Praha - Do měsíce ještě mohou odborníci či lékaři posílat písemné připomínky. Tu klíčovou už včera zveřejnil ministr financí Bohuslav Sobotka: „Materiál jsem ještě nestudoval, bude ale nutné doplnit opatření, která by zabránila zadlužování systému pojišťoven do roku 2006.“
Hlas ministra financí je důležitý, protože pouze on může oddlužit zdravotní pojišťovny, kterým v rozpočtech ke konci roku chybí téměř deset miliard. Sobotka podmiňoval oddlužení sepsáním koncepce, dnes je ale jisté, že mu současná verze nestačí.
|
Celé zněnínávrhu koncepcenajdete ZDE Upozornění: vzhledem ke značné velikosti soboru může jeho otevírání trvat delší dobu. |
Koncepce Emmerové přitom inzeruje několik konkrétních zásahů, které by měly vyřešit aktuální nedostatek financí.
Nejdůležitější novinkou je změna financování nemocnic. Každé z nich by byl v nejbližší době přidělen „globální“ účet. Tím ministerský materiál myslí určité množství financí potřebných k provozu. Pojišťovny by pak byly povinny platit státem stanovenou sumu. Reformní návrh tak mlčky předpokládá omezení počtu pojišťoven: při navrženém systému by se nemocnicím vyplatilo komunikovat jen s jednou.
Konec dluhů?
Autoři koncepce soudí, že globálními účty se podaří zadlužování zastavit. Další peníze navíc proto nežádají. Petr Háva z Institutu zdravotní politiky a ekonomiky, který koncepci připravoval, ale připomíná příklad Kanady: tam vláda nedávno zvýšila zdravotnické výdaje o sedm procent.
Pokud by se zavedly globální účty, zároveň by se ukončil experiment, podle něhož dnes pojišťovny platí nemocnicím částečně podle vyléčených diagnóz (systém DRG).
Taková změna se nelíbí Komisi informatiky a telekomunikací sociální demokracie: „Výsledky DRG jsou jedním z důležitých podkladů pro tvorbu rozpočtů nemocnic,“ brání startující systém předseda komise Jiří Kofránek.
Roli státu posílí i nová pravomoc stanovit síť nemocnic a dalších zdravotních zařízení, která budou mít zvýhodněný přístup k veřejnému pojištění. Smlouvy dostanou téměř automaticky.
V materiálu se ale již nehovoří o spádových obvodech, podle kterých by lidé připadali jednotlivým lékařům či nemocnicím.
Knížky, možná i informace
Emmerová se dál nevzdává ideje, aby všichni pacienti měli zdravotní knížku, do které by se zapisovaly jejich nemoci a léky, jež užívají. Pro začátek by měly být papírové. „Elektronické karty jsou zatím hudbou budoucnosti, až bude obyvatelstvo mentálně připraveno na tuto formu komunikace,“ tvrdí ministryně.
I nadále se Emmerová staví skepticky k tomu, aby pacienti dostávali veškeré podrobné údaje o tom, jak které nemocnice léčí. „Jsem pro to, aby se lidé dozvěděli informace, ale musí být pro ně užitečné,“ tvrdí ministryně. Jen údaje o tom, jak pacienti umírají na jednotlivé diagnózy podle ní může být zavádějící. Čísla by proto podle ní měli posuzovat odborníci. Na dotaz, které jiné informace by se lidé mohli dozvídat, odpověděla vyhýbavě: „Těch užitečných informací je celá řada, třeba výsledky hospodaření.“
Pro příště by ale mohl mít přístup do dokumentace pacientů ombudsman. K tomu Emmerovou inspiroval případ zemřelého hokejového trenéra Ivana Hlinky, jehož manželka se nemohla dostat k informacím o jeho léčbě před smrtí.
Červená niť koncepce
Koncepce nepopisuje konkrétní kroky, měla by však podle Emmerové stanovit strategii, která by se jako „červená niť“ prolínala nově připravovanými zákony.
„Není to koncepce, je to soubor náznaků, jejichž autorství bych spíše přisoudil Járovi Cimrmanovi,“ říká uznávaný zdravotnický expert Pavel Vepřek. „Jako červená niť se v ní spíše táhne představa, že lidé jsou nesvéprávní, že nemají právo na informace, že nemají právo rozhodovat o tom, jakou zdravotní péči poskytovat.“
Podobně smýšlí i stínový ministr zdravotnictví za opoziční ODS Tomáš Julínek: „Více než program, co je třeba udělat, je návrh sepsaný panem Hávou pouhou metodikou, jak napsat koncepci.“
Aleš Vojíř, Petr Holub, Hospodářské noviny, 16.11.2004