Co byla španělská chřipka?
Co se dozvíte v článku
Španělská chřipka byla nejvážnější chřipková pandemie, jaká byla kdy zaznamenána. Ve dvacátém století zasáhla celý svět a zanechala za sebou desítky milionů obětí. Největšího vrcholu dosáhla španělská chřipka mezi lety 1918 a 1920.
Mezi nejpostiženější země v Evropě patřilo Československo a Rakousko. Pandemie krutě dopadla i na další kontinenty a nevyhnula se jí ani odlehlá místa na světě, jako je například Grónsko. Z oblasti Aljašky, Nového Zélandu nebo Brazílie pak pochází tělní pozůstatky obětí španělské chřipky, ze kterých získali výzkumníci důležité informace o této nemoci.
Původcem španělské chřipky byl chřipkový virus typu A, konkrétně šlo o virus prasečí chřipky sérotypu H1N1. Šlo o podobnou chřipku, jakou známe dnes, jen byla mnohem agresivnější a smrtelnější. Lidé neumírali na samotnou chřipku, nýbrž na vážné následky, které způsobovala (hlavně zápal plic).
Lékaři se navíc domnívali, že se jedná o bakteriální infekci, a projevy španělské chřipky byly mylně připisovány jakési agresivní bakterii. Zejména v zemích českých a rakouských byl v tehdejší době vážný nedostatek lékařů a medicína ještě nebyla zdaleka na takové úrovni jako dnes. Na to, že se jednalo o virové onemocnění, se přišlo až ve 30. letech 20. století. [1, 2, 3, 4]
Jak dlouho trvala španělská chřipka?
Oficiálně se uvádí, že trvala přibližně 2 roky (mezi lety 1918 a 1920). Její vrchol pak trval 9 měsíců, kdy zemřelo nejvíce osob s touto nákazou. Španělská chřipka probíhala charakteristicky ve vlnách, konkrétně se uvádí čtyři vlny:
- 1. vlna (jaro 1918–léto 1918) – nejmírnější, lidmi byla podceňována, zasáhla hlavně Itálii, Španělsko a Velkou Británii,
- 2. vlna (podzim 1918) – španělská chřipka udeřila v plné síle, výrazně vyšší počet obětí,
- 3. vlna (leden 1919–únor 1919) – další silná vlna,
- 4. vlna (1920) – poslední významná vlna.
Za oficiální konec španělské chřipky bývá považován konec roku 1920, kdy už byla valná většina populace promořena a vybudovala si imunitu vůči této infekci. Kolem roku 1925 se španělská chřipka zařadila mezi běžná sezónní respirační onemocnění. Z následků španělské chřipky se svět ovšem vzpamatovával ještě desítky let. [5, 6, 7]
Španělská chřipka: počet obětí
Kolik za sebou zanechala španělská chřipka úmrtí? Počet obětí španělské chřipky není přesně definován. V rozličných pramenech se uvádí, že se počet obětí pohybuje mezi 30–100 miliony, což je velmi široké rozmezí. Mortalita se tedy pohybovala mezi 3–5 %. Pro srovnání, u dnešní chřipky se uvádí smrtnost 0,1 %. Obecně se dá ale říct, že španělská chřipka vzala více životů než první světová válka.
Skladba obětí španělské chřipky byla velice neobvyklá. Většině infekčních chorob totiž podléhají staří lidé a osoby s oslabenou imunitou, u španělské chřipky tomu bylo naopak. Nejvíce obětí bylo ve věkové skupině 20–35 let.
Dnes se většina výzkumníků domnívá, že k tomu docházelo v důsledku tzv. cytokinové bouře. Jedná se o přehnanou imunitní reakci, která častěji nastává u lidí s robustní imunitou. [8, 9, 10]
Španělská chřipka v Čechách
České země patřily k těm, které zasáhla španělská chřipka v Evropě nejzávažněji. Jako první česká oběť španělské chřipky bývá uváděn koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova, který nemoci podlehl ve věku 25 let (září 1918). Co se týče celkového počtu českých obětí, ten bývá odhadován na 44–75 tisíc civilistů a 2–5 tisíc vojáků. [11]
Jaký mívala španělská chřipka průběh?
Španělská chřipka se šířila vysokou rychlostí a byla vysoce nakažlivá. Jaký měla španělská chřipka průběh? Obvykle se objevily tyto příznaky:
- horečka,
- ztížené dýchání a lapání po dechu,
- silné pocení,
- bolesti svalů a kloubů,
- nechutenství.
U 10–12 % nakažených nastala smrt po 1–6 dnech od začátku propuknutí příznaků. Otázka je, proč zrovna tato chřipka byla natolik agresivní? Odpověď přinesla až moderní medicína 21. století.
Američtí virologové zjistili, že virus španělské chřipky obsahoval tři různé geny, které mu umožnily aktivně se množit v plicích nakaženého člověka. Virus běžné chřipky se totiž množí hlavně na sliznicích krku, nosu a úst. Z toho důvodu vedlo tolik případů španělské chřipky k těžkým zápalům plic. V kombinaci se zmiňovanou cytokinovou bouří končilo mnoho nákaz fatálně. [12, 13, 14]
Španělská chřipka: léčba
V době probíhající španělské chřipky neexistovaly žádné účinné léky, kterými by šla tato nemoc léčit. Lékaři se proto soustředili hlavně na mírnění klinických příznaků a na také na prevenci, která si kladla za cíl zpomalit už tak rychlé šíření španělské chřipky.
Doporučovalo se hlavně odpočívat na lůžku, přikládat zábaly na hrudník a užívat alkohol jako dezinfekci. Z pohledu zamezení dalšího šíření nemoci neměli nemocní chodit do společnosti a podávat si s ostatními lidmi ruce při pozdravu. [15, 16]
Španělská chřipka: roušky a opatření
Obdobně, jako se roušky nosily během pandemie COVID-19, se toto opatření zavádělo i během pandemie španělské chřipky. V některých zemích se nenošení roušek údajně pokutovalo. V Evropě se ovšem příliš nenosily, protože to bylo považováno za kontroverzní. Z dalších opatření se zaváděla izolace nakažených, zvýšená hygiena rukou a zavírání veřejných budov. [17]
Proč zrovna španělská?
Proč se španělská chřipka nazývá zrovna španělská? Na první pohled by se mohlo zdát, že to odkazuje na původ nemoci. Protože došlo k šíření španělské chřipky v období, kdy probíhala první světová válka, panovalo mezi válčícími státy podezření, že je některý z nich zodpovědný za úmyslné šíření choroby.
Španělsko bylo jedinou zemí, ve které v té době nefungovala cenzura, a místní média se snažila otevřeně hovořit o nebezpečnosti španělské chřipky. Mnoho lidí si tak začalo tuto epidemii nevědomky spojovat se Španělskem a nemoc tak získala přívlastek „španělská“. [18, 19]
Zdroje: cdc.gov, ncbi.nlm.nih.gov, onlinelibrary.wiley.com, sciencedirect.com, academic.oup.com, jstor.org, citeseerx.ist.psu.edu, journals.tubitak.gov.tr, future-science.com, dspace.cuni.cz