„Desetina vědy, která se v Česku dělá, má světovou úroveň, další třetina je průměr, který neuráží. Zbytek měl být dávno odstřižen od státních financí, protože nemá výsledky,“ říká Marek Blažka z Rady vlády pro vědu a výzkum.
Česko ve vědě a znalostní ekonomice až na výjimky nevyniká, protože do ní investuje výrazně méně než vyspělé země. Politici navíc s omezeným rozpočtem špatně hospodaří.
Peníze nerozdělují univerzitám a výzkumným ústavům podle přísných mezinárodních měřítek jako jinde v Evropě. O miliardy korun se soutěží podle měkkých domácích pravidel.
Velké sumy stále míří k vědcům, kteří se za léta bádání mohou chlubit jen provinčními výsledky.
Investice bez výsledků
Za každý milión investovaný do vědy Česko získává méně světových objevů - ať už jde o prestižní publikace, citace či patenty - než vyspělé země.
Každý patent či světová publikace tak vyjde Čechy výrazně dráž než například Finy, kteří přitom mají na objevy mnohonásobně víc peněz. V Česku je přitom bádání díky výrazně nižším platům a službám levnější. Finové ale na rozdíl od Čechů platí jen vědce, kteří mají světové výsledky.
Žádnému z polistopadových kabinetů se dosud nepodařilo přísná světová měřítka do české vědy zavést. „Lobbování podprůměrných nakonec vždy uspělo. Ten, kdo je dobrý, si peníze získá jinde. Vyjednávací prostor ovládají ti horší,“ přiznává Marek Blažka.
Pravidla, podle nichž se peníze rozdělují, to potvrzují. Práci v prestižním časopisu, na které stráví vědec roky, se přikládá stejná váha jako studii napsané na zakázku pro ministerstvo. „Systém skutečně přináší víc peněz > ,“ uznává místopředseda Akademie věd Vladimír Nekvasil.
| Jak se na úroveňsoučasné vědy dívánedávno vyznamenanýimunolog prof. Václav Hořejší?Čtěte ZDE |
Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn se snaží od příštího roku měřítka v české vědě přitvrdit. I on už však ustoupil tlaku. Lokální výsledky, jako například zmíněné studie pro ministerstva, které často nemají s vědou nic společného, budou dál bodovat.
Váha skutečných objevů se jen mírně posílí. Světově uznávaná publikace bude mít čtyřikrát vyšší hodnotu než ministerská analýza.
„Z výzkumné komunity byl značný tlak, aby se přihlíželo i k výsledkům bez světového dopadu,“ připouští Jahn.
Malá domů
O rozdělení značné části peněz na vědu však nerozhoduje Jahn, ale ministerstva. A právě tam se na světová měřítka nehledí. Z veřejných zakázek a grantů přitom mohou vědci získat výrazně víc peněz než jim přinesou špičkové světové publikace a patenty z běžného vědeckého rozpočtu.
Česká televize před časem upozornila, že ministerstvo práce zaplatí téměř 28 miliónů korun poradci expremiéra Vladimíra Špidly Martinu Potůčkovi na zkoumání soudržnosti české společnosti.
Pokud by se při financování vědy posuzovaly jen výsledky světového významu, Potůček by ze státního rozpočtu takové peníze nezískal. Ve světové databázi ISI Thomson, kde se sledují všechny významné časopisy, se totiž jeho práce neobjevují. Není však sám.
„Podstatná část českého výzkumu je zveřejňována v nesledovaných časopisech,“ upozorňuje Rada vlády. Společenské vědy vycházejí z mezinárodních srovnání nejhůř. Za světovým průměrem zaostávají o 56 procent.
Se světem se Češi naopak mohou srovnávat v matematice, kde průměr převyšují, a v inženýrství a medicíně, v nichž se mu přibližují. Na světové poměry má však Praha takových oborů málo.
„V Maďarsku nezaostává žádný obor víc než o polovinu. Výkony Dánska, Finska a Nizozemska dávají naději, že i malé neanglicky mluvící země mohou dosahovat vynikajících výsledků,“ upozorňuje vládní analýza. Podmínkou je však dát státní peníze tam, kde je šance na světové objevy.
„Kdo nepublikuje v Americe, toho není třeba brát vážně a dávat mu peníze ze státní pokladny. Akademie věd se bude zasazovat, aby se peníze rozdělovaly jen mezi ty, kdo mají světové výsledky,“ slibuje Vladimír Nekvasil.
Marek Blažka však upozorňuje, že právě Akademie věd se snažila, aby se při hodnocení braly v úvahu i výsledky mimo databáze světové vědy.
Senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška je přesvědčen, že nejlepší by bylo nechat každý obor hodnotit uznávanými světovými experty a na základě toho rozdělovat státní peníze.
„V Británii to nedávno udělali a do nejvyšší kategorie, která zaručovala růst rozpočtu, se dostalo asi jen deset univerzit či ústavů. V každé další skupině peněz výrazně ubývalo,“ říká Zlatuška.
Je však skeptický, že by se podobně přísné síto dalo nastavit v Česku. „Lidé jsou zvyklí hrát malé domů. Česká věda se ale nepohne z místa dřív, než začnou taková pravidla platit.“
Lenka Zlámalová, Hospodářské noviny