Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek by možná byl příštích pár měsíců raději ministrem něčeho jiného. Jestli byla diskuse o reformě zdravotnictví od samého začátku složitá, s blížícími se podzimními volbami se z ní stává úplné peklo.
Ale co je horší, mizí z ní i poslední stopy racionality a věcnosti. Po dlouhodobé šarádě, kterou předvádí ve Vrchlabí socialistický senátní kůň Vladimír Dryml, se do kampaně pouštějí další. V čele, málo překvapivě, stojí David Rath, středočeský krajský lídr ČSSD. Když byli Rath s Julínkem naposledy v České televizi v debatě, jež se měla týkat reformy zdravotnictví, ukázalo se v celé nahotě, co nás v příštích měsících čeká.
Začalo to Rathovým čtením srdceryvného dopisu o humpolácké sestře, z níž ovšem zřejmě udělal hulváta systém regulačních poplatků, z čehož lze snadno předvolební logikou vyvodit, že celý systém je zhoubou pro pacienty, kteří zmírají po tuctech na cestě k automatu pro stvrzenku. Ministr Julínek zase ani nezkoušel hledat v protivníkově tvrzení to hluboko zapadlé zrnko věcného problému – totiž že lékaři či sestry mohou mít nejasnosti v mechanismu výběru poplatků – a rovnou celý Rathův projev odstřelil jako předvolební agitku.
Kraj a centrum
Neštěstí spočívá ve dvou hlavních faktorech. V první řadě je tragikomické, že regulační poplatky se stanou hlavním volebním tématem přinejmenším ve Středočeském kraji. David Rath slíbil, že ve všech krajích, kde ČSSD vyhraje volby, nebudou pacienti platit regulační poplatky. Ty se totiž zaplatí z krajských rozpočtů. Je to zvláštní slib na úrovni hodně nízkého populismu už proto, že spočívá v zavedení právně vysoce vachrlatého stavu. Zákon totiž ukládá nejen pacientům poplatky hradit, ale i zdravotnickému zařízení poplatky vybírat.
Jestliže tento zákonem stanovený systém poplatků nahradí jakési transfery mezi zdravotnickým zařízením a krajskou pokladnou, zmizí jednak informace, které systém nese, a jednak může dojít k problémům zdravotnického zařízení s pojišťovnou, které budou tyto informace chybět. Jedině snad, že by pacienti chodili s potvrzením o zaplacení poplatku na úřad, kde by si jej nechali z kasy proplatit zpětně. Takové řešení by snad bylo právně čisté, ale pohříchu kocourkovské. I kdyby se tyto problémy podařilo vyřešit, neměly by poplatky být tématem regionálních voleb. V nich jde o něco zcela jiného – o samosprávu regionu v právním rámci nastaveném centrální správou.
Dvojitá palba
To souvisí s druhým nešťastným aspektem příštích měsíců. Rok od roku je těžší poznat, které volby se vlastně konají. Kampaně se formálně i obsahově sjednocují a ze všech voleb od komunálních nahoru se stávají referenda o oblíbenosti jednotlivých partají. To je neduh všech evropských demokracií, ale českou politiku to nijak neomlouvá. Vyrukovat se stejným „ODS mínus“ jako před volbami parlamentními před volbami krajskými a senátními, to je silný symptom populismu. A zdravotnictví je na populismus po čertech náchylné. Ani zdaleka však nejde jen o sociální demokraty.
Podobně, byť s menším křikem (zato větším efektem), se ke zdravotnictví staví menší koaliční strany (zelení a lidovci), které vymýšlejí kličky, jimiž by upoutaly pozornost publika a oddálily přijetí nepopulárních opatření. Julínek zatím nenašel recept, jak na předvolební rétoriku reagovat. Upozorňování, že jde právě o předvolební rétoriku, je sice trefné, ale není k ničemu. Mnoho kritiky zdravotnické reformy má věcné jádro, které se pod předvolebním balastem téměř ztrácí, ale nemizí a může se snadno stát základem pro další a další útoky. Jestliže je reforma zdravotnictví pod dvojitou palbou, musí ji Julínek dvojitě hájit, ne se bránit tvrzením, že zdvojení palby po volbách přejde. S takovým přístupem brzy zjistí, že se mu celá reforma rozpadla pod rukama.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína
