Úvod

S lehkou parafrází literárního klasika na rtech musím konstatovat, že… tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným! Žádný pozvolný, nadějí a teplem vonící přerod z jara do léta, hups, po zimě rovným skokem do letního horka! Nemám v plánu věnovat květnový sloupek předpovědím počasí nebo nekončícím lamentováním nad aktuální situací na poli okluzních front, potřebovala jsem pouze malý oslí můstek… Není to ani 14 dní, co jsem se přesně po dvaceti letech dostala do „spárů“ vás, zdravotníků. Ne že bych pohrdala preventivními prohlídkami či neřešila více či méně závažné stomatologické problémy, natolik si svého zdraví vážím. A najednou jsem se těsně po Velikonocích ocitla na nemocničním lůžku, přímo pod okny, vedle topení… „Pod okny“ sice vypadá lákavě, lze totiž také chápat jako „s výhledem“ do poměrně malebného areálu nemocnice, skutečností ale byl nekončící, tu mírnější, jindy ostřejší poryv větru. Naštěstí zde bylo ještě ono zmíněné „vedle topení“, na které jsem pravidelně „odkládala“ tu levou, tu pravou, jindy obě dolní či horní končetiny. Ani aktuální počasí, ani drobné provozní problémy spojené s hospitalizací však ve skutečnosti stále nejsou hlavní pohnutkou pro zaměření mého sloupku. Napínám? Dobře, přestávám! I přes počasí, i přes strach z hospitalizace, i přes všechny kritiky, které na adresu zdravotnictví mnohdy dští rozhorlení jednotlivci či média, já osobně nemůžu svůj pobyt v nemocnici hodnotit jinak než kladně! Příjem na kliniku bezproblémový, proložený lehkým