Důkaz, že úkaz, že chorobu nezpůsobuje stres, ale bakterie, si vyžádal netradiční postup
Gastroenterolog Barry Marshall a patolog Robin Warren bydleli už několik let každý v jiném koutě Austrálie, když se 3. října sešli na přátelské večeři v Perthu. Právě tam zastihl někdejší blízké spolupracovníky telefonát ze švédské Královské akademie se sdělením, že dostali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu pro rok 2005.
„Je to krásný pocit oficiálně se dozvědět, že jste byl oceněn, je to něco jako schvalovací razítko,“ reagoval profesor Warren. „Ale už pár měsíců jsme v to věřili, protože to bylo tak trochu zřejmé.“
Marshall byl podle vlastních slov šokován. „Věděl jsem, že to tenkrát byl skutečný a vzrušující objev, ale na druhé straně jsem nečekal, že se za něco takového dává Nobelova cena.“
Profesor Warren pracoval na počátku 80. let jako patolog v Královské nemocnici v Perthu a věnoval se kromě jiného také zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Už v roce 1979 pozoroval v žaludku mnoha pacientů malou neznámou bakterii. Při analýze vzorků mu vyšlo, že ji hostí asi polovina všech lidí, u části z nakažených se vyskytly i záněty a vředy.
Izolovali bakterii
Warrenovy práce zaujaly mikrobiologa Marshalla, jenž přednášel na Západoaustralské univerzitě ve stejném městě. Společně se vrhli do práce. Když měli asi stovku vzorků zanícené tkáně ze žaludků a dvanácterníků pacientů, kteří trpěli vředy, podařilo se Marshallovi bakterii izolovat a pěstovat ji v laboratorní kultuře. Vypadala jako šroubovitý červíček se svazkem neposedných bičíků na jednom konci.
Oba lékaři získali podezření, že zánět, jenž vzniku vředů vždycky předcházel, vyvolávala jejich bakterie, avšak stále neměli jistotu. V té době totiž medicína považovala žaludeční a dvanácterníkové vředy, vleklou a úpornou chronickou chorobu, za následek stresu a nesprávného životního stylu.
Léčila se dietou, klidem a v pokročilejších případech operací. Znamenalo to sice zhoršení kvality života pacientů, ale předcházelo se tak riziku vzniku rakoviny.
„Přesvědčení, že vředy způsobuje stres a životní styl, bylo tak zakořeněné, že nikdo nechtěl uvěřit, že za to může bakterie,“ vzpomínal Marshall. „Museli jsme se s tím vytasit z tak tajemného místa jako Perth v Austrálii, aby si toho vůbec někdo ráčil všimnout,“ poznamenal kysele při vzpomínce, jak kolegové přijali jejich tezi, že původcem onemocnění je bakterie, která později dostala vědecké jméno Helicobacter pylori.
Vypil preparát z žaludku pacienta
Po třech letech od zjištění, že se téměř u každého případu vředové choroby vyskytovaly v ohnisku ony bičíkaté bakterie, nezájem specialistů už Marshall nevydržel. Sám vypil bakterií infikovaný roztok, aby se nakazil, a dokázal tak svou teorii. Samozřejmě onemocněl.
„Měl vždycky smysl pro příšerný humor,“ komentovala to jeho manželka. „Něco jsem o té historce s napitím také četl, ale bylo to snad až příliš absurdní,“ řekl Právu gastroenterolog Petr Kocna z Fakultní polikliniky na Karlově náměstí v Praze, jenž se výzkumem H. pylori už dlouho zabývá.
V roce 1985 ale Marshall s Warrenem opravdu publikovali v časopise Medical Journal of Australia šokující odbornou zprávu, jež mohla nést titulek Jak jsem se nakazil žaludečními vředy.
Dvojice tvrdohlavých vědců v ní detailně popsala, jak Marshall z biopsií (odběrů nakažené tkáně) nemocných lidí získal laboratorní kulturu podezřelé bakterie, jak ji úspěšně namnožil a jednoho dne nebezpečný roztok vypil.
Následoval výčet projevů postupující infekce včetně již legendárního snímku biopsie z Marshallova nakaženého žaludku osm dní poté, s viditelně narušenou tkání a spoustou čile se množících malých černých bakterií. Chladná první reakce odborníků se dala čekat: Marshall je přece známý excentrik.
Oba vědci si však byli svou věcí jisti. Vršili důkazy, jezdili po přednáškách. Marshall byl dokonce před deseti lety v Praze, kde o svém a Warrenově objevu přednášel. To už ale byla „vina“ bakterie H. pylori na zánětlivých procesech trávicího ústrojí všeobecně přijímána.
Medicína rychle akceptovala léčebné výsledky. Z vleklé a nepříjemné choroby s nejistou prognózou se stala poměrně snadno léčitelná záležitost. Bakterie je citlivá na antibiotika, a tak se dnes žaludeční vředy dají už spolehlivě vyléčit silnými prostředky.
Dnes se výzkum H. pylori soustřeďuje na mechanismus, jakým trávicí trakt napadá. Bakterie má na svém povrchu látku zvanou peptidoglykan, která dráždí molekuly Nod1 uvnitř buněk žaludeční stěny a vyvolává zánět.
Ne všechny kmeny bakterie však dokážou peptidoglykan do buněk dostat. Nebezpečné jsou jen ty, které jsou vyzbrojené aparátem připomínajícím injekční stříkačku. Jen takové bakterie dokážou žaludek „napíchnout“ a vyvolat zánět, vředy a možná i rakovinu.
Warren s Marshallem svým objevem podepřeli dnes již všeobecně přijímaný názor, že bakteriální nákaza může stát za celou řadou onemocnění včetně aterosklerózy nebo revmatoidní artritidy. Právě za otevření nových obzorů, je Nobelův výbor poctil nejprestižnějším oceněním, jaké vědec může získat.
Alexandr Petrželka, Právo