Léčba rakoviny s sebou přináší řadu vedlejších příznaků a klade vysoké nároky na psychiku postiženého člověka i na jeho nejbližší okolí. K psychologickým aspektům, které ovlivňují průběh nádorového onemocnění, můžeme zařadit zpracování diagnózy, psychické přizpůsobení zahrnující faktory stresu, sociální opory, partnerských vztahů, rodiny, sexuálních a funkčních schopností a pracovní výkonnosti.
Význam kvality emocionální podpory a sociální zajištěnosti je spolurozhodujícím faktorem dalšího průběhu nemoci. Partnerské či manželské vztahy procházejí během léčby nádorového onemocnění množstvím zásadních změn, a není proto bohužel ojedinělé, že končí rozchodem nebo rozvodem. Výzkumy ukazují, že téměř polovina všech rozvedených pacientů s nádorovým onemocněním hodnotí jako důvod rozvodu právě onemocnění samé. Studie však neprokázaly vliv rozchodu či rozvodu na zvýšení úmrtnosti onkologicky nemocných pacientů. Kornblith (1998) vidí jako větší riziko změny v partnerském vztahu než rozvod, který hodnotí z hlediska různých diagnóz a pokročilosti nemoci jako spíše menšinový. Jedná se především o narušení komunikace mezi partnery (obavy hovořit o svých pocitech a strachu), které později vede k pocitu ztráty porozumění. V některých studiích se však objevily i pozitivní následky nádorového onemocnění (Kornblith, 1998). Uvádí se vznik silnějších rodinných vazeb (Belec, 1992), celkově větší spokojenost v rodině (Wolcott, 1986) a pozitivní změny ve vztazích k sourozencům a dětem (Curbow et al., 1993).
Negativní důsledky na partnerský vztah jsou často spojeny i s dalším psychologickým aspektem intimního partnerského života působícím na prožívání nádorového onemocnění. Více než tři čtvrtiny pacientů uvádí problémy v sexuální oblasti, které vznikají právě v důsledku nádorového onemocnění a jeho léčby (Kornblith, 1998). Obecně lze říci, že u lidí, kteří přežili nádorové onemocnění, klesá sexuální aktivita a schopnost sexuálního prožitku do té míry, do jaké je poškozen tělesný obraz. S vlastním sexuálním obrazem souvisí také schopnost reprodukce. Neplodnost způsobená léčbou vede k pocitu snížení vlastní hodnoty a vytváří emocionální zátěž přímo úměrnou době reprodukčního věku. Psychická zátěž u mužů může způsobovat funkční sexuální poruchy, nejčastěji poruchy erekce nebo poruchy sexuální apetence.
Příklad prožívání u 56letého pacienta: „Mám nádor s metastázami. Po operaci jsem se vrátil domů a na chemoterapii jsem objednán až za čtrnáct dnů. Mám strach, strach z toho, že zemřu, ale já nechci, ještě přece nemůže být čas. Dívám se na svou manželku, která mě celou nemocí provází, je ustaraná a zdá se mi, že zestárla. Co bude dělat potom – až tu nebudu – najednou mě přepadl pocit, že chci žít, kvůli ní, jsem jí vděčný a cítím tu hlubokou lásku, která je tu se mnou. Vzpomínky na milování, na život. Kolikrát jsem na to myslel v nemocnici – přece to ještě zvládnu, jsem chlap. Již v poledne avizuji pěkný večer, usmíváme se na sebe a já se těším jako nikdy předtím. Toužím být pro ni. Objímáme se, ale ouha, něco není jako dřív. Já chci, ale tělo ne. Chybí mi erekce. Je mi trapně. Nejsem k ničemu, tělo už odumírá, umírám zaživa. Už toho mám dost. Jak si to zasloužím, co jsem komu udělal? Z dálky slyším ženu, jak mě přivinutá k mému tělu uklidňuje, že se to stává. Bože, ale mně se to nestává. Ještě nikdy, až teď, rakovina bere všechno a co zůstává… Bezmoc, bída, konec všeho. Prý se to stává, prý přílišné chtění občas zmaří výsledek, zvlášť při tak těžké nemoci. Chci tomu uvěřit, tak jo, zkouším to i další dny a nic. Proč? Může za to operace, kterou jsem prodělal, zřejmě se tam něco stalo. Pročítám propouštěcí zprávu, ale nikde ani vyjádření, že by se měla ona část činnosti pokazit… Jsem nejisté nic, nejsem muž…“
Psychická zátěž u žen může způsobovat funkční sexuální poruchy, nejčastěji poruchy dosahování orgasmu nebo poruchy sexuální apetence.
Příklad 30leté pacientky: Kladný vztah k sexu jsem měla vždycky. Před nemocí i teď. Vlivem chemoterapie, hormonální léčby a jejích nežádoucích účinků se sice frekvence našeho milování snížila, ale krása zůstala. Touha milovat, být milována, milovat se je v každém z nás. Ať je člověk zdravý, nebo nemocný, potřebuje lásku duševní i fyzickou. Nechci, aby mne partner litoval nebo se mne bál dotknout, naopak, chci, aby mne miloval takovou, jaká jsem, a dával mi to často najevo. Ještě častěji než dřív. I když vím, že mě miluje, chci to slyšet, chci to cítit, vnímat, být ujišťována. Zvedá mi to poničené sebevědomí, dodává energii, pomáhá bojovat a žít. Stejně tak já chci svému partnerovi dokazovat, že ho miluji a že jsem tady pro něj. Že se mě může dotýkat, říkat mi svá přání, a bude-li to v mých silách, že mu je splním. Chci, aby věděl, že i já toužím po milování, po dotecích, vášni a objetí. Že když to není tak jednoduché jako dřív, a ne vždy zakončené vyvrcholením, že na tom vůbec nezáleží. Že nejdůležitější je, že jsme spolu a prožíváme společné chvíle, lásku, slast, že jsme tady pro sebe. Někdy jsem moc unavená na to, abych se soustředila na své pocity, a pak si s radostí užívám pocity svého partnera. Nestydím se za svou pleš. Naopak. Někdy využívám chmýří, které mi během chemoterapie narostlo, a šimrám s ním partnera po celém těle a zvlášť na intimních partiích. Jeho slastná reakce je mi odměnou. Má větší fyzickou potřebu lásky a já ho ráda uspokojím různými způsoby. Nejenže se mi to líbí, ale současně si dokazuji, že jsem schopná, i přes svou nemoc, zvládat roli maminky, manželky a současně i milenky. Jsou to chvíle, kdy zapomínám na svou nemoc a necítím se jako pacientka, ale jako žena. Pro svého muže jsem krásná a přitažlivá, i když jsem oteklá, plešatá, unavená, zhyzděná. Teda aspoň mi to říká a mně to dělá dobře, tak mu věřím.“
Vlivem nádorového onemocnění a jeho léčby se mnoho žen i mužů může setkat s řadou různých sexuálních dysfunkcí, které mohou být jak přechodného, tak trvalejšího rázu.
Pomoc při řešení sexuálních problémů u onkologických pacientů je nejen farmakologická, ale hlavně komunikační. Lékař a eventuálně psycholog by měl s pacientem i jeho partnerem o této tematice mluvit, protože tělesná láska a pocit blízkosti výrazně zvyšují kvalitu lidského života.
Závěr
Léčba rakoviny klade vysoké nároky na psychiku postiženého člověka i na jeho nejbližší okolí. Význam kvality emocionální podpory a sociální zajištěnosti je spolurozhodujícím faktorem dalšího průběhu nemoci. Velký počet partnerských či manželských vztahů se během léčby nádorového onemocnění setkává s narušením komunikace (obavy hovořit o svých pocitech a strachu), které později vede k pocitu ztráty porozumění a může končit i rozchodem nebo rozvodem. Více než tři čtvrtiny nemocných též uvádí problémy v sexuální oblasti.
LITERATURA
CURBOW, B.; SOMERFIELD, M. R.; BAKER, F.; WINGARD,
J. R.; LEGRO, M. W. Personal ganges dispositional optimism, and psychological adjustment to bone marrow transplation. In J Behav. Med. 16, 1993.
KORNBLITH, A. B. Psychological adaptation of cancor survivors. In Hollard J. (Ed.): Psycho-oncology. New York: Oxford University Press, 1998.
WOLCOTT, D. L.; WELLISCH, D. K.; FAWZY, F. I.; LANDSVERK, J. Adaptation of adult bone marrow transplant recipients. In Transplantation. 41, 1986.
SOUHRN Článek se zabývá problematikou partnerských vztahů a sexuálního života u nemocných nádorovým onemocněním z pohledu psychologických důsledků. Seznamuje s hlavními psychosociálními aspekty ovlivňujícími prožívání nemoci, s jejich eventuálními vlivy na proces uzdravování a na úmrtnost pacientů s nádorovým onemocněním. Klíčová slova: nádorové onemocnění, partnerský vztah, rodina, sexuální a funkční schopnosti
O autorovi| Doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc. oddělení somatopsychiky, Sexuologický ústav VFN Praha
R