Co je vpáčený hrudník?
Co se dozvíte v článku
Vpáčený hrudník neboli pectus excavatum je odborný název pro vrozenou vývojovou vadu, při které dochází k propadnutí hrudní kosti směrem k páteři. S tímto onemocněním přitom souvisí také další deformace okolních pevných struktur. Zpravidla se jedná o symetrické deformity, avšak mohou se objevit také asymetrické varianty, při nichž dohází k rotaci hrudní kosti.
Tento typ vývojové vady je nejčastěji se vyskytující malformací hrudní stěny, jež postihuje více muže než ženy, a to v poměru zhruba 3:1. Druhou nejčastější deformitou hrudního koše je takzvaný pectus carinatum neboli ptačí hrudník, u něhož dochází naopak k vystoupení hrudní kosti a přilehlých chrupavek směrem vpřed.
Kromě oblasti hrudního koše se u vpáčeného hrudníku často deformují kosti a chrupavky také na zádech, kolem krční páteře a v některých případech dokonce i v oblasti pánve, což může vést k řadě zdravotních komplikací. Léčba této malformace včetně všech přidružených deformit pak může být buď konzervativní v podobě rehabilitačních cvičení, nebo operativní. [1, 2, 3, 4, 5]
Příčiny vpáčeného hrudníku
Přesná příčina vpáčeného hrudníku není zatím známá, nicméně je jisté, že tento jev má genetický původ. U pacientů jej lze zaznamenat už v dětském věku a významná progrese je pak zpravidla znatelná během puberty. Uvádí se přitom, že až 50 % pacientů, kteří se potýkají s tímto problémem, má danou vývojovou vadu v rodinné anamnéze.
Vědci se zároveň domnívají, že za rozvojem vpáčeného hrudníku stojí abnormální růst žeberních chrupavek. Kromě toho některé zdroje také zmiňují vyšší výskyt této vrozené vady u pacientů, kterým byly diagnostikovány nemoci související s poruchami pojivových tkání. Mezi tyto zdravotní stavy se řadí například následující syndromy:
- Marfanův syndrom,
- Ehlers-Danlosův syndrom,
- Osteogenesis imperfekta,
- Noonanové syndrom,
- Turnerův syndrom. [6, 7, 8, 9]
Jaké má vpáčený hrudník příznaky?
Typickým příznakem vpáčeného hrudníku je na první pohled patrná prohlubeň na prsou. Hrudník pacienta vypadá propadle, jako by byl promáčknutý. Hloubka této prohlubně se přitom může zhoršovat v průběhu puberty a poté i v dospělosti. V závažnějších případech hrudní kost tlačí na plíce nebo i srdce a může tak vyvolávat následující symptomy:
- neúměrná dušnost při námaze,
- bolest na hrudi,
- srdeční šelest,
- únava,
- závratě,
- palpitace a tachykardie,
- sípání při cvičení,
- časté infekce dýchacích cest,
- synkopa nebo presynkopa.
Možné komplikace
Vpáčený hrudník nepředstavuje pouze určitou estetickou vadu, ale může mít za následek také různé zdravotní komplikace spojené zpravidla s omezenou funkcí plic a srdce. V některých závažnějších případech pak dochází dokonce i k srdeční kompresi či kardiopulmonálnímu poškození. Navíc má poměrně často tato vývojová vada dopad také na psychiku pacienta. [10, 11, 12, 13, 14, 15]
Diagnostika
Ačkoliv je vpáčený hrudník zpravidla vidět na první pohled, ke stanovení diagnózy a zjištění rozsahu propadnutí a deformací pevných struktur se používá rentgen hrudníku, magnetická rezonance nebo CT vyšetření. Tyto zobrazovací diagnostické metody pomáhají lékaři zjistit závažnost dané poruchy. K výpočtu míry deformity se pak využívá takzvaný Hallerův index.
Jeho hodnota se vypočítá vydělením šířky hrudního koše vzdáleností od hrudní kosti k páteři. Normální hodnota indexu se pohybuje kolem čísla 2,5, pokud je však toto číslo vyšší než 3,25, jde o závažnější deformaci, která již bude pravděpodobně vyžadovat chirurgickou korekci. V případě mírných deformit není však léčba obvykle vyžadována. [16, 17, 18, 19]
Léčba vpáčeného hrudníku
U závažnějších případů se provádí korekce vpáčeného hrudníku, která může být provedena buď otevřenou metodou (tzv. Ravitchova procedura), nebo minimálně invazivním zákrokem (tzv. Nussova procedura). Principem obou operací je posunutí hrudní kosti. Tyto chirurgické zákroky zlepšují nejen vzhled hrudníku, ale především snižují tlak na srdce a plíce, které pak mohou lépe fungovat.
Uvádí se, že nejvhodnější doba pro podstoupení korekce je mezi 10. a 14. rokem života, jelikož v tomto období je hrudní stěna pacienta ještě dostatečně pružná. V případě Nussovy procedury se na stranách hrudníku provedou dva malé řezy, kterými se zavede konkávní tyč za hrudní kost, jež se následně překlopí do konvexní polohy, aby tuto kost nadzvedla.
U Ravitchovy metody se provádí řez na přední straně hrudníku a odstraňuje se přerostlá pojivová tkáň, která tlačí hrudní kost směrem k páteři. Ke stabilizaci kosti se při této proceduře používá speciální destička a šrouby nebo malá kovová tyč, jež se následně opět odstraní přibližně po uplynutí 6 až 12 měsíců. Použitá tyč je přitom obvykle menší než v případě Nussovy procedury.
Méně závažné vpáčení hrudní kosti však nevyžaduje chirurgický zákrok a většinou se jeho náprava řeší prostřednictvím rehabilitací. Lékař tak může po stanovení diagnózy pacientovi navrhnout návštěvu fyzioterapeuta. U některých malých pacientů pak může doporučit také konzervativní léčbu podtlakovým zvonem. [20, 21, 22, 23, 24, 25]
Cviky na vpáčený hrudník
V rámci rehabilitačního cvičení se setkáte s cviky, které jsou uzpůsobeny tak, aby pomohly zlepšit postavení hrudní kosti a pozitivně ovlivnily svaly a měkké tkáně kolem postižené oblasti. Odborný fyzioterapeut se postará o to, aby pacient pochopil, jak jednotlivé cviky správně provádět, čímž je mu umožněno praktikovat je následně i v domácím prostředí.
Použité cvičební sestavy se uplatňují především k uvolnění a protažení zkrácených měkkých tkání. Zároveň také posilují ochablé svalové skupiny, zlepšují dýchání a také pohyblivost žeber. Ačkoliv je možné dané cviky provádět doma, je vždy nejprve zapotřebí, aby je pacientovi ukázal a vysvětlil odborník. Některé jejich případné modifikace však vyžadují i samotnou pomoc fyzioterapeuta.
Jelikož potíže související s vpáčeným hrudníkem může zhoršovat špatné držení těla, jsou v rámci rehabilitace prováděna i cvičení na posílení zádových svalů, které jsou zodpovědné za lepší postavení hrudníku. Svaly na hrudi mají mimo to také sklony ke zkracování a pomocí speciálních rehabilitačních cviků je možné docílit jejich uvolnění.
Cvičení se často provádí pouze s vlastní vahou a je zaměřeno na posilování a protahování souvisejících tělesných partií. Někdy se však také využívají určité cvičební pomůcky, jako jsou například různé gumy, činky nebo míče. Domů je pak zpravidla potřeba pořídit také podložku na cvičení, jelikož některé cviky se praktikují v pozici vleže. [26, 27, 28, 29]
Zdroje: fnmotol.cz, mayoclinic.org, stefjir.cz, my.clevelandclinic.org, chop.edu healthline.com, pediatriepropraxi.cz, perspinsurg.com, pedsurg.ucsf.edu, detskachirurgia.sk, webmd.com, verywellhealth.com