Co je to šeroslepost?
Co se dozvíte v článku
Šeroslepost, odborně nazývaná nyktalopie, je stav zhoršeného vidění za nízké úrovně osvětlení. Lidé trpící šeroslepostí mají obtíže vidět při stmívání nebo v noci, což může ovlivnit jejich schopnost orientovat se a vykonávat každodenní činnosti za špatných světelných podmínek.
Pro šeroslepého člověka mohou být výzvou i některé běžné aktivity, jako je například řízení v noci nebo chůze v temných prostorách. Kvůli těmto omezením musí být dotyční jedinci obzvláště opatrní. Pro minimalizaci rizik, která mohou nastat v důsledku těchto potíží, je také často potřeba, aby daná osoba přizpůsobila této poruše svůj životní styl.
Tento stav není sám o sobě nemocí, ale spíše symptomem, který poukazuje na problém ve vizuálním systému. Je důležité pochopit a rozlišit, že šeroslepost je specificky spojená s neschopností vidět v tmavších podmínkách, což ji odlišuje od jiných poruch zraku, které mohou ovlivňovat vidění za denního světla. [1, 2, 3, 4]
Příčiny šerosleposti
Nyktalopie může mít různé příčiny, které se týkají zejména problémů s očima nebo celkového zdravotního stavu. Každá z těchto příčin má přitom své specifické mechanismy a vyžaduje odlišný přístup k diagnostice a léčbě. Obecně je však na vině poškození světločivných buněk v sítnici, přičemž nejčastěji bývají za vzniklé potíže odpovědné následující faktory a zdravotní stavy:
- nedostatek vitamínu A,
- dědičné poruchy sítnice,
- diabetes,
- šedý zákal,
- glaukom,
- přibývající věk,
- refrakční vady,
- oční choroby. [5, 6, 7, 8]
Jaké má šeroslepost příznaky?
Pokud jde o to, jaké má šeroslepost projevy, tak se jedná především o zhoršené vidění za nízké úrovně osvětlení. Jde tedy zejména o potíže s viděním při stmívání, v noci nebo na tmavých místech. Tento problém může být zřejmý například při vstupu do špatně osvětlených místností, kde ostatní vidí dostatečně, ale postižená osoba má značné problémy s orientací a vnímáním detailů.
Dalším typickým příznakem šerosleposti je delší doba adaptace očí na změnu světelných podmínek. Zatímco zdravé oči se rychle přizpůsobí přechodu ze světla do tmy a naopak, lidé s šeroslepostí potřebují výrazně delší dobu, aby se jejich zrak adaptoval na změnu osvětlení. To může způsobit nepříjemné a někdy i nebezpečné situace.
Šeroslepost a řízení
Jedním z hlavních problémů při řízení za tmy je neschopnost jasně vidět silnici, značky a překážky. Řidiči, kteří trpí šeroslepostí mohou mít potíže identifikovat dopravní značky. Stejně tak pro ně nemusí být jednoduché za šera nebo ve tmě, kdy je vozovka osvětlena rozptýleným světlem, rozpoznat chodce a jiná vozidla.
Další významný problém při řízení v noci představuje oslnění. Světla protijedoucích vozidel, pouliční osvětlení a další zdroje jasného světla mohou způsobit dočasnou slepotu nebo oslnění, které je pro osoby se šeroslepostí obzvláště problematické. Jejich oči potřebují delší dobu na přizpůsobení se změnám v intenzitě světla.
Během nočního řízení navíc šeroslepé osoby čelí také zvýšené oční únavě. Při snaze zaostřovat a soustředit se, aby v daných podmínkách lépe viděly, dochází totiž k neustálému namáhání očí, což vede ke snížení koncentrace a únavě. Tento stav může zvýšit pravděpodobnost, že řidič udělá při řízení vozidla chybu, následkem které dojde k nehodě. [9, 10, 11, 12, 13]
Diagnostika
Diagnózu šerosleposti stanovuje oční lékař na základě speciálních vyšetření. V první řadě potřebuje zjistit informace o anamnéze pacienta, takže dotyčnému klade otázky ohledně obtíží s viděním za šera a zajímá ho také, zda se podobné problémy nevyskytují některého člena rodiny. Následně provede několik klinických testů, jejichž cílem je zhodnotit funkčnost oka.
Prvním testem, který zpravidla pacient podstupuje, je měření zrakové ostrosti, který se provádí jednou za normálních a podruhé za zhoršených světelných podmínek. Daná osoba přitom během tohoto testu čte nahlas z tabule symboly nebo písmena různých velikostí.
Poté zpravidla následuje takzvaná adaptometrie, což je vyšetření, které měří schopnost oka adaptovat se na změny v intenzitě světla. Pacient se nachází v tmavé místnosti a je vystaven různým úrovním světla. Tento test sleduje dobu, kterou oko potřebuje k adaptaci na tmu po expozici světlu. Delší adaptační doba může naznačovat problémy s viděním za šera.
Dále si lékař bude potřebovat podrobně prohlédnout sítnici a strukturu oka. K tomuto účelu slouží vyšetření s názvem oftalmoskopie. Ta pomáhá zjistit, zda příčinou šerosleposti nejsou nějaké abnormality či degenerace sítnice. Ještě pokročilejším typem vyšetření, které měří elektrické odpovědi sítnice, je pak Elektroretinografie (ERG).
Kromě těchto testů může lékař provést také krevní analýzu na zjištění hladiny vitamínu A nebo jiných látek, které mohou ovlivňovat zrak. Na základě výsledků těchto vyšetření lékař stanoví diagnózu šerosleposti a navrhne vhodnou léčbu nebo další kroky. [14, 15, 16, 17]
Šeroslepost: léčba
Léčba šerosleposti závisí vždy na její konkrétní příčině a může zahrnovat různé přístupy od změn v životním stylu až po různé lékařské zákroky. Níže uvedené léčebné možnosti mohou být přitom použity buď samostatně, nebo v kombinaci, v závislosti na specifické příčině a závažnosti zdravotního stavu pacienta. Mezi hlavní metody léčby šerosleposti tak patří:
- doplňování vitamínu A,
- léčba základního onemocnění,
- nošení speciálních brýlí a kontaktních čoček,
- genová terapie,
- užívání výživových doplňků,
- zlepšení osvětlení v prostředí, kde se pacient často vyskytuje. [18, 19, 20, 21, 22]
Jak předejít rozvoji šerosleposti?
Prevence šerosleposti je možná pouze za předpokladu, že dané obtíže nejsou vrozené. Obvykle taková opatření zahrnují zejména dodržování zásad zdravé výživy, používání ochrany očí a pravidelné prohlídky u očního lékaře. Všechna tato opatření mohou minimalizovat riziko, že se zdraví očí pacienta časem zhorší.
Jedním z nejdůležitějších kroků v prevenci šerosleposti je zdravá výživa. Konzumace stravy bohaté na vitamíny, zejména vitamín A, je zásadní pro udržení zdravého vidění. Vitamín A se nachází v potravinách, jako jsou játra, mrkev, sladké brambory, špenát a mléčné výrobky. Dostatečný příjem tohoto vitamínu pomáhá udržovat správnou funkci tyčinek v sítnici. Kromě něj jsou ale důležité také další živiny, jako jsou například omega-3 mastné kyseliny, vitamín C a E, které podporují celkové zdraví očí.
Dalším důležitým preventivním opatřením je ochrana očí před jejich poškozením. Nošení slunečních brýlí s UV ochranou pomáhá chránit oči před škodlivým ultrafialovým zářením, které může přispět k rozvoji očních onemocnění, jako je šedý zákal. Dále je důležité vyhýbat se nadměrnému vystavení očí modrému světlu z obrazovek počítačů a mobilních zařízení. Stejně tak je nezbytné používání ochranných brýlí při práci s chemikáliemi nebo při činnostech, které mohou způsobit poranění očí.
Součástí prevence jsou nakonec i pravidelné kontroly a oční vyšetření u lékaře. Díky nim je možné sledovat stav očí a případně včas identifikovat, jestli nedošlo k nějakým změnám na sítnici či ve struktuře oka. Díky včasnému odhalení je pak možné ihned zahájit vhodnou léčbu, aby nedocházelo k dalšímu zhoršení zraku. [23, 24, 25, 26]
Zdroje: nzip.cz, stefajir.cz, mountsinai.org, my.clevelandclinic.org, healthline.com, medicalnewstoday.com, verywellhealth.com, atlanticeyeinstitute.com, medicoverhospitals.in, optometrists.org