Co je toxoplazmóza?
Toxoplazmóza patří mezi nejčastější lidské parazitické choroby v České republice. Za vznik tohoto onemocnění je zodpovědný prvok jménem Toxoplasma gondii, který se řadí mezi vícehostitelské kokcidie a napadá veškeré buňky kromě červených krvinek. Může parazitovat na většině teplokrevných živočichů včetně člověka, definitivním hostitelem jsou však kočkovité šelmy.
Pro člověka může být nebezpečná hlavně toxoplazmóza u koček, protože jejich domácí mazlíčci šíří toto onemocnění prostřednictvím svého trusu. Infikované kočky totiž společně se stolicí vylučují oocysty, které jsou velice odolné a ve správném prostředí mohou zůstat infekční klidně i jeden rok. Inkubační doba toxoplazmózy je poté zhruba 5–20 dnů.
Jak se člověk může nakazit?
- Prostřednictvím kontaminované vody a potravin
- Při manipulaci se syrovým masem
- Při nedostatečné tepelné úpravě masa
- Při vyklízení kočičího záchodu
- Při konzumaci ústřic a dalších mořských měkkýšů
- Na pískovišti znečištěném kočičími výkaly
- Velmi vzácně krevní transfuzí nebo při transplantaci
Jaké má toxoplazmóza příznaky?
Zhruba v 80–90 % případů probíhá toto onemocnění zcela asymptomaticky a u zdravých pacientů tedy toxoplazmóza projevy většinou nevykazuje nebo jsou pouze mírné. Ohroženy mohou být naopak těhotné ženy a lidé s oslabeným imunitním systémem, mezi které patří třeba pacienti po ozařování nebo transplantaci orgánů či HIV pozitivní pacienti.
Možné příznaky toxoplazmózy:
- Bolest hlavy
- Velká únava
- Malátnost
- Zvětšení lymfatických uzlin
- Projevy podobné chřipce
- Zápal plic
- Myokarditida
Tkáňové cysty přežívají v organismu několik měsíců nebo dokonce po celý zbytek života. Některé pacienty může trápit oční toxoplazmóza neboli retinochoroitida, což se projeví třeba jednostrannou bolestí oka, různými poruchami zraku nebo záněty sítnice.
Jelikož nebezpečný prvok často napadá nervovou soustavu, především u pacientů s AIDS nebo lidí s oslabenou obranyschopností toxoplazmóza vyvolává závažné poškození CNS. To způsobuje křeče, poruchy vědomí a motoriky, parézy hlavových nervů, bolesti hlavy, vznik encefalitidy nebo další závažné komplikace.
Jaké může mít toxoplazmóza následky?
Podle některých odborníků, jako je například Jaroslav Flegr a jeho tým, existuje souvislost mezi latentní toxoplazmózou a změnami lidské osobnosti. U některých jedinců údajně toxoplazmóza v mozku může způsobit prodloužení reakční doby, vznik psychických poruch, zvýšení agresivity a vztahovačnosti nebo třeba snížení sociální inteligence či pudu sebezáchovy.
Toxoplazmóza v těhotenství
Jestliže otěhotní žena, která má již toxoplazmózu v těle, nehrozí plodu žádné velké nebezpečí. Problém nastává tehdy, pokud se maminka nakazí poprvé až v průběhu těhotenství, a to především během prvního či druhého trimestru, kdy se miminku formují orgány. K přenosu na plod dochází zhruba v polovině případů akutní primoinfekce.
V nejhorším případě může těhotenská toxoplazmóza vést k potratu či odumření plodu. Vrozená toxoplazmóza u dětí způsobuje nepříjemné zdravotní komplikace, mezi které patří například:
- Hydrocefalus
- Křeče
- Kalcifikace v mozkové tkáni
- Těžké záněty sítnice
- Anémie
- Slepota
- Hluchota
- Spasticita
- Mentální retardace
- Epilepsie
U žen, které již toxoplazmózu prodělaly nebo se u nich akutní infekce projeví až po 28. týdnu těhotenství (ve 3. trimestru), k přenosu na plod nedochází.
Toxoplazmóza test
Test na toxoplazmózu se většinou provádí ve formě vyšetření pacientovy krve. V České republice se nejčastěji používá KFR neboli komplement fixační reakce. Dále je důležité také stanovení specifických protilátek třídy IgG a IgM.
U nastávajících maminek se přítomnost toxoplazmózy testuje jedenkrát v průběhu těhotenství, a to pomocí sérologického vyšetření. Zda se nemoc přenesla také na plod je možné otestovat díky vyšetření plodové vody či fetální krve.
Léčba toxoplazmózy
Mírné a bezpříznakové formy toxoplazmózy není třeba nijak speciálně léčit, případně je možné užívat léky na podporu imunity. V závažnějších případech se podává pyrimethamin nebo sulfadiazin. Co se týče těhotných pacientek, vždy je nutné poradit se o léčbě s odborníkem, který doporučí, jak dále postupovat.
