Na ministerstvu zdravotnictví jste působila téměř deset let jako hlavní sestra republiky. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Na své působení na MZ ČR vzpomínám docela ráda. Byla to pro mě zcela nová praxe, přinesla mi nové životní a profesní zkušenosti, a také nová role. Upřímně musím říct, že mne tato role určitě obohatila.
Jaké úkoly jste ze své pozice nejčastěji řešila?
V době mého působení na ministerstvu se kontinuálně řešil téměř katastrofický nedostatek personálu, převážně všeobecných sester. Na tento nedostatek sester se pak nabalovaly další problémy, které byly řešeny průběžně. A k této pozici pak samozřejmě patří i běžná agenda a úkoly na MZ ČR, které se týkají všech jejích pracovníků.
Vzpomenete si ještě někdy na tuto dobu a například při jakých příležitostech?
Vzpomínám často, především při pracovních setkáních, konferencích aj. Přece jen to pro mne byla doba téměř 10 let práce a to z paměti vymazat nelze. Vzhledem k tomu, že se v ošetřovatelství stále něco děje, ať už v negativním, nebo pozitivním slova smyslu, vždy si pro sebe formuluji svá řešení… Po všech mých profesních zkušenostech by bylo asi neobvyklé, kdybych neměla svůj názor.
Za vašeho působení ve funkci hlavní sestry vznikla první koncepce ošetřovatelství pro ČR. Jak s odstupem let hodnotíte další vývoj českého ošetřovatelství až do současnosti? Naplňují se vaše tehdejší domněnky, předpoklady a nastavené strategie?
Ano, první Koncepce ošetřovatelství vznikla v té době, a to ve skupině Rada pro rozvoj ošetřovatelství, kterou jsem si na MZ ČR prosadila. Rada pracovala s obrovským nadšením, zcela dobrovolně jako poradní orgán hlavní sestry. Současná Koncepce je pro sestry potřebný institut, a mě moc těší, že ta původní se stala dobrým základem pro koncepce následující. Lze tam nalézt mnoho společného.
Prestiž povolání sestry se zvyšuje, stupňuje se odborná náročnost jak v období přípravy na povolání, tak výkonu profese, zvedají se kompetence sester a hovoří se o jejich dalším navyšování, rostou nároky na samostatnost sester. Jak všechny tyto „požadavky“ či předpoklady pro výkon práce sestry vnímají samy sestry?
Prestiž jistě stoupá se zvyšujícím se vzděláním a registruji, že roste i ve vědomí občanů, nezdravotníků. Ale stále trvá fakt, že o prestiž a její udržení se musí sestry snažit také samy. Jinými slovy, jak se sestry chovají, tak je společnost vnímá a přijímá. Kompetence jsou dané vzděláním, legislativou, jen někdy a někde nejsou správně chápány lékaři. Myslím, že sestry vnímají požadavky a kompetence správně. Vývoj v ošetřovatelství je kontinuální a nutný, jako ve všech ostatních oborech.
Můžete se na podkladě svých životních profesních zkušeností pokusit předpovědět další vývoj „české ošetřovatelské scény“? V kontextu vzdělávání, kompetencí, pracovních podmínek apod.
Nerada bych dělala unáhlené předpovědi, ale ošetřovatelství jako obor bude zcela jistě povyšovat, a to nejen v kompetencích, a pevně doufám, že se to pozitivně odrazí i na pracovních podmínkách sester.
K datu 1. 11. 2013 byla obnovena funkce hlavní sestry ČR. Na co byste svou nástupkyni předem ráda připravila, co jí třeba i poradila?
To, že byla znovu tato staronová funkce obnovena, je správné. Ve zdravotnických zařízeních působí hlavní sestry nebo náměstkyně pro nelékařská povolání, a proto i na MZ ČR je taková funkce potřebná – z nelékařských oborů sestry tvoří nejpočetnější pracovní skupinu a potřebují svého nejvyššího reprezentanta, který řeší jejich problémy v širším kontextu.
Jedním z důvodů znovuvzkříšení této pozice byla snaha zakomponovat do struktury ministerstva zdravotnictví také reprezentanta nelékařů, obhájce jejich zájmů, přímé spojení mezi nelékaři samotnými a řídícím orgánem, ombudsmana… Výrazným impulzem k tomuto kroku byly mimo jiné i výsledky šetření ČAS zaměřené na ověřování pracovních podmínek sester v ČR, které poukázaly na alarmující nedostatky. Domníváte se, že je v silách jedné ženy a jejího týmu zajistit více než sto tisícům zdravotníků lepší profesní budoucnost? A za jakých podmínek?
Šetření České asociace sester ukázalo mnohé nedostatky, které je potřeba řešit komplexně, a to i z pozice hlavní sestry MZ ČR. Úkolů je mnoho a není v silách jednoho člověka, aby vše vyřešil. Záleží i na týmu hlavní sestry a také na spolupráci s profesními organizacemi.
U příležitosti desátého ročníku soutěže Sestra roku (pozn. red.: proběhl v roce 2009; letos byl vyhlášen již 14. ročník) jste v rozhovoru pro náš časopis zmiňovala kvalitu vzdělávání českých sester, jejich renomé mimo naši republiku, zvyšující se kompetence a zároveň obavu některých sester přijmout v souvislosti s tím i větší díl odpovědnosti apod. Byla jste od té doby nucena nějak korigovat tento svůj názor?
Stále platí to, že české sestry jsou v zahraničí přijímány velmi dobře, protože jsou vzdělané, kreativní a umějí vyřešit různé akutní situace, se kterými si jiné sestry neporadí. S kompetencemi jde ruku v ruce odpovědnost, kterou si sestry v současnosti více uvědomují. Ono bohužel nic nejde tak rychle, jak si člověk představuje a přeje.
Co byste vzkázala nebo popřála nové hlavní sestře ČR v souvislosti s jejím jmenováním do funkce?
Nové hlavní sestře MZ ČR přeji dobré spolupracovníky, spoustu štěstí, pevné nervy, úspěch ve zvládání pracovních úkolů a především tolik potřebné zdraví!
R