OTÁZKA: Máte představu, kolik je v České republice profesorů vašeho věku?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Určitě jsou, ačkoli ne v mém oboru. Neznám čísla, ale je tu trend, že se docenty a profesory stávají stále mladší doktoři. U nás to tak nebývalo, profesorem se stávali kolegové většinou až v pokročilém věku, v době, kdy už byli přednosty klinik a nebyl tu nikdo, kdo by jim v tom bránil... Naopak například ve Spojených státech je věk 40 let dobou, DO které by se člověk měl stát profesorem. Je to logické – jestliže jedinec nastoupí akademickou dráhu, není důvod nenaplnit do tohoto věku potřebná kritéria, aby mohl po zbytek života jako profesor pracovat.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Co vašemu jmenování předcházelo? Dá-li se to pojmenovat jinak než práce, práce a zas práce... Je to spíš záležitost osobních ambicí, nebo si vedoucí klinik vytipují vhodné adepty?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Tak samozřejmě dotyčný musí učit – v pregraduální i postgraduální výuce – a věnovat se výzkumné činnosti. Tedy dosáhnout určitého počtu publikací a zejména určitého ohlasu svých prací, citovanosti. Ambice musí být, protože je to hodně práce – každý článek zabere půl roku až rok života, a pokud jich má člověk napsat dvacet třicet... Bez podpory vedení by to nebylo možné. Když jsem děkoval zde na klinice, řekl jsem, že titulu Ph. D. může člověk dosáhnout sám, pokud je šikovný, k habilitaci potřebuje určitou míru podpory, ale k profesuře je třeba mít kvalitní tým. Tým lidí, kteří vám pomáhají, podporují vás, pracují za vás, když přednášíte v zahraničí, dodávají vám výsledky – a samozřejmě je třeba mít i podporu vedení. Je to systematická práce.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Co přinesl profesorský titul vám a klinice?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Pro mě osobně se nic nemění – ani v mém postavení na klinice, ani jinde. Pro kliniku to důležité je, protože jde o jeden z parametrů, jak kvalitně se tu pracuje. Jestliže výukové pracoviště není schopno produkovat odborníky s akademickým titulem, pracuje špatně. Pokud tam během několika let přibude deset nových Ph. D., tři docenti a jeden profesor, znamená to, že klinika je úspěšná.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Je profesura důsledkem vaší spolupráce se světem, nebo vám k ní naopak otevírá?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Tak v tomto ohledu nový titul neznamená vůbec nic. V titulech je zmatek, v různých zemích mají různé. My máme podobný systém jako v Německu, ale v Anglii či Francii mají zcela jiný. V zásadě platí konsensus, že ti, kteří se zvou do zahraničí, aby přednášeli, se stejně všichni titulují „profesore“, ať tento titul mají, či ne. Renomé v zahraničí s titulem vůbec nesouvisí.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Máte nyní v plánu vylepšit nějak oblast pregraduálního nebo postgraduálního vzdělávání v gynekologii a porodnictví?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Největší rezervu pregraduálního systému vidím v tom, že studenti jsou málo zapojeni do praktické výuky. Je to tradice, že se čeští studenti chodí na stáže „dívat“ a jsou překvapeni, když odjedou na stáž zahraniční, kde jsou od rána do večera začleněni do klinické práce: pracují s pacienty, jsou odpovědní za vizity, asistují při operacích, dokonce se podílejí na vědeckých projektech... U klinických oborů je to přitom naprosto stěžejní, má-li student pochopit, o čem daná práce je.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Vedou se nějaká jednání s fakultou, aby se náš tradiční typ výuky změnil směrem k modernějšímu a praktičtějšímu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Samozřejmě ano, ale je to i politická záležitost. Studenti mají silné v akademickém senátu a těžko projde dramatická změna, která by byla v jejich „neprospěch“. Studenti si hájí svůj volný čas, chtějí sportovat, učit se na zkoušky, ne trávit celé dny na klinice.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Nepřednášíte jen medikům, ale také veřejnosti. Jak jste spokojen s úrovní všeobecné informovanosti o svém oboru?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
V našem oboru je situace velmi dobrá. Sexualita, antikoncepce, těhotenství či porod jsou populární témata – naopak někdy přetřásaná až do absurdity. Ve srovnání se zahraničím jsme na tom také dobře, zejména oproti některým státům jižní Evropy, kde je vysoká religiozita a mnohá z těchto témat jsou tabu.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Vnímáte pozitivní vliv osvěty ve své klinické praxi – například v lepším záchytu onkologických nemocí?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Informovanost je jedna věc a vlastní dopad věc druhá. Jinými slovy: něco jiného je vědět a něco jiného chovat se podle toho. Portugalsko například investuje velké prostředky do osvěty, ženy dokonce mají zdarma hormonální antikoncepci, a přesto je zde v rámci Evropy nejvyšší podíl těhotných v dospívajícím věku. Je to dané tradičním modelem rodiny – dospívající dívka porodí, dítě vychovává babička. Co se týče onkologické prevence, zejména karcinomu děložního hrdla, máme velmi špatné výsledky. Ne proto, že by nebyla osvěta, ale dlouhodobě chyběl organizovaný screening. Důsledkem toho je, že část populace chodí pravidelně na gynekologickou prohlídku s relativně zdravým čípkem, zatímco druhá část nebyla u gynekologa deset patnáct let, z čehož se rekrutují pokročilé zhoubné nádory.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: S pacientkami se pojí i odlišný problém. Stoupá počet žalob proti gynekologům. Proč je zrovna váš obor vystaven tolika útokům?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Hodně je to dáno charakterem oboru, protože se jedná o citlivé věci, jako je zachování plodnosti, zdraví rodičky a dítěte. Jestliže má dítě nějakou vadu nebo poškození, často bývá obtížné posoudit, jak a proč k tomu došlo: Bylo to z důvodu genetické vady? Obtížného porodu? Dalo se tomu předejít? Například v Anglii už téměř nevidíte gynekologa Angličana, nikdo tento obor nechce dělat právě z důvodu velkého počtu žalob a nutnosti vysokých pojistek.
Gynekologii tam provozují zejména lékaři z rozvojových zemí. Roztáčí se tím ale obludná spirála. Čím dál více právníků se specializuje na tuto oblast, ve které se soudí o velké částky, probíhá čím dál více sporů, odborníci z těchto exponovaných specializací utíkají a noví se rozhodují pro jiné. Ale (a o tom se málo mluví) strašák v podobě možné žaloby s nejistým výsledkem také významně ovlivňuje léčebné postupy v běžné klinické praxi – stoupá například počet císařských řezů.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Máte s tímto „strašákem“ osobní zkušenost?**
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Já naštěstí ne, jsem si ale vědom toho, že se všichni pohybujeme na tenkém ledu. Medicína jde strašně rychle kupředu, léčebné postupy se rychle překonávají a nejsou jednotné – vždy jde říct, že to šlo udělat jinak. V mnoha případech nelze stanovit jeden optimální postup pro konkrétního pacienta.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Jakou roli zde hraje schopnost komunikace s pacientkou? Nemají v tomto ohledu lékaři deficit, protože se to pořádně neučí?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Podle mě se v této oblasti přeceňuje možnost edukace. Jistěže do studia medicíny patří základy etiky a komunikace. Ve své praxi ale vidím, že nejvíc záleží na osobnosti lékaře. Jsou lékaři s přirozenou sociální a komunikační dovedností, kteří okamžitě vycítí, jak mají s pacientem jednat – na koho být přísnější, na koho laskavější. Jiní tuto schopnost nemají a velmi obtížně ji nahrazují naučenými schématy.
V rámci postgraduální výuky pak velmi záleží na týmové spolupráci. V zahraničí to už dávno vědí a váží si prosperujících týmů, u nás se tato skutečnost velmi podceňuje. Tým je přitom něco, co se buduje dlouho, má svou hierarchii, musí zde být zastoupeni lidé různého věku, vzdělání, schopností, pohlaví... Když tým funguje, vše jde daleko lépe. Lidé v něm cítí vzájemnou podporu, začnou jinak komunikovat, vycítí to i pacienti.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Něco ve smyslu amerických seriálů jako Chicago Hope?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Přesně tak. Dokonce bych řekl, že u nás tento model může fungovat spontánněji než v Americe, kde je více vyjádřená individualita, zatímco v nás je přirozená slovanská pospolitost. Vztahy v týmu se ale budují mnoho let. Spolupracovníci si na sebe musí zvyknout, někteří odejdou, protože tam nepatří, a místo nich přicházejí jiní. Představa, že se na kliniku nasadí nový primář nebo přednosta a ten za rok vybuduje špičkový tým, je utopie.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Proč jste si vůbec zvolil gynekologii jako obor?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Omylem. Původně jsem měl přislíbené místo na 2. interní klinice, kde jsem fiškusoval, ale nebylo to jisté. Byli jsme tehdy z mnoha stran přesvědčováni, že v Praze místo neseženeme, takže když jsem dělal státnici z gynekologie a porodnictví a tehdejší přednosta docent Bendl mi nabídl místo zde, vzal jsem to. Dnes jsem moc rád, že jsem si vybral pestrý obor, ve kterém je zastoupena jak interní medicína, tak chirurgie.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Ženy dnes masivně užívají hormony – nejprve k zabránění početí (antikoncepce) a regulaci menstruačního cyklu, později k vyvolání početí (umělé oplodnění), posléze k odvrácení problémů spojených s menopauzou (HRT). Nezneužívá naše společnost hormonální léčbu? Postupně se vytrácí přirozenost cyklu, početí, porodu, stárnutí. Někdy se ptám, zda nemenstruující žena, uměle se oplodňující, bez podléhání rytmičnosti, je ještě ženou...
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Málo se ale zmiňuje, co tato hormonální léčba umožnila. Zrovnoprávnění žen a jejich zapojení do společnosti umožnila právě antikoncepce. To, že žena může plánovat, kdy bude mít děti a kolik jich bude mít, je obrovský pokrok, který se dnes považuje za samozřejmost. Dobře indikovaná hormonální léčba významně zlepšuje kvalitu života velké části ženské populace, která by jinak měla výrazné obtíže. Léčba sterility a asistovaná reprodukce umožňuje početí a porození zdravých dětí tisícům párů. Je pravda, že to vše klade na ženy velké nároky – ale hormonální léčba je jen prostředkem.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Nechybí vám někdy mužští pacienti?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Vzhledem k tomu, že jsem mužské pacienty téměř nepoznal, to nemůžu posoudit. Ale vcelku mi vyhovuje, že sám nemůžu mít většinu nemocí, které zde léčím.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Váš otec Václav Cibula je spisovatel. Zdědil jste po něm umělecké geny? Působí na vás nějak múzy?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Bohužel ne. Musí to být krásné mít talent. Snad se projeví přes generaci, u mé dcery, která dlouhodobě směřuje k umění, i když spíše k herectví a zpěvu.
23.10.2009 11:35:55
OTÁZKA: Jaké máte dlouhodobé profesní plány? Čeho byste chtěl ve své profesorské funkci dosáhnout?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. David Cibula, CSc.
Chtěl bych v klidu pracovat ve svém oboru – onkogynekologii. Využít výjimečné situace kvalitního týmu kolegů, zázemí velké nemocnice a prestižní lékařské fakulty, velkého objemu poskytované péče, výsledků a mezinárodních kontaktů, pracovat na udržení kvality naší práce a na dalším rozvoji některých témat v onkogynekologii. Ačkoli se zdá, že je to skromné přání, jeho splnění je velmi komplikované – zvlášť v době, kdy je nejistá existence některých pražských nemocnic, omezený jejich rozvoj a nejasná jejich specializace.
23.10.2009 11:35:55