Lékaři se teprve nyní jasně vyhranili v názoru na reformu zdravotnictví z pera Tomáše Julínka. Je pozdě.
Zdravotnická reforma nemá podporu ani u pacientů, ani u lékařů, znělo často z úst kritiků reformních záměrů ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Nakolik byla pravdivá první část tohoto tvrzení, se ukázalo na výsledku krajských a senátních voleb, když strach pacientů, potenciálních i skutečných, dokázala umně využít sociální demokracie k mobilizaci nejen svého elektorátu.
Pravdivost druhé části opoziční kritiky byla jasná o něco méně. Nicméně dlouho se zdálo, že z velké části reforma skutečně nemá podporu ani u lékařského stavu. Vedle předvídatelné kritiky České lékařské komory, ve svém veřejném vystupování vlastně jenom detašovaného pracoviště stínového ministra zdravotnictví, se objevovala i častá kritika z řad profesních sdružení.
Ano, vypadala jinak. Namísto často dogmatických ideologických útoků, které předváděla ČLK, se opírala o jednotlivosti týkající se potíží jednotlivých lékařských branží. Vesměs z profesních sdružení zněl hlas, že nějaká reforma je jistě potřeba, Julínek má několik dobrých nápadů, ale jestli zrovna tahle reforma je ta pravá, není vůbec jisté. Zněla slova o dobré myšlence, ale nedostatečné propracovanosti návrhu.
Malý velký posun
Ještě jinak by se vystoupení profesních sdružení dala přeložit zhruba jako souhlas s jednotlivostmi, ale nesouhlas s reformou jako celkem. Tento nejasný hlas se ovšem před pár dny, konkrétně druhého prosince, na první pohled nepatrně, ale přesto zásadně změnil.
Sdružení poskytovatelů zdravotní péče v České republice rozeslalo krátké prohlášení, jehož text je mnohem jednoznačnější než všechna dosavadní vystoupení. Stačí ocitovat tři věty. Třeba hned ta první: „Níže podepsaní zástupci zdravotníků jednoznačně podporují současnou reformu zdravotnictví.“ Nebo druhá: „Zásadně odmítáme názor šířený v médiích, že reforma nemá podporu zdravotníků, je špatně připravena, a nemá tedy budoucnost.“ A ještě třetí: „Přes dílčí drobné nedostatky jsou principy reformy správné a její pokračování nutné.“ Podepsáni zástupci sdružení stomatologů, praktiků, pediatrů, gynekologů a dalších.
Posun je zjevný – zatímco dřív šlo spíš o dílčí dobré myšlenky spojené v nepovedenou reformu, dnes se jedná o správnou a nutnou reformu, která má „dílčí drobné nedostatky“. Tváří v tvář skutečnosti, že Julínkova reforma zdravotnictví mele z posledního, chtějí soukromí lékaři přispěchat na pomoc. Jenže se zdá, že už je pozdě.
Stará rána
Je dobře, že se konečně vyjasnil postoj lékařského stavu k Julínkovým záměrům. Na jedné straně stojí neústupně odmítající ČLK, na druhé straně zástupci sdružení povětšinou (i když ne výhradně) soukromých lékařů. Mezi nimi zeje propast, která ostatně celkem přesně odpovídá také staré nezhojené ráně, která dělí vpůli i samotnou ČLK, jejíž hlas ovšem dle usnesení prezentuje téměř výhradně prezident-odborář Milan Kubek.
Pokud by se sdružení poskytovatelů vyjádřilo takto jasně dříve, pokud možno třeba před rokem, mohl mít jeho hlas docela velkou váhu a vyrazit kritikům reformy z ruky alespoň jeden tvrdý argument, totiž že s reforma se netěší podpoře zdravotníků. Téměř zoufalý výkřik, který sdružení vydalo, ovšem kopíruje zoufalství situace, ve které se nachází i Julínkova reforma.
O jejím osudu už se totiž dnes rozhoduje mimo území, z nějž by bylo volání sdružení poskytovatelů slyšet. Ortel nad reformou vysloví poslanec Ludvík Hovorka, na nějž má soudě dle jeho vystupování a argumentace silný vliv spíš ČLK než profesní sdružení. Volání soukromých lékařů je sympaticky jednoznačné, ale jen stěží bude víc než výkřikem do tmy.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína