Pomoc s propagací, jakou dostal na startu Emil Buřič k ruce, mu spousta manažerů může jen tiše závidět. Desetitisíce rozeslaných dopisů, pouliční kolportéři s letáky, a dokonce i balíky s fotbalovými kopačkami pro novináře. Možná to ale nebylo nutné: na led, na který se za masivní podpory šéf nově vzniklé soukromé zdravotní pojišťovny.
Média pouští, se teď nikdo jiný příliš nehrne. A místo plácání po zádech dnes nad stamilionovou investicí kroutí spousta lidí hlavou. Všem podobným projektům totiž měla dodat smysl zdravotnická reforma z dílny bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka - díky ní by Média i další nově vzniklé pojišťovny mohly pacientům nejen nabízet placený nadstandard, ale především samy generovat zisk. Jak známo, ten návrh však dávno padl ze stolu a nedlouho poté padl i sám ministr.
„Tohle je dlouhodobá investice. Těch změn se jednou dočkáme a peníze se vrátí,“ říká Emil Buřič. To, zda se tak skutečně stane, může být nám všem koneckonců jedno a ani pro miliardáře Ivana Zacha a jeho impérium Ges Holding, do něhož Média spolu s polovičkou televize Prima a několika realitními a průmyslovými firmami patří, to není otázka přežití.
Mnohem zajímavější bude sledovat to, jaký osud čeká samotnou zdravotnickou reformu. Právě minulý týden se sporné Julínkovy paragrafy dostaly znovu na politické výsluní. Nejprve když ministryně Daniela Filipiová představila svůj dvanáctimiliardový protikrizový balík, a těsně poté i přímo ve sněmovně. Právě tady se teď chystá poslední souboj o práva českých pacientů. A hra je zatím otevřená.
Těžké časy
Je fakt, že Média si skoro nemohla vybrat nevyzpytatelnější chvíli. Ještě loni by podobné zprávy nikdo nečekal, se stejnou rychlostí, s jakou se finanční krize přelila do celé české ekonomiky, teď však přicházejí zprávy o jejích dopadech na české zdravotnictví. Zatímco v polovině loňského roku bylo na účtech zdravotních pojišťoven dvacet miliard, v prosinci už jen třináct.
A také zprávy ze začátku letošního roku mluví jasně - pojišťovny na své účty vybraly o patnáct procent méně než loni, a jestli se tento trend neotočí, vypadá to na velký problém. Tak jako každý rok mají i na letošek pojišťovny předem dohodnutý balík peněz, které nemocnicím a lékařům vyplatí. Skutečné problémy jsou zatím daleko.
Zmiňované úspory nashromážděné dílem díky prudkému hospodářskému růstu země v posledních dvou letech, ale také díky pěti miliardám uspořeným loni ze zdravotnických poplatků však nemusejí stačit. Pokud se situace nezlepší, bude letos podle posledních odhadů ministerstva zdravotnictví pojišťovnám chybět až dvanáct miliard a nejčernější odhady mluví dokonce o třiceti.
Pro odpověď na otázku, co by podobný scénář znamenal pro české pacienty, není potřeba chodit nijak daleko do historie. Do podobné krize se české zdravotnictví dostalo na konci roku 2005, kdy kvůli nezvladatelnému minusu tehdejší ministr zdravotnictví David Rath jednorázově nařídil omezit veškeré zdravotní výkony o pětinu nákladů.
Realita „krizového zdravotnictví“ se pak dotkla každého nemocného - lékaři odmítali předepisovat dražší léky, na operace se čekalo o dva měsíce déle. Vládní záchranná brzda před hrozícími problémy se objevila i teď. Minulé pondělí politici schválili navýšení plateb za státní pojištěnce z dnešních 677 na 731 korun, což má letos na účty pojišťoven přivést navíc pět miliard korun a příští rok dalších osm a půl miliardy.
Protikrizový zdravotnický plán ovšem nespočívá jen v dojení státní kasy. Pojišťovny by měly také mnohem přísněji dodržovat limity výdajů na prevenci či nejrůznější přídavky na helmy nebo dětské autosedačky. Ale co je vůbec nejdůležitější - ministryně Daniela Filipiová do něj nečekaně zahrnula i klíčové body reformních návrhů z dílny svého předchůdce Tomáše Julínka.
V první chvíli to vyvolalo poprask. „Je to snaha, jak protlačit nesmyslné věci spolu s navýšením plateb, které i my podporujeme,“ říká například stínový ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath. Jisté nicméně je, že prakticky okamžitě po schválení balíku na vládě ministryně Filipiová stáhla ze sněmovny všechny původní návrhy, které tu už dvakrát neúspěšně kolovaly.
Tentokrát na to jde jinak. Reformní body se dostanou do sněmovny znovu spolu s krizovým balíkem. Hlasovat o nich jako o celku opozice i někteří koaliční poslanci odmítají a záchranné miliardy se zřejmě od zbytků Julínkových reforem oddělí. Jedno se zdá být ale stále jasnější - jde o poslední pokus, jak alespoň některé body reformy bývalého ministra Tomáše Julínka uvést v život.
„Půjdeme na maximální možný kompromis, pokud by se ale měly úplně změnit, ztratí smysl,“ říká ve své kanceláři ministryně Daniela Filipiová. „A zcela nové paragrafy se do příštích voleb připravit nestihnou.“ Zkusme jen jemně připomenout, o co dnes vlastně ve čtveřici reformních zákonů předkládaných ministerstvem zdravotnictví jde. Po jejich schválení by mohli mít Češi lepší kontrolu nad tím, za co a kolik jejich zdravotní pojišťovny lékařům a nemocnicím platí.
Získali by také informace o kvalitě poskytované péče, nově by mohli vyžadovat i garantovanou dostupnost péče třeba v blízkosti svého bydliště. To vše se však odvíjí od klíčové změny systému, proti níž se zatím vždycky zvedl mezi politiky nepřekonatelný odpor - stanovení takové úrovně péče, na kterou by měl nárok každý bezplatně, a zavedení možnosti si za „nadstandard“ legálně připlatit.
„Chybí záruky, že standard nebude něco horšího než dnes a z kvality se nestane výsada pro bohaté, ochotné platit,“ shrnuje hlavní výtku dnes již bývalá poslankyně Strany zelených a jedna z nejhlasitějších kritiček reforem Věra Jakubková. Podobná kritika zaznívá i při nejnovějším avízu ministryně Filipiové. Než se ale k reálným šancím nových zdravotnických paragrafů dostaneme, vraťme se alespoň na chvíli do sféry zdravotnického byznysu a plánů ohlašovaných soukromými pojišťovnami.
Co dál
„Je to důležité, vždyť tady se rozhoduje o zdraví milionů lidí,“ říká u řečnického pultíku poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) a rozhlíží se po sněmovním sále. V poslaneckých lavicích v tu chvíli však posedává jen pár desítek lidí, sál se zaplňuje až po chvíli, kdy se kuloáry rozezní zvonek upozorňující na blížící se hlasování. „O čem je tohle?“ zaznívá z davu vracejících se poslanců. Téma, na které se snažil poslanec Hovorka upoutat pozornost, nezapadlo jen mezi politiky. Větší prostor mu (snad s výjimkou serveru Aktuálně.cz) nevěnovala ani média.
Jde o plánované sloučení pojišťovny Agel s dalšími třemi - Hutnickou, Metal-Aliance a Českou národní zdravotní pojišťovnou. Podle zpráv z již proběhlých jednání měl celou skupinu převzít Agel miliardáře Tomáše Chrenka. Jen pro připomenutí - Agel se stal za posledních pár let největším soukromým zdravotnickým zařízením ve střední a východní Evropě a slouží i jako nejjasnější ukázka toho, jak se dá na českých pacientech už dnes vydělávat i bez zdravotnických reforem.
Pojišťovna Agel posílá své zákazníky přednostně do jedenácti Chrenkových nemocnic a dalších pěti poliklinik, využívá i služeb Chrenkových dodavatelů léčiv a lékáren. Logika je přitom jasná: u těch - na rozdíl od pojišťovny Agel - žádná podmínka o nemožnosti vytváření zisku neplatí. Hospodářské výsledky Agelu z loňska ještě nejsou k dispozici, i bez podpory rok fungující pojišťovny si ale Chrenkova síť nemocnic přišla v roce 2007 na 185 milionů čistého zisku.
Efekt nově zmiňovaného sloučení pojišťovny Agel se třemi dalšími polostátními pojišťovnami by pro severomoravské zdravotnické impérium byl obrovský - namísto dnešních šedesáti tisíc by pod Agel rázem spadal milion pojištěnců a roční obrat firmy by vyletěl na dvacet miliard.
„A je potřeba myslet na propojení s nemocnicemi, které Agel vlastní,“ říká chvíli po hlasování poslanec Hovorka, který se snaží prosadit zákon zakazující podobné slučování. „Byl by to začátek nebezpečného monopolu, nikdo neví, co by se přesně stalo,“ dodává s tím, že starý zákon z devadesátých let dnes pro slučování neuvádí jasné podmínky. Jeho slova nakonec poslanci vyslyší, přestože Chrenkovi lidé z praxe se tváří, že nervozita je zbytečná.
„Fúze a budování monopolu jsou dnes pouhé úvahy v myslích novinářů a já se k nim nebudu vyjadřovat. Aktuálně se nic takového prostě neděje,“ říká do telefonu ředitelka komunikace Agelu Mária Adamová. „V nejbližší době slučování neočekávám,“ nechal se slyšet už dříve i šéf pojišťovny Metal-Aliance a místopředseda svazu pojišťoven Vladimír Kothera.
O žádnou nereálnou představu však podle všeho až donedávna nešlo - podle kuloárových informací stojí za aktuálním odkladem skutečnost, že se proti fúzi postavili zaměstnanci samotných pojišťoven. Ve všech zmíněných totiž tvoří třetinu představenstva zaměstnavatel, po třetině mají zaměstnanci a po třetině zástupci státu. Jestli ovšem tento prozatímní pat vydrží, není jasné.
„Uvidíme. Nad naším možným souhlasem s fúzí nechci spekulovat, dokud nebude konkrétní návrh,“ říká dnes i ministryně Filipiová. „Podmínky pro slučování je ale potřeba upravit,“ dodává s tím, že zřejmě připraví vlastní návrh, jak problém řešit. Možná ale nebude potřeba - jak už bylo naznačeno, Hovorkův „zákaz“ ve sněmovně i přes zdánlivý nezájem dostal díky hlasům opozice zelenou a postupuje do dalšího čtení.
To tu ještě nebylo
Není to náhoda. Právě Ludvík Hovorka se totiž stal již dříve ztělesněním dosavadního neúspěchu vládních zdravotnických reforem. Ať už to bylo ve chvíli, kdy neúnavně interpeloval ministra Julínka ve sněmovně, nebo když proti reformě postupně zviklal i další dva své kolegy z KDU-ČSL. „Je tam celá řada věcí, pro které zkrátka nemůžu hlasovat,“ říká i dnes Ludvík Hovorka.
„Jde o svobodnou volbu lékaře. V nových zákonech se píše jen o volbě poskytovatele. Tím ale může být třeba celá zdravotnická síť deseti nemocnic. Už by zkrátka nerozhodoval pacient, ale pojišťovna,“ vypočítává s tím, že za vládními plány stála snaha zavést do českého zdravotnictví principy řízené péče, známé třeba z nejdražšího zdravotnictví světa ve Spojených státech. Mezi další „nepřekonatelné“ problémy patří třeba definice povinností lékařů nebo vůbec nejklíčovější věci reforem - standardů péče.
„Připlatit si za nadstandard, to je fajn. Ale musíte mít přesně definované, co je standard a na co má nárok každý,“ říká Hovorka a prakticky stejné argumenty pak opakují i další poslanci. Kromě Hovorkových kolegů dnes avizují zásadní problém s reformou i další dva lidovci Michaela Šojdrová a Jiří Carbol a stejně tak bývalé zelené poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová. To ovšem není žádná novinka - prakticky stejná kritika stála autora reforem Tomáše Julínka hlavu.
Jeho nástupkyně Daniela Filipiová si na sebe vzala úkol přesvědčit poslance o tom, že obavy z nevratného poškození českého zdravotnictví jsou zbytečné a vše je jen otázkou špatné komunikace. Co se tedy s nástupem ministryně změnilo? Daří se jí i zaryté odpůrce reforem přesvědčit o tom, že je možné najít kompromis? „Na jednání teprve čekáme, důležité ale je, že jsou k nim ochotné obě strany,“ říká předseda Svazu pacientů ČR Luboš Olejár.
„Je to něco úplně jiného, už jsme se několikrát sešli a konečně nás někdo poslouchá,“ říká prezident České lékařské komory Milan Kubek. „A podle všeho nejde jen o gesta, naši právníci a právníci z ministerstva spolu začali velmi úzce spolupracovat a je možné, že se dohodneme na vzájemné podpoře. Aktuálně řešíme to, jak a kdo přesně by standardy péče určoval,“ vypočítává Milan Kubek.
A to je přitom skutečně posun. Donedávna totiž většina odpůrců reformy nebyla vůbec ochotna připustit, že by se princip standardů - kdy pacient dostane možnost připlácet si za lepší ošetření nebo třeba kyčelní kloub - mohl zavést.
A posun je vidět i na straně ministerstva: „Pacient musí mít právo vybrat si lékaře, pokud to z návrhů není jasné, návrhy se změní, diskuse teprve začíná,“ říká ministryně Filipiová.
O vzájemné vstřícnosti už něco víme, teď je otázka, kam povede. V nejbližších dnech by mělo proběhnout první jednání v rámci koalice, kam bude pozván lidovecký poslanec Ludvík Hovorka i další „rebelující“ poslanci. Ihned poté by mělo následovat několik setkání se zástupci opozice, lékařské komory i svazu pacientů.
Tomáš Sachr, Respekt