde často nalezneme známky lehkého poškození ledvin a jater.
Epidemiologie leptospirózy
Zdrojem nákazy jsou divoká i domácí zvířata, která dlouhodobě vylučují leptospiry močí. Člověk se nakazí stykem poraněné kůže nebo neporušené sliznice s kontaminovanou vodou, půdou nebo požitím kontaminované potraviny.
Nákaza může mít profesionální charakter, postihuje často řezníky, zootechniky, pracovníky kanalizace a zemědělce, může k ní dojít i pokousáním či poškrábáním infikovaným zvířetem, zejména hlodavcem. Výskyt leptospirózy je obvykle sporadický. Epidemický výskyt leptospirózy u nás výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény:
1. periodické přemnožování drobných hlodavců
2. v poslední době časté záplavy našeho území, třeba i lokálního charakteru
Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních, bahně, zatopených sklepech apod. zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda kontaminovaná močí nemocných hlodavců je vhodným prostředím pro další přenos leptospir na člověka i zvířata.
Léčba a prevence
Úspěšnost léčby leptospirózy , zejména jejích závažnějších forem, závisí na jejím včasném odhalení a včasném zahájení antibiotické terapie. U mírnějších případů podáváme doxycyklin, amoxycilin, ampicilin, u závažných stavů penicilin G a ampicilin parenterálně. Tyto stavy vyžadují hospitalizaci na JIP, monitorování základních životních funkcí, v některých případech je nutná hemodialýza či umělá plicní ventilace. Lehké formy leptospirózy léčíme symptomaticky.
V prevenci leptospirózy je důležité důsledné provádění deratizace v sídlištích, hospodářských budovách, odchovnách prasat, na jatkách, v kanalizaci, dále zabezpečení zdrojů pitné vody, dodržování základních hygienických pravidel při pobytu v přírodě, používání ochranných pomůcek při práci v rizikových podmínkách apod.
Očkování proti leptospiróze se u nás neprovádí, u osob krátkodobě exponovaných zvýšenému riziku nákazy přichází v úvahu chemoprofylaxe podáváním antibiotik (doxycyklin).
Humánní vakcína proti leptospiróze se používá v rizikových oblastech v Číně, jedná se o celobuněčnou polyvalentní vakcínu z L.interrogans, která byla inaktivována tepelně nebo formaldehydem. Výzkum směřuje k vytvoření subjednotkové rekombinantní vakcíny, která by zajistila dlouhodobější ochranu proti infekci.
Závěr:
Leptospiróza je onemocnění, které představuje nízkou pravděpodobnost nákazy, ale vysoké absolutní riziko, proto se vyplatí její nebezpečí nepodceňovat.
Zdeňka Vičíková, www.Zdravi.Euro.cz
Oddělení lékařské mikrobiologie, Krajská nemocnice Tomáše Bati, Zlín
