Jak se vám líbil slavnostní večer Sestry roku v novém prostředí?
Prostředí se mi líbilo, je příjemné, důstojné a tvoří určitě významnou součást celkového dojmu. Musím ale říci, že důležitější jsou pro mě lidé, v tomto případě sestry, protože právě pro ně se slavnostní večer pořádá. Jsem rád, že se během večera dobře bavily a zaslouženě si užily příjemné chvíle se svými kolegyněmi.
Funkci ministra zdravotnictví zastáváte již více než rok. Kus práce máte za sebou. Co považujete za svůj největší přínos?
Rozhodně ekonomickou stabilizaci zdravotnictví. Pokud mají zdravotnická zařízení zabezpečené financování, mohou se věnovat podstatě své práce, jíž je péče o pacienty. V případě sester to platí dvojnásob, jsem si dobře vědom, že spíše než o práci jde u nich o poslání. Myslím, že sestry daleko nejvíce ocenily pětiprocentní zvýšení platových tarifů, které umožnila úhradová vyhláška na rok 2015. Vím, že to není mnoho, ale po několika letech stagnace je to jasný signál, že si jejich práce vážíme a počítáme s nimi.
Počítáte s kontinuálním navyšováním platů sester i v budoucnu?
Máme začátek roku, je proto ještě příliš brzy na to, abych mohl zodpovědně říct, jestli a o kolik se budou příští rok zvyšovat platy. Dobře vím, že péče o pacienty je náročná po stránce odborné i psychické a personál si určitě zaslouží odpovídající ohodnocení. Musíme však vycházet z reálných finančních možností systému. Pokud se bude ekonomice dařit tak, jak předpovídají prognózy, další navýšení platů si budeme moci dovolit a určitě to uděláme.
Jak se vám v ministerské funkci daří úročit své mnohaleté zkušenosti ředitele fakultní nemocnice?
Po více než roce ve funkci ministra mohu říct, že bez zkušeností z nemocnice řídit tohle ministerstvo snad ani nejde. Manažer bez těchto zkušeností by si musel připadat jako Neználek, který se nedopatřením ocitl v Říši divů. Zdravotnictví je plné protichůdných požadavků, klíčové je proto získat nadhled a nebát se rozhodnout i v situaci, kdy je jasné, že nesklidím všeobecný potlesk. Obrazně řečeno ale musí člověk zůstat nohama na zemi, ani ministr není pánbůh, který nejlépe ví, co je dobře a co ne.
Dlouhodobě říkáte, že vaší prioritou je dosáhnout stabilního prostředí ve zdravotnictví. V kterých oblastech se vám to podařilo? Kde zatím ne?
Zdravotnictví bylo v posledních letech vystaveno neustálým změnám a škrtům. Ty žádnou stabilitu nepřinesly. Můj názor je, že dnes máme kvalitní a fungující zdravotnictví, které potřebuje hlavně klid a opravu několika chyb. První, kdo reálně zaznamenal pozitivní změnu, byli poskytovatelé lázeňsko-rehabilitační péče. Dnes lázně hlásí, že jsou z problémů venku. Kladná čísla z výsledků hospodaření nemocnic za loňský rok potvrzují, že nemocnice fungují, jak mají. Před dokončením je zjednodušení systému specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, které ulehčí vstup do oboru mladým lékařům.
Určitý klid vneslo samozřejmě i zvýšení platů. Velký problém dřímá v systému úhrad za poskytnutou zdravotní péči, který vyřeší projekt DRG Restart. Fér je ale přiznat, že reálný výsledek bude vidět až za několik let.
Nejen lékaři, ale i sestry odcházejí do zahraničí. Máme přehled, které sesterské odbornosti mizí nejvíce? Jak sestry motivovat k tomu, aby neodcházely?
Navštěvuji nemocnice v krajích a stejnou informaci mám z první ruky. Nejprve musíme zmapovat, jaké sestry a kde chybí, bez toho nejde dělat nic smysluplného. Je samozřejmě jasné, proč lékařský i nelékařský personál odchází například do Německa nebo Rakouska. I když budeme platy zvyšovat, úrovně, jakou nabízejí zmíněné státy, jen tak nedosáhneme. Ministerstvo zdravotnictví tohle nedokáže vyřešit škrtem pera, zlepšíme systém vzdělávání a případně uvažujeme o dalších opatřeních. Můj názor je, že motivace sester je hlavně v rukou managementu zdravotnického zařízení, který je s nimi v denním kontaktu. Sestry nebudou odcházet jinam, pokud budou spokojené. Motivace není přece jen o penězích, důležité je i příjemné pracovní prostředí a ocenění jejich dobré práce.
Jak hodnotíte systém vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků? Sdílíte názor, že vysokoškolsky vzdělaná sestra je sice lékaři rovnocenným partnerem, ale odmítá převlékat lůžko?
V systému vzdělávání nelékařů máme určitě resty, které musíme dohnat. Můj názor je takový, že dobrá sestra je lékaři partnerem bez ohledu na to, zda má, či nemá vysokoškolské vzdělání. Nemám nic proti tomu, aby se sestry vzdělávaly na vysokoškolské úrovni, jejich práce se tím ale nemění. Všeobecná sestra má své kompetence, které vykonává a mezi něž patří i péče o lůžko pacienta. Má-li někdo větší ambice, musí nejdřív ukázat, že na to má schopnosti. V kaž dém případě máme spousty šikovných a erudovaných sester, stačí jim dát prostor, aby se mohly projevit.
Jak se díváte na úroveň našeho zdravotnictví z pohledu pacienta?
Kvalita zdravotní péče je u nás jedna z nejlepších v Evropě, ostatně i proto je po našich lidech v zahraničí poptávka. Pohled pacienta bude vždy subjektivní, nemůže objektivně posoudit kvalitu léčby. Rozumím ale tomu, že s léčbou nemusí být z různých důvodů spokojen a nemusí se mu líbit prostředí, ve kterém je ošetřován. Když procházím naše nemocnice, je vidět, že i když se snaží, investice do budov musely jít v posledních letech stranou. Byl jsem ale potěšen, když jsem nedávno četl průzkum, který říká, že většina pacientů je s kvalitou našeho zdravotnictví spokojená.
K ochraně zdraví a bezpečnosti zdravotníků při práci byla mimo jiné přijata směrnice 2010/32/EU, která nabádá k prevenci poranění ostrými předměty ve zdravotnických zařízeních. Jejím cílem je předcházení poraněním v co nejbezpečnějším pracovním prostředí. Jak se daří ji naplňovat?
Popravdě řečeno v ČR jsme tuto směrnici ani příliš nepotřebovali, prostředky ochraňující zdraví při práci se tady začaly zavádět už dříve i bez ní. Dnes se začínají více používat zdravotnické prostředky s automatickým nasazováním bezpečnostních krytů, což riziko poranění značně snižuje, a to je důležité. Statistická čísla říkají, že za loňský rok bylo v ČR lehce přes tři tisíce poranění ostrými předměty, příští rok už budeme moci vyhodnotit, jestli počet poranění klesl.
V kauze nedávno odsouzené rumburské sestry opět vyvstala otázka, zda a jak více zabezpečit používání a přístup k draslíku. Nepřipravuje MZ v této problematice nějaké zpřísnění (např. povinné užívání nízkokoncentrovaných roztoků draslíku)?
Podobné případy samozřejmě sledujeme a snažíme se udělat vše pro to, aby se v budoucnu nic podobného neopakovalo. Ministerstvo zdravotnictví dělá dlouhodobou retrospektivní analýzu s následným metodickým doporučením. Systémová opatření samozřejmé snižují riziko lidské chyby, jde-li někdo na pracoviště s cílem uškodit, cestu si vždy najde, tomu se bohužel nedá stoprocentně zabránit.
Co byste ošetřovatelskému povolání závěrem popřál?
Aby nikdy neztratili optimismus a lidský přístup k pacientům. Pečovat o nemocné není žádná legrace a někdy je těžké pracovat s úsměvem. Závěrem bych ještě poděkoval všem účastnicím soutěže Setra roku, u mě to totiž vyhrály všechny a jsem přesvědčen, že podobných adeptů na vítěze je mezi nimi většina.