Koncepce zdravotnictví, kterou ministryně zdravotnictví Milada Emmerová předložila veřejnosti, obsahuje zásady, které před nedávnem tak rozlítily nejen zdravotnickou veřejnost - zejména však ty, kterých se to nejvíce dotýká: tedy soukromé ambulantní lékaře.
V koncepci, která je nepřehledným a zbytečně obsáhlým materiálem, je zcela jasně řečeno, že se počítá s integrací ambulantní péče s nemocničními organizacemi, s „globálními rozpočty“ pokrývajícími péči ambulantních specialistů v rámci „integrovaného zdravotnického systému“ a podobně.
Je tedy jisté: se zestátňováním privátní sféry se nadále počítá, technika tohoto procesu je ale v materiálu úmyslně zatajena.
Není však těžké ji odhalit. Je obsažena v tomto vzkazu: Buď se, ty jeden zdravotnický kapitalistický vykořisťovateli, přidáš k nám, anebo zkrachuješ.
A proč? Ti, kteří to myslí upřímně, ho totiž nehodlají nadále financovat z prostředků, který náš pracující lid každým měsícem naplňuje odvody na zdravotní pojištění.
To tedy je jedno ohnisko palby. A to druhé?
Kraje, jak známo, dnes zřizují a transformují bývalé okresní nemocnice a v některých místech i komplexy ambulantních služeb, například polikliniky. Vzniká tak systém „krajem zřizovaných ambulantních služeb“ propojených s nemocnicemi.
Ten je, bohužel, často doprovázen neopodstatněným upřednostňováním
„krajského“ majetku nad „cizím“, což je v rozporu se zásadami trhu těchto služeb a se zásadami spravedlivé konkurence.
Je to absurdní, ale kraje tímto počínáním vytvářejí „integrovaný zdravotnický systém“ a realizují zdravotní politiku obsaženou v koncepci ministryně Milady Emmerové.
Privátní lékaři jsou tedy skutečně pod dvojí palbou a je potřeba jednoznačně odpovědět na otázku, zdali jsou objektem určeným k likvidaci, či nikoli.
Doufám, že nikoli, neboť základem funkčně i finančně efektivního zdravotnictví není stát nebo kraj, ale pouze svobodný, zodpovědný lékař, který plně ručí za svoje úspěchy i případné neúspěchy.
Jan Šťastný, Hospodářské noviny
Autor provozuje praxi soukromého patologa