Obhájil jste dizertaci na téma sexuální dysfunkce u žen s močovou inkontinencí. Vaším školitelem byl sexuolog profesor Weiss, tedy nikoli lékař, ale psycholog. Podle vás my ženy máme sexualitu víc v hlavě než kde jinde?
Nabízí se to a říká se to. Většina žen je emotivnějších a citlivějších, než bývají muži. My jsme v tomto směru jednodušší a zaměření více somaticky. Ženy jsou při sexu, řečeno s lehkou nadsázkou, jako šaty na míru, my jsme jen oblek z konfekce. Mužská sexualita je daleko přímočařejší a mužské fantazie jsou v podstatě přepis pornografických příběhů. Muži zpravidla preferují penetrační sexualitu. Ženské fantazie jsou mnohem košatější. Většina žen je daleko romantičtější než muži. Teď se ale sexuální role velmi sbližují, postoje žen se podobají těm mužským. Klasické archetypy se pomalu rozpíjejí, ženy skoro přestávají být ženami a muži zapomínají být muži. Za chvíli tu budeme mít možná jedno unisex pohlaví.
Jaká je souvislost inkontinence a sexuálních dysfunkcí?
Samozřejmě značná, protože inkontinence je dyskomfortní záležitost a urogenitální trakt má společné topografické, cévní, nervové i jiné souvislosti. Takže nepřekvapí, že ženám močová inkontinence, tedy těm, které jsou ještě pohlavně aktivní, komplikuje sex. Jinou záležitostí je ejakulační orgasmus, který se ale od koitální inkontinence zásadně liší. Nechtěný únik moči při sexu ženu deprimuje. U stresové inkontinence se více vyskytuje penetrační forma inkontinence, kdy k úniku moči dochází při emisi penisu, zatímco při urgentní inkontinenci moč uniká častěji při orgasmu. To se vzdáleně podobá ženskému ejakulačnímu orgasmu, kdy dochází k expulzi určitého množství tekutiny na vrcholu vzrušení.
Jsou sexuální dysfunkce problémem zejména západního světa, nebo těch ostatních žen se prostě jen nikdo neptá?
Transkulturální rozdíly jsou v této oblasti obrovské. Například pro lidi ve třetím světě by pojem „ženské sexuální dysfunkce“ neměl žádný obsah, téměř by netušili, o co jde. Otázkou ovšem je, co za dysfunkci považujeme a co ještě ne. Žena z vyspělejších zemí od sexu logicky očekává příjemný zážitek. Žena v kultuře, ve které je její osobnost potlačována, nevnímá defecit pozitivního zážitku v sexu tak silně, jako by ho vnímala Evropanka nebo Američanka. Pocity nedostatečného pozitivního zážitku při sexu vnímají emancipované ženy daleko hůře než ženy rozvojového světa. A to ani nezmiňujeme různé mutilace genitálu, které ženskou sexualitu cíleně potlačují.
Takže ženská obřízka je ďábelský vynález, po kterém to má žena s radostí ze sexu spočítané?
Ženská obřízka představuje amputaci některých částí zevních pohlavních orgánů. Na rozdíl od mužské obřízky, která může mít i pozitivní zdravotní efekty, v případě ženské obřízky se jedná pouze o mrzačení, spojené s poškozením zdraví. V nejmírnější formě jde o odstranění předkožky klitorisu, často však dochází k jeho úplné amputaci. Nejtěžší typ je obřízka faraónská. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu.
Bez klitorisu to tedy ženě od pasu dolů sexuálně nemyslí?
Klitoris je jedinečný orgán! Na rozdíl od penisu, který je určen ještě k mikci a reprodukci, unikátnost klitorisu tkví v tom, že jde o orgán určený výlučně pro ženskou rozkoš. Je mnohem senzitivnější než penis. Pro ilustraci jeho funkcí lze použít názvy, které připomínají termíny z učebnice elektrotechniky – funguje jako receptor, generátor a transformátor. Klitoris přijímá sexuální vjemy, zejména při nepřímé zevní nebo vaginální stimulaci, a pak generuje sexuální vzrušení. Je tedy výlučně zodpovědný za vznik a modulaci sexuálního vzrušení. Transformace, tedy přenos vzrušení, se projevuje v kavernózních tkáních klitorisu, ale také při stimulaci extragenitálních erotogenních zón, jako jsou například bradavky, ušní lalůčky, prsty na nohou a mnoha jiných oblastí.
Mění se v naší kultuře nějak zásadně pohled žen na vlastní sexualitu?
On už se diametrálně změnil. Dříve tradovaná rada matek dcerám před svatební nocí „Zavři oči a mysli na Anglii!“ bylo docela trefné heslo, tehdy sex pro ženu znamenal něco útrpného. Ona byla objektem sexuálního zájmu a nepředpokládalo se, že jí bude i něco přinášet. Ženy byly naopak příjemně překvapeny, když se jim to líbilo. Dnes dochází k opačnému extrému – pokud dívka v patnácti nemá orgasmus, píše na nejrůznější chaty a poradny, proč ho nemá a kdo za to může. Bulvární, ale i jiná média tím, že ženskou sexualitu vykládají skrze mužské principy, se dopouštějí velkého omylu. Ženská sexualita je podle nich přepisem té mužské a běda, když to tak nefunguje. Bohužel i mnohé ženy mají představu vytvořenou podle toho, co se traduje. A podle této představy by měly všechny ženy fungovat zcela uniformně, skoro jako nějaký spotřebič. Je důležité vědět, že ženská sexualita má neobyčejně variabilní a individuální charakter. A že prostý deficit orgasmu u ženy ještě nemusí znamenat sexuální poruchu. Většina žen při vaginálním pohlavním styku orgasmus nemá, a pokud ano, tak hlavně díky klitoridální stimulaci. Minimálně 20 % žen orgasmus nikdy nepozná, naopak 20–30 % ho má v podstatě kdykoli. To, co vidíme ve filmech, je ideál, tak to ve většině případů ve skutečnosti vůbec není. Žena není žádný automat, aby fungovala na zmáčknutí nějakého zázračného knoflíku.
Pobavil mě na internetu vážně míněny článek „Jak najít G bod v sedmi krocích“. První krok byl „věřte, že ho máte“. Panuje i mezi gynekology nějaký mýtus o sexualitě, jako třeba právě G bod?
Největší mýtus je právě zmíněný výklad ženské sexuality skrze tu mužskou, jako by tyto principy platily univerzálně i pro ženy. Muži, na rozdíl od žen, reagují při sexu velmi stereotypně. To znamená, že muž při stimulaci penisu dosáhne vzrušení a následně orgasmu (načež usne). Ale žena to má opravdu jinak. Obecně je gynekologická sexuologie dost opomíjená. Lidé často čerpají informace ze špatných zdrojů a ty nesmysly se stále opisují a tradují, tak jako ten mýtus o G bodu. Ten ve skutečnosti samozřejmě neexistuje, žádná taková anatomická struktura nebyla nikdy ve vědecké literatuře popsána. Nicméně asi 15 % žen je sexuálně citlivých právě v této oblasti. Není to ale díky tomu, že by tam byl nějaký zvláštní bod či speciální nervová zakončení, ale proto, že jsou tyto ženy zvláště disponované a reagují na stimulaci spodní části klitorisu skrze vaginální stěnu.
Mimo své četné jiné odborné aktivity jste i soudním znalcem. Jaký případ jste naposledy řešil?
To byste se divila. Minulou neděli v půl osmé ráno, když jsem se právě probouzel, mě zavolala kriminální policie z města Nymburku, abych vyšetřil případ muže, který tam masturboval na náměstí.
Stihl jste tam včas dojet?
To byla samozřejmě hloupost, takto rychle diagnostikovat nikoho nelze. Ale byla to ta humornější historka. Mnohem smutnější jsou gynekologické posudky, třeba u nezdařených porodů, různá domněle nebo i skutečně zanedbaná péče… Sexuologické posudky se často týkají situací kolem rozvodů, zneužívání, znásilnění. Je to dost pestrá škála soudněznalecké činnosti v oboru gynekologie a sexuologie.
Pro odbornou veřejnost GONA pořádá tradiční přednáškové „Čtvrtky na Národní“. Byla letos nějaká přednáška ze sexuologie?
Ano, týkala se erektilní dysfunkce a předčasné ejakulace. Určitě zase něco přichystáme, stačí sledovat internetové stránky s rozpisem: www.gona.in/ ctvrtky-na-narodni.