Počet porodních asistentek u nás neustále stoupá. K 1. 3. 2013 je jich v ČR registrovaných 6288. Porodní asistentky jsou důležitým partnerem nejen lékařů, ale především žen a jejich rodin převážně v období těhotenství, porodu a v šestinedělí. I přesto, že počet porodů od roku 2008, kdy byl celkový počet porodů 119 842, oproti roku 2011 s celkovým počtem porodů 108 990 slabě klesá, jsou vzdělané porodní asistentky velmi žádané a představují základ kvalitní zdravotní péče na vysoké úrovni.
Historie vzdělávání
Počátky „babictví“ spadají již do 14. století, kdy tuto práci vykonávaly nevzdělané ženy a nazývaly se „báby pupkořezné“, později „babičky“. Tyto babičky byly oprávněny provádět babictví po čtyřleté spolupráci se starší babičkou.
První učebnice pro porodní báby psaná v češtině byla Zpráwa a nauczenie žienam tiehotnym a Babam pupkorzeznym netoliko prospessna, ale také potrzebna, kterou v roce 1519 vydal lékař Nicolaus Claudjan. Mezi další knihy patří např. Růžová zahrádka plodných žen od Matouše Wolkenbergera. V roce 1651 bylo nařízeno přezkoušení porodních „babiček“. Pokud „bába“ zkoušku nevykonala, nesměla pomáhat u porodu.
Velký přínos pro oblast zdravotní péče znamenalo období Marie Terezie.
Porodním „bábám“ byla přednášena anatomie a nařízeny velmi podrobné zkoušky. Prvním učitelem porodnictví se stal chirurg dr. Josef Molinari. „Bábám“ bylo přednášeno i porodnictví a učily se praktickému cvičení na těhotných dívkách. V roce 1737 zřídil dr. Jan Melič soukromou porodnici v domě U Montágů, kde vyučoval porodní „báby“ a také lékaře. V roce 1804 byl stanoven pro „babičky“ první studijní řád, kde byla povinnost účast na porodnickém kurzu a získat diplom.
Velmi přísné zkoušky byly nařízeny za Antonína Jungmana. Bylo nařízeno vést porody na fantomu nebo mrtvole, prokázat zručnost v potřebných hmatech při přirozených porodech a v obratech. V roce 1852 se konaly tři teoreticko-praktické roční kurzy.
Vznik Československé republiky sliboval porodním „babičkám“ naději na zlepšení jejich postavení. V roce 1919 vznikl spolek Ústřední jednota porodních asistentek a byl vydáván časopis Věstník. Roku 1928 vyšel zákon O pomocné praxi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek. Zákonem bylo povoleno používat nového názvu porodní asistentka. V roce 1930 byly zřízeny státní ústavy pro vzdělávání porodních asistentek.
V roce 1947 bylo studium pro porodní asistentky prodlouženo z deseti měsíců na dva roky. Ústavy pro výchovu porodních asistentek byly v Pardubicích a v Ostravě.
V roce 1955–1956 bylo zavedeno čtyřleté studium s maturitou. Porodní asistentky se učily dva roky se všeobecnými sestrami a poté se studium rozdělilo. Proběhl však pouze tento ročník.
V roce 1960–1961 bylo otevřeno čtyřleté studium pro absolventy ZDŠ.
Ve školním roce 1958–1959 bylo na středních zdravotnických školách zavedeno dvouleté denní a dálkové pomaturitní studium pro porodní asistentky. V 70. letech 20. století existovalo dále jednoleté studium (pro dětské nebo všeobecné sestry, které chtěly být porodními asistentkami). Toto studium bylo ukončeno rozdílovou maturitní zkouškou.
V roce 1965 byl název oboru změněn z porodní asistentky na ženskou sestru, který se udržel až do roku 1993.
V roce 1974–1975 bylo ukončeno čtyřleté vzdělávání. V roce 1995–1996 vznikl studijní obor diplomovaná porodní asistentka, realizovaný na vyšších zdravotnických školách. Studium trvalo 3 roky a nahradilo bývalé dvouleté pomaturitní studium.
Od školního roku 2001–2002 byla zahájena výuka porodních asistentek na vysokých školách jako bakalářský stupeň vzdělání. Studium trvá tři roky a je ukončeno státní závěrečnou zkouškou. Ta se skládá z vypracování a obhájení bakalářské práce a ústní zkoušky z porodní asistence, ošetřovatelství, gynekologie, porodnictví a pediatrie (Zelinková, 2009).
Vzdělávání porodní asistentky
Vstupem do Evropské unie dochází k harmonizaci vzdělávání tzv. nelékařských profesí, mezi něž patří i obor porodní asistentka. Vzdělávání porodních asistentek je řízeno podle zákona č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povoláních.
Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky se získává absolvováním: * střední zdravotnické školy v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997, * tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, * nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu porodních asistentek (zákon č. 96/2004 Sb.). Pro absolventy bakalářského oboru porodní asistence je zde možnost pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Studium trvá minimálně dva roky a je možno ho absolvovat v prezenční či kombinované formě (podle nabídky jednotlivých fakult).
Další možností je studium specializačního vzdělávání pro porodní asistentky, které nabízí Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. Studium trvá obvykle dva roky a porodní asistentka je oprávněna používat označení „specialistka“.
Dále mohou porodní asistentky zvyšovat své vědomosti absolvováním různých certifikovaných kurzů, jejichž rozsah a délka se liší. Na závěr obdrží porodní asistentka certifikát o úspěšném absolvování kurzu.
Závěr
Vzdělávání v oboru porodní asistentka udělalo obrovský pokrok. Možností kvalitního vzdělávání je v ČR opravdu dostatek a dostupnost je snadná. Věřím, že i nadále zůstane žádoucí a na vysoké úrovni, stejně tak zájem o obor porodní asistence, aby bylo dostatek kvalifikovaných porodních asistentek pracujících jak v ambulantní, nemocniční, tak soukromé sféře.
**
Literatura
ČECH, E. Porodnictví. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 434 s. ISBN 80-247-1309-9.
ROZTOČIL, A. a kol. Porodnictví. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 2001. 333 s. ISBN 80-7013-339-2.
ZELINKOVÁ, J. Péče o novorozence v rukou porodní asistentky. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta, katedra porodní asistence.
Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, Sbírka zákonů ČR, Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 1993. Roč. 2004, částka 30, s. 1452–1479).
O autorovi| Bc. Jana Vacková gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Znojmo (zelinka28@seznam.cz)