Až čtyřicet miliard se ve zdravotnictví ročně proplýtvá. I když se je podaří ušetřit, nutné budou další změny.
Julínkova reforma zdravotnictví vzbuzuje v poslední době velké vášně. Málokdo si však uvědomuje, že i když se ji podaří prosadit, nejpozději do osmi let se zdravotnictví dostane znovu do krize.
Cílem reformy je zefektivnit systém, v němž se točí přes dvě stovky miliard korun. Z nich se desetina, a podle některých odhadů až pětina, tedy dvacet až čtyřicet miliard korun, utratí zbytečně. Jen na léky putuje ročně pětatřicet miliard, což z českých pacientů dělá nadprůměrné spotřebitele.
Reformátoři upozorňují, že když se zdravotnictví nechá v dosavadním stavu, během tří let se zdravotní pojišťovny dostanou zase do finančních problémů. Nyní se naopak těší relativně dobrému zdraví, ke konci loňského roku na svých účtech evidovaly plusových 23 miliard korun. Ovšem zase taková výhra to není. „Lepší by bylo, kdyby měly pod kontrolou dohromady 34 miliardy korun, což je dvouměsíční polštář na platby,“ vysvětluje šéf pojišťovny Metal-Aliance Vladimír Kothera.
Motivace i odpovědnost
Pokud se Julínkovy reformní zákony proboxují parlamentem, získá ve druhém pololetí příštího roku devět zaměstnaneckých či resortních zdravotních pojišťoven své soukromé vlastníky. K privatizaci formou aukce je přivede dosavadní management pojišťoven.
Prodávat budou akcie nově založených dceřinek, kam převedou aktiva i pasiva včetně smluv s klienty i se zdravotníky. „Bylo by ovšem dobré, kdyby vláda za prodej stanovila odpovědnost správním orgánům i motivační program, aby nedocházelo k účelovým operacím,“ připomíná Kothera.
Privatizace pojišťoven se však o víkendu poněkud zkomplikovala. Lidovci se totiž na svém sjezdu v Pardubicích rozhodli, že ji budou blokovat.
Reforma předpokládá vznik Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami, který vznese poslední slovo k novým majitelům. Regulátor posoudí původ kapitálu i jeho výši, byznysplány i návrhy budoucích členů vedení pojišťoven.
Protože akcie VZP bude i nadále držet stát, privatizovat se bude jen třetina trhu. Julínkův reformní tým se dušuje, že lidé o nic nepřijdou - naopak díky novým zákonům prý budou jejich práva posílena. Pojišťovny budou nuceny zajišťovat lékařskou péči v jasně dané vzdálenosti od bydliště a v případě plánovaných operací i ve vymezeném termínu. Nároky pacientů pak budou vymahatelnější než dosud.
2,2 miliardy zpět za sedm let
„Formu aukce jsme zvolili jakožto transparentní způsob prodeje, který povede k co největším výnosům,“ upřesňuje náměstek ministra zdravotnictví Pavel Hroboň. Resort předpokládá, že prodej pojišťoven vynese 10 až 15 miliard korun.
Za každou průměrně velkou pojišťovnu se zhruba 300 tisíci klienty by tak mělo na účtu přistát inkaso okolo jedné a půl miliardy korun. Týdeník Ekonom zjistil, že ocenění takové pojišťovny nyní dosahuje 2,2 miliardy korun. Návratnost investice se pak odhaduje na sedm let.
Vedle původních zakladatelů by se o zdravotní pojišťovny mohly ucházet finanční skupiny, jako je třeba PPF, J&T, Penta, Appian, RPG či SPGroup, které již zájem opatrně připouštějí. Pravděpodobně budou vznikat i zbrusu nové instituce, aktuálně se spekuluje třeba o příchodu investora z arabského světa.
Horké křeslo
Úspěch privatizace bude jednoznačně závislý na schopnostech nově zřízeného Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami a samozřejmě především na člověku, který ho povede. Náměstek Hroboň nechtěl předčasně spekulovat o jménech, důležitější prý je, jakými pravomocemi bude vybaven nejen regulátor, ale i jeho šéf.
V kuloárech se již čile skloňuje jméno Lucie Bryndové, která na poslední mezinárodní konferenci International Health Summit vedla sekci regulátorů a patří do týmu občanského sdružení Reforma zdravotnictví.cz. To v roce 2004 založil Julínek spolu s Hroboněm a Tomášem Macháčkem. V každém případě to křeslo bude, zvlášť v reformním roce, mimořádně horké.
Přetrvává nestabilita
Právě do soukromých vlastníků zdravotních pojišťoven, jejichž úkolem bude co nejefektivněji nakupovat péči,vkládá reforma velkou naději. A i když VZP zůstane ve státních rukou, bude nucena držet krok s konkurenty. „Kdyby se podařilo plýtvání omezit aspoň na polovinu, byl by to úspěch,“ míní náměstek ministra zdravotnictví Pavel Hroboň.
Ani ušetřené peníze by ale nestačily, aby byl systém v plusu. Zcela jistě bude v příštích letech sílit tlak na růst mezd zdravotníků.
Na výdaje bude tlačit i rozmach nových technologií a síť zdravotnických zařízení se také nepodaří nějak zvlášť rychle přizpůsobit. Vždyť u rušených nemocnic si politici velmi rádi přihřívají svou polívčičku. A hlavně - náklady porostou, i kdyby se podařilo účelně vynaložit každou korunu. Prostě stárneme, a kdo je v důchodu, neplatí daně a taky častěji potřebuje lékaře.
I reformátoři tedy přiznávají, že jejich kroky udrží systém ve stabilitě jen šest, maximálně osm let. A to není až tak vzdálený okamžik, aby si ho každý nedovedl bolestně představit. „Všechny zdravotnické systémy nyní fungují jako průběžné. Téma jejich udržitelné stability bychom chtěli nadhodit i při našem předsednictví EU,“ říká Hroboň.
Celý článek si můžete přečíst na serveru týdeníku Ekonom nebo ZDE.
Marcela Alföldi Šperkerová, Ekonom
