Tentokrát přišli David Rath a Zdeněk Škromach s pohrůžkou, že když nebude po jejich, ČSSD nevysloví důvěru vládě Jana Fischera. Tedy právě té vládě, o jejíž existenci rozhodla odstřelením Topolánkova kabinetu uprostřed evropského předsednictví a kterou spolu s ODS a zelenými pracně uplácala.
Záminkou pro tuto krkolomnou akci má být výrok novopečené ministryně Dany Juráskové, že je proti rušení poplatků. Jako by na něm záleželo, když rozhodnutí je v rukou poslanců a senátorů. Fischer je jen rukojmím. Zdravotnictví je však těžké politikum pro všechny strany. Na ministerském webu se včera objevila zpráva, začínající podezřele kulantní větou: „Ministerstvo zdravotnictví ukončilo výběr nového ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze, kdy byl dnem 11. 5. do funkce jmenován doc. MUDr. Marek Trněný, CSc.“ Ani slovo o tom, že proběhlo výběrové řízení, v němž byl pěti hlasy ze sedmi vybrán někdo jiný.
Nic proti docentu Trněnému, je to vysoce kvalifikovaný odborník, nic proti Daniele Filipiové, která to jmenování stihla mezi dveřmi, přičemž přiznala, že ji obelhali, pokud jde o výsledek konkurzu. Formálně je všechno v cajku, ministryně má právo rozhodnout po svém, pochybnosti jsou však mnohé. Potvrzuje se totiž dojem, že Filipiová fungovala jako ozdoba pro nápravu nedobrého dojmu z Tomáše Julínka a že za ni rozhodovali jiní.
Především se ale stále šíří zvěsti, že jde jen o pokračování záměru přifařit samostatný Ústav hematologie a krevní transfuze ke Všeobecné fakultní nemocnici, kvůli němuž Julínek v listopadu 2007 vyhodil z ředitelské funkce profesora Pavla Klenera. Ale také se Prahou šířil vládní dokument, podle něhož se celá VFN má „strategicky“ odstěhovat z lukrativních pozemků v centru Prahy, což je též původně julínkovina.
Je dobře, že to náměstek Marek Šnajdr popřel. Ne nadarmo se mu přezdívá centrální mozek ministerstva. Ale především bychom si teď asi měli přiznat, že podivnosti při jmenování šéfa jakéhosi léčebného ústavu, byť třeba i světově proslulého, jsou směšné ve srovnání s překvapivým výběrem nového trenéra naší fotbalové reprezentace.
V tomto vážnějším případě se objevily i odborné termíny jako „nehorázná prasárna“, což by se ovšem v kontextu zdravotní politiky zajisté nehodilo.
Jiří Franěk, Právo