Zákon o zdravotních službách před Ústavním soudem

10. 1. 2012 8:31
přidejte názor
Autor: Redakce
Skupina dvaceti senátorů v čele se senátorkou a členkou představenstva ČLK Alenou Dernerovou (Severočeši.cz) podala k Ústavnímu soudu stížnost na některá ustanovení reformního zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.


Neústavnost spatřují v ustanoveních týkajících se Národního zdravotního informačního systému, přeregistrací zdravotnických zařízení, nového registru zdravotnických pracovníků a sankcí za správní delikty.

Návrh na zrušení uvedených ustanovení zákona o zdravotních službách podali senátoři na podnět České lékařské komory (ČLK), která se proti problematickým pasážím neúspěšně stavěla již v době schvalování normy. Návrh signovalo celkem 20 senátorů z řad hnutí Severočeši.cz, KDU-ČSL a ČSSD.

Národní zdravotní informační systém – vysoké riziko zneužití

V případě Národního zdravotního informačního systému (§ 70 - § 78) jsou signatáři toho názoru, že způsob shromažďování důvěrných informací o zdravotním stavu pacientů obsažený v zákoně nezajišťuje jejich řádnou ochranu, čímž porušuje základní práva občanů.

„Ustanovení zákona je jednak v rozporu se směrnicí 96/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a dále pak je v rozporu s článkem 10 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod a článkem 10 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv v biomedicíně. Obsahem registrů budou citlivé osobní údaje a údaje o zdravotním stavu občanů, jejichž riziko zneužití je neúměrně vysoké, neboť tyto údaje budou o občanech shromažďovány po dobu několika let v neanonymizované podobě,“ zdůvodňuje svou iniciativu ČLK.

Národní registr zdravotnických pracovníků je diskriminační

Registry zdravotníků jsou podle iniciátorů stížnosti nejen zbytečné, protože profesní komory již takové registry mají (vedené podle zák. č. 220/1991 Sb.), ale také diskriminační. Podle ČLK nežádoucím způsobem zasahují do osobních práv zdravotníků.

„Údaje s výjimkou rodného čísla adresy obvyklého pobytu mají být veřejně přístupné na internetu, přičemž pro jiné občany ČR obdobné povinnosti neplatí,“ vysvětluje ČLK.

Sankce jsou nepřiměřené

Sankce obsažené v ustanoveních § 114 a § 117 předmětného zákona jsou dle názoru iniciátorů z řad ČLK a skupiny senátorů nepřiměřené a umožňují prý krajským úřadům šikanovat soukromé lékaře.

„Zákon nerespektuje pravidla přiměřenosti a účelnosti sankce, jež jsou ukládány za delikty, které jsou v současné právní úpravě definovány nejasně. Signatáři nesouhlasí s vysokými sankcemi za takové delikty, u kterých nejsou pravidla chování zákonem definována jasně a kde zákon umožňuje několik právních výkladů,“ uvádějí.

Přeregistrace - neústavní zásah do dříve nabytých práv

Zdravotnická zařízení mohou podle ustanovení obsaženého v § 121 odst. 1 a odst. 5 kritizovaného zákona poskytovat služby na základě stávajících registrací pouze po dobu 36 měsíců od nabytí účinnosti zákona (do 31.3.2015).

Pokud mají zájem o další existenci, musí do 9 měsíců (do 31. 12. 2012) od nabytí účinnosti zákona požádat správní orgán (Krajský úřad) o povolení činnosti.

Zde iniciátoři poukazují na fakt, že se jedná o retroaktivní zásah do dříve nabytých práv a nesouhlasí s povinností zdravotnických zařízení dokládat již dříve doložené skutečnosti.

„Signatáři považují tato ustanovení zákona za neústavní zásah do dříve nabytých práv, kvůli němuž mohou být někteří pacienti ukráceni na svém právu svobodně si zvolit svého ošetřujícího lékaře,“ zdůvodňují.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?