Vážení čtenáři,

endokrinologie byla u nás delší dobu trochu problematickým oborem. Již v dávné minulosti byla považována za „pavědu tmářů“, kterou se přisluhovači imperialismu snažili stavět do protikladu k jedině správné nervistické teorii (která ke škodě věci byla spojována s geniálními pracemi I. P. Pavlova). Z toho pramenila i pozice endokrinologie v tzv. jednotném socialistickém zdravotnictví. Je s podivem, že dozvuky tohoto „racionálního“ přístupu přetrvávají někdy i v současné době. Odráží se to např. i v ochotě zdravotnických pojišťoven hradit odbornou endokrinologickou péči (problémy s úvazky endokrinologů). Vývoj však naštěstí prosazuje zcela odlišné přístupy. Předně endokrinologie se stala dynamickým oborem, který svými principy „prorůstá“ v současné době prakticky všechny obory medicíny. Již od svého původu endokrinologie zahrnula do svých základních algoritmů veškeré poznatky moderní vědy počínaje kybernetikou (princip zpětné vazby začala používat v běžné klinické praxi údajně již před tím, než Wiener – otec kybernetiky – tento princip povýšil na základ oboru) a jako jeden z prvních klinických oborů začala využívat nových přístupů genetiky. V současné době je vhodným modelem pro aplikaci populárního principu prediktivní – preventivní – personalifikované medicíny. Klinika samozřejmě zajímá především praktická stránka. Z tohoto hlediska je nutno zdůraznit jednoznačné potvrzení současných epidemiologických poznatků, že endokrinní choroby (v praxi především nemoci štítné žlázy